neplánovaný návrat pro včerejší zapomenuté rukavice
Tak jo, už jsem prozradila, že komerční Žulovou stezku zrovna nemiluju, ale dnes se tam vracím. Snažím se seč mohu vyhýbat blátu, ale prostě to nejde, ignorovat ho.. je ho tady plná prdel a lesem se jít nedá, protože je všude ostružinový podrost, co tahá za kalhoty. A krásy přírody jsou v tomto období prostě nedostupné. Projela tady nějaká vichřice a zůstaly po ní vyvrácené a zpřelámané borovice, co mám v hlavě ještě ze školy poučku, že vyvrací se jen smrk s povrchovými kořeny… tak to už neplatí.. a navíc absence milosrdné zeleně odkrývá tu bídu lesa, o který se nikdo nestará. Je to tady smutný.
Za lomem Andruzákem jsem zabočila, sebrala ze smrku rukavice, vyšla z lesa a napadlo mě jít se podívat k nedalekým lomům patřícím Skutíčku. Pokud si vzpomínám, je jich tam v hájíčku uprostřed pastvin několik, pamatuju si jen jméno toho největšího, kam se chodilo ze vsi koupat – Jadrňák. Všechny lomy a lůmky zde získaly jméno podle majitele a myslím, že není ani jeden co by byl suchý, všechny jsou zatopené. Těžba za první republiky v těch malých rodinných lomech zanikla mnohdy i proto, že se nevyplatilo odčerpávat pronikající spodní vodu. A že jí tu je!
A i když je to smutný bezlistí, bylo mi v tom malým hájíčku na samotě dobře a potěšila jsem se. A světe div se! Potkala jsem tu tátu s malým klukem na procházce. Jinak celou cestu nikde nikdo, protože dnes psa bys nevyhnal. Mračno, tklivo, větrno a občas se přežene i malý deštík. Cesta mě vede na silnici a po ní domů, už žádné experimenty.
Zarostlý bezejmenný lůmek 
Vyvrácená borovice, v pozadí rozlomená 
Vyvrácený kořen 
Zarostlý bezejmenný lůmek, je to ten nahoře. Trochu vody a celý je zarostlý kapradinou osladičem. A to je fajn.
Selfíčko u nalezené rukavice 
Cestou k Jadrňáku mě překvapila taková chudinka louže plná žabince, ale se šachtou a výpustí. Smysl netuším. 
Myslivecké krmné zátiší se zborcenou stříškou a plechovou truhlicí. Nic v ní není. Tady už to dožívá 
První lůmek a vizitka myslivců
Lůmky tu jsou čtyři, tohle je ale jen jakoby taková zatopená díra 
Bývala tu kulturní krajina a na její pozůstatky narážím všude kolem Skutče. Na okrajích lesa i zde živoří staré třešňové stromy. 
Poslední lůmek směrem k silnici – Pondělíčkova hrobky 
Největší, koupací, pravý Jadrňák, dodnes bez žabince. Teď už se sem ale stejně nikdo koupat nechodí. A troufám si tvrdit, že ani otužovat. Otužuje se v Praze.
Zborcený posed 
Jadrňák 
Cesta od pahorku s lomy k silnici na Skutíčko 
Je nevlídno a větrno, ale když se zachumlám, jde to.
Jadrňák na mapy.cz
V letech 2002-2004 jsem zveřejnila ve Skutečských novinách 27 výletů s překvapením (ručně kreslená mapka je sken z novin) a tento nápad se stal předobrazem Žulové stezky. Dovolila jsem si dokonce takový fórek, že jsem lom, kam se chodil koupat hudební skladatel Vítězslav Novák (měl ze Skutče ženu a zemřel zde, v budově dnešního muzea, bydleli zde rodiče jeho manželky) nazvala tajně Novákovým jezírkem a čekala co se bude dít. Ano, štáb ŽS informaci převzal aniž by si ověřil, že se tomu tak NIKDY neříkalo a název se dostal až na mapy.cz. a na ceduli u lomu.
Ty výlety jsou ukryty i zde na blogu, (kdysi byly i na stránkách sk. knihovny), jejich přehled se mi ztratil při aktualizaci Wéčka.. nicméně dají se vyhledat podle názvu. Ráda bych to dala do pořádku, ale zatím jsem se k tomu nedostala. Nedokopala.
“a název se dostal až na mapy.cz. a na ceduli u lomu.”
Tak to sis mohla rovnou vymyslet Zuzin lom a pak ho požadovat v restituci 🙂
To jsem ještě byla mladá a naivní dívka… když slyším od chytrých muzejníků, že se tomu tak říká “odedávna” lituju, že mě to nenapadlo :))).