Žlutá socha, romantické podzámčí, Oko nad rybníkem, cestou Matěje Kuděje, Výhledna a zpět.
Začít, alespoň trochu, a zítra text dodělat. Jsem poslední dobou unavená, ale nechci to tady flákat. Mám fotky z nábřeží Loučné, ty uvidíte nejdřív. Ta atmosféra slunného dne a radosti z nich jen prýští.
Fotky si rozklikněte, jde to :)..
Ke dvoustému výročí narození Bedřicha Smetany vyrobila společnost VÍTKOVICE ENERGETICKÉ STROJÍRENSTVÍ sochu dle předlohy sochaře Michala Cimaly s názvem KLADÍVKO, KOVADLINKA, TŘMÍNEK. Stojí hned u Smetanova domu, mrkněte ↓↓↓
Neodolám a i když už zde na blogu fotky vodárny-vyhlídky máme, dám ji ještě jednou:
Zabočujeme přátelé. Pokračujeme doprava a kolem umělecké koule na podstavci se pomalu přesuneme do podzámčí. Koule – Plastika podle díla Jana Ámose Komenského, autorem plastiky zeměkoule o průměru 2,5 m je Alois Metelák (z roku 1921)
Jenom krátká odbočka – Alois Metelák, autor „zeměkoule“ je spojen s naším krajem víc než byste řekli – jeho další dílo – Památník českým bratřím – nalezneme na Růžovém paloučku u Újezdce, narodil se poblíž Proseče na Pasekách a jeho první vila stojí u nás, ve Skutči – 1920–1922 Vila Cecílie a Josefa Kusých, Husova 10
A až „to“ vstřebáte, půjdeme dál – do podzámčí. – Jdeme trochu jinak než je vyznačena trasa na mapě, ale jen trochu a objevujeme nové pohledy na litomyšlský zámek (mimochodem restaurují se sgrafita na vnějším plášti zámku a také se buduje na nádvoří unikátní koncertní sál, dvorního architekta Litomyšle Pleskota.
Ulicí Zahájskou míříme k odbočce vpravo, kde začíná ulice Matěje Kuděje, a stále nás překvapují obrazy města, které máme tak rádi. Jdeme po ní stále dál a dál až k rybníku Hluboký, kde studio OVA architekti vybudovalo odpočívadlo OKO nad rybníkem. OKO je součástí projektu Cíle cest, který se zaměřuje na budování drobné architektury v okolí města.
Kocháme se, ale jen přiměřeně krátkou dobu, protože si zde chce posedět každý. Oko je cílem cest. Je to tak!
Socha mi připomíná obří pomlázku… Opodál dva vesnické domy před rozpadem; baví mě, že zde není jen moderní architektura, ale i staré rozpadající se domky, svědectví o životě města ze starých dob…
Je to krása pohledět. Jsme na periférii, ale míjíme nové domy, architektonické klenoty i ty starší, zrekonstruované. Na obzoru vlevo míjíme zahrádkářskou kolonii, kde to v dnešním, slunném dni, žije. Cesta – ulice nás navádí k rybníku s Okem, snad si ho užijeme.
Chtěla jsem pro dnešek skončit, ale jako zlatý hřeb tu Výhlednu vyvěsím. A zítra výlet dokončím. Jedu po chvilkách, jsem marodná a největší divočina nastala v pátek, kdy jsem netuše že chořím vyrazila do sauny. Jo, to byla pecka!!!
Zítra cesta zpět, Rasovna, křížky a malé drobnosti.
Vracíme se do města, pojedeme domů. Míjíme vlevo u cesty ve vegetaci skrytý nenápadný pramen a trochu níž chalupu, kde stávala původně rasovna. Popojdeme a jsme u křížku s nezvyklým soklem s nápisem „Kriste! praporec můj svatý Tvůj buď kříž….. “ a dvěma reliéfy svatých. Nejsem odborník, ale domnívám se že jde o sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého, k jehož soše se mimochodem dostaneme za chvíli, až dorazíme do města. – Vlevo nás za loukou zaujal pás nové zástavby rodinných domků. Zdá se mi, že kdo chce v Litomyšli bydlet v novém, řešení se najde…
Na křižovatce ulic Kornická, která míří k nové zástavbě, a Na Lánech stojí socha sv. Jana Nepomuckého. My zahneme doleva a u prvního kruháče nás vítá červené elko s nápisem Smetana. Elko jako Litomyšl se stalo jedním z viditelných symbolů konceptu Smetana200 – ten je otevřen akcím všeho druhu s cílem připomenout výročí 200 let od narození Bedřicha Smetany v roce 2024. ……. S červeným elkem se setkáváme v Litomyšli na kruháčích a na náměstí i jinde?, kde tvoří součást městského mobiliáře a můžeme si na to ležaté elko sednout. Jako třeba zde ↓↓↓ u Smetany na náměstí.
A ještě jedna drobnost. Ta nová kontajnerová VýhledNa se nepochybně inspirovala tím novým můstkem nad Loučnou :).
Příště půjdeme na výstavu CHUDOBA do Havlbrodu. Nebo někam jinam.
[…] hele! litomyšlská VýhledNa byla doslova před několika oficiálně otevřena, mrkněte a nechte se okouzlit. […]