Alejemi na Říp a Roudnice nad Labem

Nejkrásnější sólovýlet roku 2019!

Dlouho předlouho jsem nebyla nemocná. Začala jsem na to hřešit a hle – záhy jsem onemocněla a vyfasovala antibiotika. Amoksiklav. V příbalovém letáku stojí Jestliže zaznamenáte černý, chlupatě vyhlížející jazyk, ihned se obraťte na svého lékaře. Zatím dobrý… tak se pomalu začínám zapojovat do běžné činnosti..

Na Říp – Vyjímám suše z Jedné věty ..

21. září – Z Roudnice nad Labem jde na mě tíseň. Žebráci a zdevastované domy napospas. Kolem hotelu Koruna vede železnice, máme ji z oken na dosah a večer hraje naproti letní kino Na střeše. Vypráskaná Roudnice. Na nedaleké náplavce probíhá Zažít město jinak. Samé pivo, najít stánek s burčákem byla fuška  a byl už stejně jetý, 3 deci mě opily a zdecimovaly k tříhodinovému odpolednímu spánku. Pocit štěstí.. jsme spolu a nikam nespěcháme. Jak vzácné..

Spíme v hotelu Koruna

Skromné ale dostačující, škoda že nezvládáme využít nabídku ruské restaurace s borščem, pelměněmi a podobnými lahůdkami.

Nic nám nechybí

Výhled z okna na protější výluku. U stolku z palet seděl navečer smutný žebrák a když přišla noc, promítalo se Na střeše.

 Podzimní kino v Roudnici nad Labem

22.   Film ani vlak nám spánek nevzaly. Rozcházíme se. Miláček odjíždí směr Oleška, já jdu dobývat Říp. Nejprve však vylidněná nedělní Roudnice v ranním světle.. a není to tak špatné jako včera . Krásný výlet. Slunečno, hafo sociálních kontaktů (malý hošík objímající z radosti strom.. kde jinde má načerpat energii.. příroda si poradí.. musím se držet abych nehýkala jako on – ten samý hoch z radosti na vrcholu u bufetu .. Na výletě??? .. já to nerozporuju… apod.. v Ladčicích huliči na salaši a 4 hodiny čekání na miláčka, od rána jsem nejedla, jen dvě retro Romance v hospodě.. nejkrásnější sólo výlet roku alejemi na Říp i z Řípu.

 Moje cesta. Zakliknutím se dostanete do reálu.  Trasa 12,9 km – 4:01 h hlásí seznam.cz 

Probouzím se do nového dne a těším se na Říp. Celý den půjdu alejemi mezi sklizenými poli. Ale ještě předtím si projdu Roudnici. Pod šikmými paprsky ranního slunce se moc těším na dláždění, kostel, schody, vyhlídky, žiďák a také poezii zmaru. Znovu zavítám k zákoutí s kamenným mudrcem u domu Michala Horáčka, kde jsme byli na skok už včera a potom hurá na Říp! První ochutnávka dláždění z okna pokoje – pozor zde Slávista!!

Chce to asi bakšiš ..

Jdu ulicí kopírující tok Labe a míjím Kostel Narození Panny Marie a Augustiniánský klášter

Průčelí kostela

 Dlažba před kostelem

Dlaždiči jsou šikovní..

Procházím Roudnicí a těším se na další ukázky řemesla. Slunce svítí a ladím si náladu na ten Říp..

Prostá krása… díky Roudnice!

Taková zákoutí miluju!

I baráky v poločasu rozpadu mají své kouzlo..

Lákavá nabídka..

Dlažba podél židovského hřbitova

Pohled vzhůru, židovský hřbitov je situován ve strmém svahu

Od Labe podél hřbitovní zdi stoupám po nahoru po schodech. Vpravo žiďák, území vlevo patří Michalu Horáčkovi

Malé prostranství před domem si vyzdobil kašnou a sochou antického filosofa. Přestože zde nejsou lavičky (jako dnes ostatně téměř všude – kdesi stranou, kde je krásně a klid), nalézají i zde pravděpodobně azyl  flákači konzumující alkoholické nápoje. Včera se odpadky válely i na podestě kašny… co s tím…

Filosof to bere stoicky…

Jiráskova ulice, krásná prvorepubliková vila

Park Josefa Hory, snad původně hřbitov

Ulicí Komenského klesám zpět ke kostelu Narození P. Marie

Jemný brutalismus naproti kostelu

Zde jsem už jednou byla, ale neodolám novému pohledu ..

Rváčov, měšťanský dům, za moment budu zahýbal doleva. Mým dalším cílem je věž Hláska.

Směr Hláska..

Ještě pár schodů a jsem tam, pohled dolů..

Hláska je ještě zavřená, ale výhled je i tak podmanivý..

Chvíli klid, prosím nerušit..

Pokračuji a není to jen obyčejná procházka, ta dlažba mne uvádí  do stavu vytržení..

Je pozdní ráno, ale ulice jsou dosud prázdné..

Karlovo náměstí se zámkem, ale můj pohled přitahuje dlažba..

Takové kubické puntíky..

Už je čas zamířit po modré na Říp

 Půjdu kolem nějaké rozhledny, to jsem teda zvědavá…

Kočička vyhřívající se v plném dopoledním slunku

Tak tohle je bomba! Betonová funkcionalistická rozhledna..

