Pro 012006
 

Osm měsíců intenzivní citové investice nezmizí ze dne na den …

Vím, že je snadné se virtuálně zamilovat, jenže my jsme se setkali – začátkem července. Nedostala jsem následně nikdy hezčí intimní milostný dopis než byl ten jeho.

Je po všem, je asi trochu posera, ten můj milý virtuální.

Viděli jsme se dvakrát a nikdy jsme nepřekročili hranici neosobního setkání, jen podání ruky a moje letmá pusa na tvář při odchodu. To bylo hezké.

Je konec a protože mne nechce, mohu se s vámi podělit o jeho nejhezčí dopis – ten, kde líčil naše první setkání u mne doma. Necítím se být zavázána "zpovědním tajemstvím". Necítím z jeho strany žádná omezení, nechce mne.

Teď mne vlastně napadlo, že jsem Ti nepopsal moje zážitky z cesty do
X z druhé strany. Teda nemyslím z cesty přes X, ale z cesty z
pohledu V…… Do X to byla celkem normální cesta, tak
trochu na hraně zákona rychlosti, ale moc jsem to nepřeháněl. Jednak tu
cestu ani neznám a tak se musí člověk trochu krotit. Z X už jsem
měl docela tíseň, ale potom se vylouplo údolí a v něm X, která zase
tak malá nevypadá (ale je takhle k večeru kouzelná, tak zdaleka) a už
jsem honem vjížděl do náměstí. Nikdo mne tam nečekal, což trochu zranilo
moji ješitnost. Ona není na náměstí a já ji to přeci psal, že jedu….
Ale ona také nemusí číst mejlík a já tady tedy ó ty má hrůzo jedu
nečekán a nevhod. Takže mi trochu hřebínek splaskl ( ale zase tak moc
ne) a já opatrně zajel na parkoviště, neriskujíc vjetí do uličky zvané
X či X či jak se to vlastně ta ulice jmenuje. Z
opatrnosti jsem raději zaplatil parkovací lístek a potom co noha nohu
mine se plížil k té uličce. Cestou si mne prohlížela jedna dáma a už
jsem myslel, že Zuzi si sundala brýle a třebas s čočkami a mate….
ale dáma se uklidila a já se teda vplížil do X…. Tam jsem
teda se nadechl a i když jsem byl deptán hlukem z vedlejší zahrady, tak
jsem opatrně zazvonil a poodešel do cesty, že kdyby náhodou, tak jako že
jdu kolem a nic…. jenom takový bezvýznamný kolemjdoucí.. Po chvilce,
která se mi zdála dost dlouhá a kdy jsem si říkal, z kterého okna že to
jsem sledován, jestli že opravdu on. Nasadil jsem si brýle, abych poznán
byl a hnedle vpuštěn, abych zde na X neuvedl sousedy v pokušení
řečí…. Po dlouhé tedy chvíli se na chodníku u stavení zjevila dáma a
ejhle ona to Zuzi. Tak z fotografií ji poznat hned. Ve skutečnosti
je trochu menší, zdá se být zranitelnější, pohled její to prozradil.
Měla na sobě krásně vypasované bílé kalhoty a když jsem postavu zkoumal,
a to že očička šmejdila hned už u vrátek, tak viděla dámu širokých ramen
a úzkého pasu. V těch bílých kalhotách celkem žádný zadeček není. Tanga
ale neměla. Nikdy jsem neviděl tanga tak na vlastní oči u nějaké mé
kamarádky či přítelkyně a tak ani tady teda tang není. Úvodní slova a
pobíhání po zahradě bylo trochu křečovité a skoro zbytečné, protože
jinak Zuzi přeci znám…. vím že má zahradu ráda a sklep z opuky
jsem už taky viděl…. ale takový pomalý rozběh musel být, každý stroj
se musí rozběhnouti a zaběhnouti a potom již jenom vrčí či spokojeně
přede??? No V., přeci nebudeš sedět vedle Zuzi ??? Jak si ji
prosím budeš prohlížet??? A když bude sedět vedle tebe, bude to příliš
brzo moc osobní. Sedni si naproti a nic ti neuteče, uvidíš jaké má nohy
a to co dme svetřík… Byla přinesena židle a nebylo to moc pohodlné,
ale bylo to pěkné. Zuzi má jasné oči, nezkreslené brýlemi a myslím,
že na mne také pokukovala. Hodně jsem ji pohledem pronásledoval ruce ale
nedovolil jsem si je vzít do svých. Veliká příležitost byla, když
šibalka srovnávala velikost prstů svých s mými a velikost dlaně, ale
udržel jsem se, vždyť co to ta Zuzi činí, vždyť jsem ji varoval, že
její ruce jsou moje erotogení zóna…. Prozkoumal bych blíže velikost
prstů, podrobnosti s kůžičkou lůžka nehtíků, ale to už bych se neudržel
a to přeci nejde, že? Navíc jsem nevěděl, zda-li TBC nemám a tak bych už
vůbec prostě nemohl. Tak jsem si ani nepřivoněl….. Vždycky, když
Zuzi přede mnou cupitala, tak mne očička sjížděla na její zadeček,
myslím že na levé půlce na kalhotách měla chudinka tmavý flek, stačilo
by oprášit, ale nedovolil jsem si ruku vztáhnout. Tak jsem ten flek
sledoval celý večer a nadával jsem si, proč jsem tu ruku nevztáhl.
Jinak kalhoty prozradily, že teda tanga nemá, že má poměrně slabá stehna
a útlá lýtka. Na kole teda nejezdí…. Když jsme se Zdeničkou proti sobě
seděli, tak jsem kouknul i do hlubokého výstřihu. Tak hlubokého, že si
nedovedu odhadnout velikost, neb nejsem v tomto školen… Ale vše tam se
mi zdálo velice pěkně ještě umístěno a asi i pevné, více již nevím
protože jsem zaměřen přeci jenom na ty ruce a ne na prsa.
Tak takhle jsem viděl tzv. ohledání místa činu ve X jednoho letního
horkého večera, spíše počáteční noci.
Nevím, zda-li jsi tohle či takhle chtěla slyšet, ale takhle jsem to
prožíval a nyní, s odstupem, když si vybavuji podstatné, i nepodstatné
detaily, tak mám příjemné napětí v celém těle… To je také pravda. A už
musím končit, protože ještě chvíli a ……. tak zítra V.

