Právě probíhá zkouška sirén. (Ale jinak).
Hlášení místního rozhlasu v naší ulici neslyším. Ale něco přece. Jednou za měsíc ve dvanáct probíhá zkouška sirén. Ty jsou slyšet pořádně, včetně chlapa, který to všechno ze záznamu moderuje.
Tak mě napadlo přirovnání.. zkouška sirén. Ve čtvrtek jsem jednu takovou zkoušku prodělala. A bylo to pořádné vystoupení ze své komfortní zóny! Začalo to nevinně a hodně dopředu a pořád bylo ještě dost času, abych z té “zkoušky sirén” cukla. Ale to bych byla sama před sebou baba,. tak jsem šla!
Nešlo o život, ale o společenskou akci 30 let Sintexu. Pozvaní zaměstnanci si mohli vzít s sebou jednoho společníka, a tak jsem se tam dostala. Vzala mě kamarádka Saša. .. je o kupu let mladší, ale patříme k sobě. Rozumíme si. To přátelství vznikalo postupně, možná proto tak drží. Moc si nepochlebujeme a pomáháme si když to ta druhá potřebuje.
Na takové monstrakci s přípitkem, večeří, rautem, kapelou, bárem a fotografem zadara jsem nebyla moře let. Naposledy na ROHáckých večírcích v Botaně, ale to už je prapra.
Od těch dob Botany jsem se hodně změnila. A změnil se i můj život. Přestala jsem už dávno požívat alkohol a takové společenské záležitosti jsou pro mě tabu. Nejraději jsem sama, se přiznám, ale protože vím, že to není pro člověka žádná výhra být osamělý, sama nejsem. A samotu nevyhledávám. A když se taková osamělost náhodou naskytne, užívám si to. Nejlíp když vyrazím do přírody nebo do neznámého prostředí (naposledy Kladno). Ale nevadí mi ani courání po starých stezkách. I když raději chodím s miláčkem. Je odstavený od kompu a povídáme si.
Akce Sintex se vyvedla. Navlíkla jsem leopardí šaty a vyrazila se Sašou do klubu. Vydržela jsem tam od šesti do dvanácti a měly jsme se dobře. Zbaštily jsme spoustu lahůdek, požila jsem mnoho aperolů a bavila se. Hlavně jsem hodně křepčila. Hrála kapela Quattro Pepči Cempera, mého superšéfa ze smutečky. Bylo to divoké!!! Tak jsem se dlouho nenavyváděla. Saša pak už nechtěla, tak jsem fest křepčila s Naďou, co seděla s námi. A DŮLEŽITÁ VĚC! achillovka nic nenamítala. Druhý den mírná únava a to je vše. A to byla ta zkouška sirén.
Krásný 🙂
Tyhle neplánovaný akce bývají nejlepší. Je supr, že jste si to všichni užili. A mnoho aperolů mě rozesmálo, pila jsem ho jen jednou, v Řecku u bazénu a připadal mi silný, nejdřív nic a pak najednou mi to začlo lízt do hlavy 🙂 Jinak co se týče alkoholu, nepiju téměř vůbec. Sklenku polosladkého vína a mám dost a na jeden večer, když náhodou někde sem si dávám bavorák, uplně stačí a ten mi chutná.
Ó děkuji :)… zkouška sirén se vydařila… Někdo mi říkal, že ho také aperol skolil, ale mně nadopoval… jó asi s tím ten můj nedotčený organismus nevěděl rady.. a teď zase do své ulity, ale pozor… dnes jsem zjistila že mám z toho přejídání 2 kila hore. Nezachránilo to ani křepčení a následných 10 km na trase. Asi by to bylo ještě horší. Jdu do sebe. Od zítřka! Uááá – pryč z komfortní zóny, zuzi – a šupito presto.. nebo se nevejdeš do zimních legín s růžovým beránkem, co sis objednala v Číně ještě podle starých rozměrů!
Divoký superšéf smuteční síně, to je ofšem boží!
No teda, my už to bereme jako úplnou samozřejmost, a teď koukám že to někoho=Rowdyho překvapuje. No, tak se u nás žije..