Široký záběr

večerní úvahy …

Před chvílí jsem položila telefon, volala dcera. Mám pevnou, ale tarif pouze tak na příjem hovoru. Právě jen kvůli telefonátům s ní. Opravdu nevím, proč nekomunikujeme přes net…. Manžel jí odjel na montáž někam k Chikagu, bude tři měsíce sama doma. Je ráda sama, stejně jako já. Doufá, že si ujasní jak a s kým žít dál. Má v tom teď poněkud nejasno. A já možná taky. Někdy se mi zdá, že jsem si na život bez partnera postupně zvykla, mám svůj styl a rytmus a nikdo mi do trávení mimopracovního času nezasahuje a mám klid. Nemyslím žít úplně bez chlapa :o))), ale nemít ho těsně vedle sebe nafurt… Ale tyhle názory mám proto, že jsem od rozvodu s nikým každodenní život nežila a poslední dobou jsem si s tím virtuálním platonickým vztahem odvykla fyzické přítomnosti chlapa skoro docela. Jo, žila jsem osm měsíců s chimérou. Ale milou…. podotýkám … Po televizních novinách sedla Zuzi k počítači a dvě hodiny mu psala co se mnou nového, aby měl ráno ke kafi na talíři moje city. A kdyby se občas nestavil kamarád, tak ani nevím jak se mluví s živejma chlapama … a dost. Pravidelná denní čtvrhodinka věnovaná bývalému virtuálnímu příteli skončila :o).

Teď sedím dole, tedy v místnosti nejníže položené, a dívám se vedle sebe. Je tam malý kulatý stůl. Plný tiskovin, které jsem ještě nestačila přečíst. Kupka narůstá. Největší balík tvoří časopisy Regenerace. Snad dva ročníky?! Začátkem týdne mi ten balík kamarádka přehodila přes branku, ať si je prostuduji. Jsou tam články našeho společného přítele. Dnes jsem se poprvé zmohla na to jeden otevřít a objevila jsem tam dlouhý rozhovor s Igorem Chaunem. Dříve buddhistou a po čtyřicítce křesťanem. Přestoupil kdesi v Amazónii, kde prodělal dvouměsíční očistnou kúru….

Nedovedu číst rychle, proto se mi to čtivo na stolku stále vrší…. leží tam 4 knihy. Alois Mikulka: O jelenovi s kulometem (miluji toho pána, je to Brňák, jak jinak, výborný výtvarník a spisovatel – moje krevní skupina, prostě nad ním už není pro mne nikdo. Jsem velká milovnice dětských knih, takových, které snad ani pro děti určeny nejsou … vychází v nakl. Baobab a Meander, někdy se k tomu námětu vrátím…), dále malá hezounká knížečka Anna Pamrová: Antieva (AP- to byla virtuální přítelkyně Otokara Březiny :o))), to ještě nevím co to je ta kniha, obě jsem dostala když přijeli Brňáci ke mně pro ořechy), další dvě jsou vlastně citáty. Moudrost starých Římanů a pak jedna lahůdka. Vladimír Syrovátka: Pokrok je blbec!? Kniha mě zaujala zcela nevšedními aforismy, nejsou tam prostě stále ty samé opisované, tyto jsou vymyšlené mužem, kterého jistě znáte. Ne tedy možná jeho, ale jeho dadavynálezy. Nesčetněkrát je ukazovali v televizi i s jejich tvůrcem ( pantofle pro fakíry, náhubek na brýlových nožičkách apod…). A ten teď sepsal tyhle citáty. Můj malý výběr pro vás:

Osobnost je buď v čele davu, nebo mimo něj – nikdy s davem nesplývá.

Člověk je už po staletí stejný, jen v jiných kulisách.

Nepovažujme člověka za blázna, pokud nepochopíme jeho chování.

Bůh nemůže vyslyšet každé naše přání, protože je nás moc.

Pak zde ještě mám Reflex z minulého týdne, který jsem ještě skoro ani neotevřela. Na obálce se na mě upřeně dívá Bruno Ferrari, černý kůň českého šanzonu. Před nějakým časem jsem si vystřihla jeho Jukebox v Lidovkách. Moc se mi líbily jeho nevšední názory pod heslem: Hlavní je nemít panděro a uchovat si styl (mezi námi, myslím, že na tom něco bude …), a ani mi moc nevadilo, že si možná trochu vymýšlí a přehání. Našla jsem si ten výstřižek a mám ho zde také. No a zítra přibude Reflex a Lidovky. Musím s tím přes víkend něco udělat … ale mám spíše v plánu se věnovat domácímu smyčení a vaření a prádlu. Nesmím tedy dlouho váhat a chodit kolem té práce jako kolem horké kaše a spíš za to pořádně vzít, a tak se půjdu na to vyspat… A hele, ještě na mně kouká zespoda Magda Vášáryová, která nás ženy vyzývá, abychom přestaly bojovat o přízeň samců. Dobré heslo. Vědět to tak dřív … nemusela bych dnes mít tu svou každodenní čtvrthodinku (viz výše). Zuzi