Protože mám teď volno a kromě přehršle tepla mi nic nechybí, tak se pokouším naladit zase na ten horký večer ve X. Při tom ladění jsem si musel přečíst již poslané a znovu se dostat do uvedeného vědomí podvědomí. Na doplnění snad jenom, že jsem si na náměstí ještě popotahoval kalhoty, protože i když nosím pásek, tak jsou letní a volné a vzdušné a díky peněžence a klíčům jsou tíhnuty k zemi a možnost vzniku podvislého pytle na zadku akutně hrozí a vždyť přeci Zuzi to nemá ráda…. Takže i kontrola kalhot proběhla při chůzi od automatu na parkovné směrem ke X.

Když si teď vybavím ještě ten pohled na Zuzi na zápraží, vím, že jsem chtěl ji už vidět, proč nejde??? A zároveň jsem se tak nějak obával, že uvidím a je po poznávání a překvápku. A já tak rád poznávám a hraji si…. No a když teda je naproti, tak si říkám.. Hüttnerová…. Ano Zuzi, Ty jsi totiž podobná herečce a moderátorce a spisovatelce a naivní kreslířce Ivě Hüttnerové, ať se Ti to líbí nebo ne. Já to v sobě nosím od té chvíle, akorát nevím, zda-li to uneseš Ty, třeba nemáš tu paní ráda a potom by to byl průšvih. Ale Ty máš i barvu hlasu a intonaci stejnou. Zase se tady ukazuje nějaké pravidlo, že stejné typy lidí mají i stejný hlas, viz třeba Filipovský a četníci…

Hned ještě při tom nervózním pobíhání po místnostech jsem byl Zuzi vyslechnut, kdy se hodlám vrátit zpátky domů. No proč to proboha potřebuje holka vědět? Když ji řeknu, že mi to je jedno kdy, tak ji a i sebe uvedu do rozpaků, že chci v X strávit noc. Vůbec to není špatný nápad, ale já jsem nádoba hříšná a u obyčejného přespání by určitě nezůstalo, tak musím si stanovit něj
aký termín. Stanovil jsem ho hbitě dle doby strávené na silnici na desátou hodinu, protože jsem věděl, že máma nic neví a neusne, dokud neuslyší vrčet auto před barákem a navíc neví chuděra, kdy mne má budit a tak nespí a čeká až se vrátím….Mám ji nějak špatně vycvičenou.

Potom jsem stejně ten termín odjezdu nedodržel, asi půl hodiny jsem měl zpoždění…..

