seznamte se: já jsem brouk Ivan
Malá Julča je na prázdninách u tety na vesnici a není tam vůbec co dělat. Teta dělá to, co se na vesnici dělá a když není co dělat, tak se dívá na televizi a háčkuje dečky. Julču háčkování nebaví a ani s pletím jahod, zaléváním rajčat a nošením trávy králíkům to není o moc lepší. Julča sedí na schodech a nudí se. Teta je pragmatická a nechybí jí selský rozum a na Julčiny dotazy ohledně různých věcí jí dovede samozřejmě odpovědět.
Všechno to začalo tím, že teta s Julčou šli do lesa na borůvky. Julču to zase nebavilo, a tak jí teta poradila ať si staví lesní domečky s mechovou zahrádkou pro trpaslíky. Julča se divila že tu jsou trpaslíci, ale teta ji vyvedla z omylu. Teď tu nejsou, protože nemají kde bydlet. Julča postavila hezký domek z kůry, mechu a kapradí a čekala, kdy se tam nějaký trpaslík usadí, ale načapala jen starého černého brouka.
Říkal uznale: Pěknej bejvák, hodí se. Julča byla zprvu zklamaná, ale když se od brouka Ivana dověděla , že trpaslíci se vodstěhovali už dávno dolu po potoce, protože tu není pořádně s kým promluvit, svolila, že tedy domek Ivanovi poskytne. Chtěl si tam schovat svůj poklad. A tak mu ho pomohla do domku odstěhovat. Kamínky, střípek zeleného skla, pár pecek z třešně, kousek alobalu a malá šnečí ulita. Nejprve byla tím pokladem zklamaná, ale brouk se rozzlobil a řekl: Ty věci jsou všechny moc vzácný a taky čarovný a když něco potřebuju, prostě si jednu vyberu a ona mi to zařídí. Sama! Schválně, co by sis přála?
Julča si přála, aby se něco dělo, aby nebyla nuda a aby nebyla sama. A tak dostala od brouka bílý oblázek s modrošedým proužkem a poučení jak s ním zacházet.
A od toho dne to všechno pořádně začalo. Zažila několik podivuhodných setkání s mravencem, pavoukem, můrou, housenkou, ještěrkou a nakonec i s blechou. Blecha byla ale holka, která se vlastně jmenovala Maruška, ale nikdo jí tak neříkal. Skamarádili se spolu a teprve pak měla Julča pocit, že jí začaly prázdniny. Zde ale kniha Poklad starého brouka zrovna končí …
Kniha je krásná. Tak moc krásná, že jsem čárový kód nalepila dozadu na desky, aby brouka a pavouka nerušil. Bohužel, ty nejkrásnější knihy z nakladatelství Baobab a Meander rodiče dětem nepůjčují a také děti na první pohled nezaujmou. Jsou velmi umělecké, ale současně přístupné, k dětem vstřícné. Velmi poetické …. Jen jsou netradiční … Rodičům chybí smysl pro krásu, mají smysl pro líbivý kýč. Měli by ale dětem tyto knihy půjčovat a tak je někam posouvat. Tříbit jim už od mala vkus a nabízet směr … a netýká se to jen dětských knih … v tomto duchu jsem byla vychovávána já mým nezapomenutelným tatínkem. zuzi
Fotky jsem si vypůjčila z webu nakladatelství Baobab.
Až půjdu do lesa, zkusím se po Ivanovi poohlédnout. jestli někde neuvidím tu jeho chalupu. Nějaký kousek toho pokladu by se hodil. Stejně jako jemu ten bejvák.
