Zuzi mimo proud…!

Každej má koronáč. Jen já – boreliózu.

Jsem velkej chodec. Mým rajónem jsou v sezóně hlavně lesy na úbočí táhlých kopců Moravské brány mezi Hranicemi a Lipníkem nad Bečvou, ale letos jsem chození protáhla až do podzimu. Byla jsem měsíc sama doma, a tak jsem furt něco dělala a vůbec nelelkovala. Tak to asi mám v sobě. Když vím že tu práci za mě nikdo neudělá, makám jak o život. A ještě stihnu skoro každý den nějakou túru. Chodila jsem lesy do Luže a když Vilda co tam pobýval v lázních pobyt skončil, vyměnila jsem Luži za Chrast. Obě cesty jsou půvabné a mám spoustu fotek, které to dokazují. I když jsou to spíš detaily, protože celkový vhled už mám mnohokrát nakoukaný. Ta cesta borovým lesem, kterou túra do Chrasti začíná není jen půvabná, ale zcela jistě – můžete mi věřit – i fascinující. Dlouho jsem tudy nešla, protože kraj lesa, kudy se chodí, si nadlouho usurpoval dobytek pasoucí se na louce pod ním. Nějak tam pronikl. Narušil zábranu a cesta byla plná kravinců. Nešlo jít výše, protože svah je docela prudký. Tak jsem nadlouho na tuto cestu zanevřela, ale na její krásy nezapomněla. Až letos to dopadlo. Pastviny zůstaly opuštěné, a tak jsem se té cesty najednou nemohla nasytit. Nejen toho borového lesa, ale i údolí potoka Žejbra a Horeckého rybníka a aleje Lipky a zámeckého parku v Chrasti. A poprvé jsem prozkoumala za rybníkem zapomenutou kapličku svatého Václava, ke které nevede cesta. Prostě jsem si to letos užívala a cílem cesty se mi stala vždy cukrárna. Však jsem si ji po těch kilometrech zasloužila, no ni??

Ale tu boreliózu jsem chytila nejspíš v hranických lesích. I když jdu jak robot a moc se už nekochám, protože to tam docela znám, ty potvory si mě najdou. Moc turistů tam nechodí, tak jsem holt první na řadě. Všichni totiž jezdí na kolech podél Bečvy, tak to tam na Moravě chodí! Mám to vypozorovaný. Flek pod paží jsem objevila už před cca 3 týdny. Ale nevěnovala jsem tomu pozornost, páč to vypadalo jako nějaká záhadná modřina. Klíšťata jsou už někde zalezlý, tak koho by to napadlo?! Nebolelo to, tak jsem na to zapomněla. Dnes ráno jsem si ale vzpomněla, a tak koukám a flek je bledý a mnohem víc rozlezlý. Tak jsem se po dopolední šichtě v kanclu pohřebky šla ukázat lékaři. Ten zajásal. Prý typická borelióza a že mě z toho dostane. Tak mu věřím. Ale vám radím. Občas se na sebe podívejte do zrcadla. A ne jen na ten ksichtík, kterej si každej den malujete!

Tak jsem se rozepsala, snad mi to vydrží a popíšu vám další zajímavé příhody a příběhy z doby koronáče, kterých je poměrně dost. Včetně fotek. A na okraj sděluji, že jarní antré bylo OK, ale teď na podzim se to u mě všechno po.ralo; jako bych kopírovala v malým to, co se děje ve velkým v ČR. Je to MASO!