Ještě k těm tangům, Zuzi je nemá a přitom má malou prdelku a tak by mohla. Neměl jsem zatím to štěstí na přítelkyně s takovým spodním prádélkem a tím pádem nevím (teď už vím) na čem jsem… Vypili jsme kávu a myslím, že jsem nadhazoval ještě předtím něco, že vezmu Zuzi na večeři a myslel jsem tím určitě někam jinam než X, z bezpečnostního důvodu, ale nechtěla nějak a tak jsem to zahrál do autu a vymluvil se na svoji nadváhu a zapomenul na jídlo a hlad přešel…… Po kávě během konverzace, která se nelišila od tónu známého z emailů jsme přešli na čajíček. Po něm jsem se už tak nejistě necítil, nevím co tam vlastně namíchala, přestože mi bylo dáno přivoněti a hnedle to bylo hozeno do hrnečku. Také jsem byl přemístěno do pokoje a usazen u stolu. Tam jsme zase konverzovali a Zuzi si všimla jak mi zrak sklouznul na hodiny na zdi, abych ten termín odjezdu tak nějak dodržel. Bylo mi to až trapné a líto, že mne chytila při tom pohledu a přitom to byl jenom takový mžik okem a tak jsem si o to víc dával pozor, aby mne nechytila u pohledů jiných…. Mezi jiné pohledy byl třeba pohled na Zuzi z boku. Ona ta ženská vůbec není silná, ani není plnoštíhlá, ona má akorát trochu bříško, jinak nic zbytečného!!!! (teď už vím,že kvůli tomu Zuzi cvičí.) To Hüttnerka je asi proti Zuzi mašinka. Ta je plnoštíhlá dost… V tom osvětlení, které Zuzi naordinovala našemu setkání uvnitř je již míra pozorování umravněna na ruce a tvářičku a trochu i to tričko. Kdybych seděl na pohovce a vedle ní, tak bych se třeba pokusil trochu si ke Zuzi i přivonět. Tak nějak mi to nebylo dopřáno. Protože již jsem musel odjet, ale nechtělo se mi, tak jsem vyzval Zuzi, ať jde na náměstí se mnou. Zároveň se určitě i pochlubit d.(pozn.typ auta) a d.…..a nechtěl jsem o Zuzi tak brzo přijít. Potom jsem ji nabídl, že ji odvezu k domku zpátky, by nemusela jíti pěšky. K mém radosti chtěla odvést trochu dále a zažít procházku městem. Pochopil jsem, že si potřebuje provětrat hlavu, stejně jako já a tak velice rád ji vezl. D. vrčela a je dmul pýchou…. Potom mi bylo dáno zastavit a že budu již opuštěn. Podal jsem Zuzi ruku a byl to snad druhý dotyk těla ten den. Ten první byl podání ruky při přivítání a to se nepočítá, z toho jsem neměl vůbec nic, neb jsem byl celý vyvalen a vedle. Ostatní dotyky byly snad vždy třeba přes židli či hrneček. Zkrátka jenom nic osobního….. Co by tomu potom řekl test na TBC. Ve všeobecném zmatku a smutku při rozlučování jsem ukázal na nálepku po vpichu, která mne hlídala a Zuzi nastavila tvář, že jako na tvář můžu. Zmohl jsem se na něco tak neosobního a snad jsem zrovna i pouze vydechoval, takže ani nevím, jak Zuzi voní a už vůbec nevím , jak chutná…… potom jsem byl otočen a políben zase já na tvář a už jsem raději jel…. Nejraději bych ji zase býval byl vtáhl do vozu a zavezl někam za obec. Tam je lesů….. Ale co to slušné vychování, co ty tuberkulinové testy…. Tak nějak jako blbec, ale zachoval jsem se tak, jak jsem si předsevzal, i když mi to dalo velikou práci se udržet. Ale ovládání mám ještě dobré…. Třeba mi to jednou bude připočteno k dobru……

Cestou domů jsem si přehrával setkání a uvažoval co a jak dál…… Nakonec jsem za X začal tak nějak se zase dostával do reality všedního dne…………

 Posted by at 10.10

  4 Responses to “Dokonáno jest.”

  1. ten hajzl je uplny spisovatel!

  2. hezký, měl by určitě radost :o))) ano, psát, to by mu šlo, ale pohladit mě nebo čapnout za ruku, to nee …

  3. no tak to je rovnaký srabík ako ja … ale to ako to napísal, tak fakt rešpekt 🙂 myslím, že vystihol to, čo človek zas tak často necíti a je z toho vždy v rozpakoch …

  4. Macho,těší mě cos napsal,ten “respekt” myslím,safra mám pocit,jako bych to psala sama a pochválil jsi mne,hodně hloupé … a jak píšeš srabík … on si chtěl asi jen dopisovat a já VŠECHNO…

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Tvorba webových stránek: Webklient