Železné hory potřetí!

Lesem z Horního Bradla přes Krásné do samoty Lupoměchy a zpět

Počasí moc tentokrát nepřálo, na nebi se honily mraky, bylo pošmourno, chvílemi poprchávalo, pak přece vysvitlo sluníčko, ale jen na moment, a já nevím ani jak se nám podařilo mezi těmi mraky prokličkovat a nezmoknout. Za cenu toho, že jsme výlet operativně zkrátili a vrátili se zpět stejnou cestou, jakou jsme do Lupoměch přišli.

V Horním Bradle jsme nejprve provedli prohlídku terénu. Doma jsme si přečetli, jakým požehnáním byl pro Horní Bradlo sklářský rod Rüklů, který se zde usadil v roce 1865 a začal stavět sklářskou huť. 3. ledna 1867 byla huť slavnostně vysvěcena a začalo se v ní pracovat. Byla nazvána po kněžně Auerspergové „Huť Vilemínina“ . Dnes se zde již nevyrábí překrásné duté sklo a olovnatý křišťál, ale skleněné vánoční ozdoby. Prohlédli jsme si na webu dostupné historické fotografie. A chtěli jsme se poohlédnout, co z těch ladných staveb tady po znárodnění a Velké sametové revoluci zbylo.

Na fotografii vidíte dominantu Bradla, kapli P. Marie, pod ní vlevo Penzion Rükl.

Kaple Panny Marie s hrobkou rodiny Rüklových přežila a Patina věků ji sluší. Je postavena v pseudogotickém slohu Františkem a Janem Schmoranzovými ze Slatiňan.

Penzion Rükl podléhá zubu času, viz níže.

V letech 1892-93, po smrti syna zakladatele sklárny Františka, nechala jeho manželka paní Růžena Rüklová postavit nad Bradlem kapli s rodinnou hrobkou. Slavnostního svěcení zvonů 30. srpna 1894 se účastnil také František Ladislav Rieger. Kaple je zasvěcena Panně Marii. Je těžké se do kaple podívat, protože je v soukromých rukou, ale máme velkou naději, že se nám to podaří. Už už jsme od toho byli hodně blízko.

Z podnětu paní Rüklové byl roku 1893 založen v obci sbor dobrovolných hasičů a byl postaven dělnický dům, tzv. Blahobyt. Stojí na návsi, naproti bývalé vile Rüklových.

Dnes jsou před „Blahobytem“ pomníky dva – po 2. světové válce přibyl další. A dům slouží dál. Jsou zde čtyři byty.

V období mezi světovými válkami se Bradlo i okolní vesnice zvelebovaly a modernizovaly. Byl postaven pomník obětem války, vysázeny lípy svobody, zřízen vodovod na Lipce, poštovní úřad, do vesnice začal pravidelně jezdit autobus, byla postavena sokolovna, zaveden telefon, upravovaly se cesty a silnice. Pro letní hosty byly postaveny pensiony. Kromě nich byly v obci dva hostince, několik obchodů, kovárna, kolářská dílna, mlýn a pila, švec, krejčí i holič.

 

Penzion Rückl dnes. Za socialismu sloužil, nyní nenávratně chátrá. Stejně jako tvrz Lipku, i tuto stavbu se marně snažil někdo vylepšit a uvést do provozu. Zdá se, že mu také došly peníze, jako ukrajinskému majiteli (?) na Lipce. Ještě dva záběry. Krásná letní terasa a pohled na zbytky prvorepublikové parády.

Na kolorované fotografii vidíme dům Rüklových, dnes tak nějak vybydlený… ale obydlen je. Bydlí v něm Mrkvičkovi.

Pozůstatky po době blahobytu i socialismu tu stále jsou patrné (obrys-půdorys plotu, část oplocení, železná vrátka… , dovnitř budovy jsme si netroufli).  A tak malá rekapitulace. Všechno pěkně pohromadě. Zleva sklárna, vedle ní dům Rüklů, naproti Nlahobyt, na kopečku kostelík, zprava přes cestu Penzion Rückl a nedaleko, výše, ale pod kostelem další rodinná nemovitost. Nyní opravená tak trochu v alpském stylu, ale na zahradě je velmi malebný a rozpadající se dřevěný „tyrolský“ domek zřejmě určený pro děti.

Míjíme kapli, fotíme ji a pokračujeme dál.  Travnatou polní cestou lemovanou stromy opouštíme Bradlo a jdeme po žluté turistické značce vstříc lesu.  Hned na jeho začátku zacítíme tak známý závan vůně hub. Jdeme po čichu a hledáme jak ohaři. A za chvíli ji máme! Později nacházíme u cesty ještě jeden exemplář tohoto druhu – je to hřib kovář! Na skromnou smaženici pro dva to stačí.

Les je svou jarní krásou a svěžestí podmanivý a my nikam nespěcháme. Na rozmoklé cestě, ještě na dohled Bradla, objevuje Miloš omleté úlomky skla z hutě. Bezbarvé i barevné. Je to stejný úkaz jako v Jizerských horách. Snad se tím sklem kdysi zpevňovaly cesty?? .. Čeká nás ještě cesta loukou krajem lesa, vlevo míjíme v dáli zřetelný vysílač Krásné s vesnicí téhož jména, a pak opět lesem k samotě Lupoměchy. Zde se rozhlížíme, studujeme oblohu a rozložení tmavých mračen a vzhledem k nejisté prognóze se rozhodujeme pro cestu zpět.  Nechce se nám riskovat promoknutí na kost a ostatně, ještě máme něco domluveno v Bradle, a tak vlastně i trochu spěcháme. Nechceme neslušně přijít na „návštěvu“ poněkud pozdě. Ještě se zastavujeme u malého rybníku, sedáme na kámen a svačíme, pilně okukováni zvědavými ovcemi po zástřihu.

Potom už se nic zvláštního nestalo. Došli jsme do Horního Bradla, z návštěvy bohužel sešlo, a tak jsme odjeli domů. Měli jsme v úmyslu si k večeři vytvořit salát z tuňáka. A tak se také stalo. Ještě mapu a odkaz na více fotek na rajčeti.

Další fotky z výletu na rajčeti