Divadelní klub v Poličce 14.2., předskokan Ondřej (Andrew) Sychra
Ještěže existuje tahle instituce v Poličce a ještě Bio Central v Hradci Králové. Jinak bychom pomalu neměli kam jezdit za hudbou. A přišli bychom z poslední doby o Vášu a Bonuse. Kino nás poslední dobou vůbec na nic nenalákalo, takové trháky jako Mistr a Pieta jsme neviděli dlouho. Jsme ovšem omezeni – máme k dispozici jen společné víkendy.
Divadelní klub v Poličce sídlí v Tylově domě, zezadu. Je to neformální scéna s předsunutou nálevnou v ležérním stylu. Mám pár fotografií.

Pomalu se to plní… nikdo nespěchá, nikdo se nevzrušuje; v Poličce je zvykem začít klidně o hodinu později…
Tentokrát se začíná něco dít o pouhou půlhodinu později než bylo avizováno. Nastupuje předskokan, o kterém jsme neměli ani tušení. Jmenuje se Ondřej Sychra a nejdříve nám vysvětluje proč už není Ondřej, ale Andrew. Moc mu není rozumět, sálek už je plný a nadmíru hlučný, a nikdo mu nevěnuje pozornost. Všichni něco popíjí a konverzují. Je to neslušné, ale Ondřej Sychra se nevzrušuje a hraje a zpívá si to svý. Je to něco jako tvrdý country, zpívané anglicky. Podobný průrazný styl jsme slyšeli druhý den v Brně v centru na ulici. Poslouchá se to dobře, ale není to nic, co by vybočovalo. Protože zpívá anglicky, netuším co opěvuje. A ani kdyby zpíval česky, nevěděla bych, protože mu nebylo pro hluk a šum v sále vůbec rozumět.

Ondřej Sychra má na bandzone pod firmou Andrew Sychra napsaný styl alternative-folk a přečetla jsem si, že zrovna předskakuje Lake Malawi (nová formace Alberta Černého) na jejich prvním turné.
Ondřej skončil a nastoupili hoši ze Zrní. Nebudu kolem toho dlouho obcházet jako kolem horké kaše a řeknu to narovinu. Jsou skvělí a nemohu jim vůbec nic vytknout. Ani chvíli jsem se nenudila. Spontánnost, vitalita a radost z hudby z nich jen čiší. Nemohu je nesrovnat s projektem Lake Malawi, který vedle nich působí jako umělá hmota. Tohle je jiný kafe. Je to takový český funky, řekla bych. Nebo snad alternativní folk?? Ne, nejsem si vůbec jista, kam kapelu Zrní zařadit. Je svébytná a vlastně se mně ji ani nikam “zastrkávat” nechce.
Kapela výborně šlape a tentokrát je rozumět každému slovu a každému hudebnímu nástroji. Dobrá práce se zvukem. Texty jsou podle mého gusta. Nezvyklé, takové chvílema “dřevní”, a i když nejsou povrchní, neobtěžují svou hlubokou filosofií. Jsou přímočaré a smyslné. Dávají smysl. Jsme oba nadšeni. Stejně jako v Hradci Bonusem. Osobitý přístup, upřímnost, živelnost a hlavně nesporná kvalita, která je tu jaksi mimochodem. Samozřejmě. Zrní je dobře vyzrálé, řekla bych. Moc se mi líbí přirozená a přece divadelní vizuální prezentace zpěváka Jana Ungera. Měla jsem z toho trochu strach, ale je milý a nestrojený. Ostatně jako všichni z kapely. Zrní je zkrátka bomba. Více takového Zrní a nejen v muzice. Zrní je postoj k životu. – Snad to nezní moc škrobeně… to bych nechtěla.

Jan Unger / zpěv, kytara, flétna
Jan Juklík / kytara, zpěv
Jan Fišer / housle, zpěv
Jan Caithaml / baskytara, zpěv
Ondřej Slavík / bicí, akordeon, beatbox, zpěv
Více o kapele Zrní na jejich webu: http://www.zrni.cz/o-kapele
Natočili jsme videa: