… a už ho nemám vůbec ráda!!!
Tak jsem teprve dnes objevila na jedné adrese valentýnku. Nijak nejásám, spíš křivím úsměv … je totiž od ženy. Od sestřenice, s kterou si říkáme teto. Protože ty naše vážné známosti se většinou jen vážnými jevily nebo byly rovnou úplně nešťastné, domluvily jsme se, že na Valentýna si alespoň valentýnku pošleme sami sobě, abychom vůbec nějakou dostaly … že jako na nás někdo myslí … a tak jsme to praktikovaly už několik let. Smutná sranda … Letos jsem jí valentýnku neposílala, má už na to spolehlivého člověka a nafurt. A nepočítala jsem, že na mě bude ještě pamatovat. Spletla jsem se, vzpomněla si. Je to však tentokrát přání trochu nepatřičné … spíš rozhodí než potěší, a tak už s tebou provždy sv. Valentýne končím, a vrať se třeba … tam odkud jsi přišel! (a moc mě neštvi) Zuzi
Lesní porost
Pohlednice je ozvučena (James Bond: Golden Eye)
Milá teto,
přeju Ti k Valentýnu hodně lásky a zdraví a klidu. Aby Tvůj život byl takhle klidnej a šťavnatej, jako ten les…..
od V.
PS. myslím, že tohle přání Tě potěší víc, než růžový srdíčka :-)))
(vrrrrrrrrrrrrr, já chci růžový srdíčka! – Zuzi)
to je milé!!! Škoda že si nevzpomene jen tak, že?!
to víš, muris,na vánoce ani Ťuk (já jí novoročenku poslala) nechala si odpověď až na Valentýna.. líbí se mi tvá lebka, vždy mě příjemně naladí :o)
Já Valentýna nikdy moc “nebrala”. My si, s tím mým, děláme radost celý rok (aspoň myslím) a nepotřebujeme sv.Valentýna. Možná je to dobrá myšlenka s historickým základem, ale připadá mi to tak nějak komerční.
Iv,to máš tedy o hodně lepčejší než ten Valentýn, mne to tak bere proto, že nikoho takového nemám ..