Zpráva z konce roku starého a začátku nového

jen tak se rozepsat

 

Po předsvátečních, svátečních a posvátečních dnech spěchu, práce, neklidu a rodinného soustředění zavládl u nás slastný pokoj. Svátky skončily, návštěvy odjely (zůstal po nich jen tichý svědek – supersněhulák), a přestože letos opravdu potěšily protože nic neskřípalo a nikdo neprudil, užíváme si až nyní několik slastných dnů samoty ve dvou a spíme do sytosti jako medvědi v zimě. Nejvzácnější zážitek máme ze čtvrteční moravské cesty na letiště v Drahotuších. První den samoty a párové izolace v autě jsme si fakt užili včetně oběda ve dvou v olomouckém Globusu. Já vím, není to pro mnohé z vás skvělá představa, ale my jsme si tu čočku s buřtem, okurkou a tzatziky vychutnali s gustem milenců pochutnávajících si na slavnostní večeři…

Myslím, že do přírody jsme si vyšli 3x, pokud se nepletu. První cesta nás zavedla přes les do Luže, tam jen rychlá ale strašně dobrá vídeňská káva v hotelu Vídeň a cesta zpět raději po silnici… došli jsme domů už za tmy. Za zmínku stojí můj strašidelný pád na krajnici v lesní partii cesty poblíž Zbožnova. Šlo to rychle… otočila jsem se chtíc něco sdělit miláčkovi, o cosi jsem zakopla a protože to nešlo vyrovnat podvolila jsem se tomu a spadla jako žok na okraj příkopu, abych se posléze skutálela několika otáčkami na jeho dno. Ještě že bylo zamrzlo. Je s podivem, že kromě nevýrazné odřeniny pod kolenem nenesu žádné následky. Možná umím padat, ale nejspíš to byla náhoda a pořádný kus štěstí navrch.

Druhá vycházka byla tak trochu účelová, ale vyklubala se z ní pěkně dobrodružná výprava. V nedalekých Toulovcových Maštalích jsme si zopakovali Výlet č. 8. Můj společník miláček nesl výběr výletu velmi nelibě, ale podařilo se mi ho usmířit společným zpěvem budovatelských písní. Jinak to ani nešlo… v rozbahněném terénu plném stop divokých prasat a rozrytých kališť jsme se pohybovali s obavou kdy nás nějaký kanec nabere na kly, protože mu rušíme klid jeho teritória. O četnosti černé zvěře svědčilo i množství nastražených újedí s protilehlými kazatelnami. A tak jsme si prostě začali zpívat, abychom se nebáli. Našli jsme všechno – jeskyňku i kamennou vyhlídku, zopákli písně, při návratu“objevili“ skrytou chalupu s rybníčkem a rozrytým travnatým svahem… jen ti kanci se nám neukázali. A to bylo dobře.

Poslední vycházku do přírody jsme kvůli silnému větru záhy skrečovali ale nevzdali jsme to – asi 2 hodiny jsme se toulali v zákrytu domů našeho města a procházeli jeho nezvyklá zákoutí a málo frekventované cestičky a ulice…

Sami nebo s našimi drahými jsme zhlédli několik vybraných filmů:

Sin City (2005, komiksový s Brucem Willisem), Rodinný portrét (1974, režie Visconti, Burt Lancaster, starej ale dobrej; sžíravý a znepokojivý film o samotě), Doktor Strange (2016, akční komiksový se šerlokem Benedictem Cumberbatchem), Strýček Búnmí (2010, skvělý pomalý fantaskní tajemný film, už podruhé jsem si vychutnala),  Než jsem tě poznala (2016, americký romantický, ale jinak, líbil se mi!), Cross Creak, jediný v telce při žehlení (1983, úsek ze života autorky mé oblíbené knihy – Dítě divočiny, kdo jí dnes zná… film dobrý, žádné drama, ale krásná a drsná příroda a osudy lidí žijících v ní – poetické a emocionální), Toni Erdmann (BOMBA!!!!!!!!!!!!! 2016, Německo,Rakousko, Rumunsko, režisérka Maren Ade si napsala i scénář – viz Pieta nebo Mistr – naše NEJ filmy,ode dneška k nim přiřazujeme i tento…. nesmírně vitální, chápavý, lidský, vystihující a také nevšedně vtipný film. Je zde jedno místo, kdy jsem se tak šíleně a nekontrolovaně smála jako už mnoho let ne… a to je co říct…, TO MUSÍTE VIDĚT… ale nečtěte ani se nedívejte na trailer, na nic, shlédněte ho zcela nepřipraveni. Trvá 162 minut, ale ani vteřinu se nenudíte. Žádný triky, jen život.) Zklamal nás Doktor Strange, sice velkolepá šou, ale zároveň plná klišé… z toho samého komiksového soudku se nám Sin City líbilo mnohem více, i když dnes už si pamatuji jen tu závěrečnou bitku sexy prostitutek, …z toho ostatního mi zbyly jen takové matné dojmy a pocity.

K Vánocům jsem dostala asi šestero nesmírně kvalitních vlněných ponožek, pečlivě vybraných a novou knihu Murakamiho Kronika ptáčka na klíček a ještě další milé drobnosti. Též jsem si sama koupila ve výprodejích několikery „malé černé“.

Radost máme z plného mrazáku rybích hlav a asi 5 kg kapřích vnitřností. Rybí polévku milujeme, ale k bramborovému salátu klasik s majonézou a vším nezdravým co k němu patří, podáváme obalovaného lososa. Z dalších nezdravých jídel, na kterých jsme si o svátcích pochutnali, bych na prvním místě jmenovala uzenou krkovici pečenou s kyselým zelím, chlupatými knedlíky a bramborovými šulánky. Zbytek kýty jsem obalila v trojobalu a bramborová kaše tuto pochoutku korunovala. Také cukroví se konzumovalo ve velkém, i když jsem se snažila předem  zabránit katastrofě včasným zamrazením půlky napečeného množství této pochoutky. I tak bylo toho sladkého obžerství až dost. Ale už máme za sebou jaterní detox (já potřetí) a jedeme zase po zdravé linii. Do nosu si dáme asi až o velikonocích. A to si pište, že to neošidíme!!