chvíle pro zastavení
Během pár dnů se stalo několik pro mne důležitých věcí. Dvě z nich byly natolik radostné, leč natolik intimní a osobní, že nelze je popsat slovy. Náš vztah s Emem se po čase opět upevnil a těšíme se na další společné zážitky. Chce to jediné – být na sebe hodní. A ten další důležitý zážitek bylo jedno moc milé poděkování. … A také několik setkání, z nichž bych vypíchla náhodný rozhovor se dvěma kamarádkami, co chodí všude spolu, protože jsou obě vdovy a je jim spolu fajn. Rozumí si. Nejsou samy. V rozhovoru jsme se dostali také na téma POCHVALA a shodli jsme se, že chválit dobré je třeba. A hned bezprostředně. I neznámým lidem. Děláme to my i oni. Zajímavé je, že s tím tématem vyrukovala právě kamarádka Vlasta a já se s radostí přidala. Co bydlím jinde, potkávám se s jinými lidmi a zažívám i fenomén laviček na náměstí, kam se chodí na kus řeči. Poprvé jsem byla pozvána do houfu a bylo to fajn.
Ale jedna věc mě znejistěla. Vypadá to, že se svou prací v kanclu jsem se znelíbila. Poprvé se mi za tu dlouhatánskou éru stalo, že mi nebylo na můj nepřijatý telefonát zavoláno zpět a ještě jedna věc. Ale kupodivu ty dva konkrétní krásné zážitky tu podivnou nevyřčenou nejistotu vysoce převážily a dokonce jsme usoudili s Emem, že bude-li konec, tak se na to těšíme. Že až to přemístění doděláme, budeme zase více cestovat a já nebudu jen každý den chodit těch svých 10 až 12 km městem tam a sem. Což o to, kondička je fajn, minus 5 kg si držím, tlak mám super a „cukr“ také není kritický. Je to dobrý a ostatní se uvidí. Jsem v klidu. A přitom zvědavá, jak se budou věci vyvíjet. Na pilu netlačím.
Afirmace dnes, neděle : 29. 3. – Vždy pracuji s báječnými lidmi a pro ně. Miluji svou práci. / 88. den od začátku roku /
Afirmace zítra, pondělí: 30. 3. – Čtu knihy, které obohacují mou duši a poskytují potravu mým myšlenkám. Vždy je možné se naučit víc. / 89. den od začátku roku /