Žižkovy sady, Kratochvílova rozhledna ( z roku 1935) je jednou z nejníže položených rozhleden v ČR (208 metrů n.m.), celková výška 16 m, 49 schodů. V roce 2015 byla vyhlášena  kulturní památkou České republiky.

Lapidární hmota, jako vrchol kompoziční osy z náměstí přes městskou knihovnu, proluku, parkové schody a výletní pěšinu. Vřetenové schodiště je obstoupené do kruhu šesti pilíři, ty nesou hrnec vyhlídky krytý poklicí. Autor rozhledny Otakar Štěpánek. (info památkový katalog)

Výhled do bezprostřední blízkosti

Pod rozhlednou vede železniční trať, je to prostě úžasné. vlevo na kraji vykukuje roudnický zámek

Smrt vandalům!!

K lepší orientaci poutníka sloužily rytiny na ochozu věže znázorňující význačná místa a hory viditelné z rozhledny. Rytiny byly na bronzovém plechu a provedeny dle návrhu roudnického malíře prof. Kalouse. Bohužel později vzaly tyto informační tabulky „za své“.

Rozhledna prošla na podzim 2005 rekonstrukcí a v novém kabátě i nadále láká turisty k příjemným výhledům. Na vyhlídkový ochoz se navíc vrátily rytiny s orientací výhledu. I tyto však byly poničeny vandaly nebo byly zcizeny. Poslední úpravy rozhledny nechalo město provést v roce 2014, kdy byly opraveny omítky..  (info )

Za Roudnicí.. je větrno, ale slunečno. Jdu sama, občas mě míjí cyklista, rojit se to začne až těsně před Řípem.

Romantický rybníček mezi Vesce a Rovné

Těsně pod Řípem je ještě volno, jak se ale začne stoupat, provoz zhoustne. Občas něco prohodíme s kolemjdoucími, s nimiž se několikrát scházíme a rozcházíme, neboť výstup je v tom vedru náročný.

Už jsem tady! Vystojím si frontu na kofolu, odpočinu a šup dolů..

Pražská vyhlídka

První zastávka pod Řípem, poblíž vsi Mnetěš, a selfíčko

Zbytky bývalého ovčína před Mnetěší

V Mnetěši bych něco pojedla, však hospoda je zavřená. Jdu dál, uvítala bych klidně i mléko a strdí, ale musím se spokojit s pitnou vodou v láhvi. Za obcí cesta přechází trať a navazuje na ni Naučná stezka Praotce Čecha vedoucí až k cíli mé cesty, do obce Ledčice.

Stezka Praotce Čecha je hustě lemována po obou stranách listnáči, vysazenými před 10 lety. Javory, lípy, duby, jeřáby..  občas se objeví lavička, odpadkový koš a naučná tabule. Mám čas, tak vždy posedím. Trochu mi to připomíná výlet do Litomyšle na Černou horu. V místě dalekého rozhledu, na rovině, zde i tam vede souběžná dopravní komunikace, takže je na co koukat! Ale dobrý, jak říká kamarádka Tamara..

Před Ledčicemi začíná přituhovat, udržet alej v provozu není snadné, některé stromy je třeba resuscitovat. Zavlažovací vaky vidím poprvé a zdají se mi prázdné, netuším, zda se dají dolévat. Snad jó.

Do Ledčic jsem dorazila včas a z jedné hodiny čekání, s kterou jsem tak nějak počítala, se staly hodiny čtyři. Chvíli jsem poseděla v salaši, přístřešku NS Praotce Čecha za vsí u stadionu. Než mne odsud doslova vytlačili místní huliči, kteří se zde kolem páté začínali houfně scházet a moje přítomnost je překvapila a zaskočila. Brali tento prostor za svůj a náležitě ho také časem zdevastovali. Nesetkala jsem se na svých cestách s krásnějším zázemím, tento přístřešek byl výjimečný svým řemeslným zpracováním, ale i přes svůj festovní grunt ho huliči zřejmě delší dobu systematicky přetvářeli ke svému obrazu – pořezaný stůl, odloupnuté šindele apod… O tom, že se zde cítí bezpečně svědčí i vodní dýmka, kterou ani neodnášejí.  Kolem samozřejmě bordel, spousta odpadků (sesbírala jsem je) a hromady cigaretových nedopalků. Ta bezohlednost mne tak rozhodila, že jsem hned druhý den rozhořčeně zavolala starostce obce. Je mi té salaše opravdu líto a držím jí palce. Prosím, kdybyste věděli, jak to s ní dopadlo, dejte mi vědět, děkuji.

Čekání na odvoz bylo už únavné, a tak jsem chodila dokola návsí. Zaujal mne tento smutný dům s několika ještě kupodivu částečně zachovalými klasickými architektonickými detaily (bosáž, pilastr, suprafenestra, maskaron). Co s ním?? Vrácený v restituci (JZD??) má několik majitelů, ale … vidíte sami jak dopadl..

A s pohledem na detail smutného domu se loučím se Řípem a dnešním výletem.

Ještě bonus.. objevila jsem další dlážděný dekor v Roudnici!!

Porovnejte: v Roudnici už jsme jednou byli (2016)

a na Řípu taky  (2016)