Lesem z Horního Bradla přes Krásné do samoty Lupoměchy a zpět
Počasí moc tentokrát nepřálo, na nebi se honily mraky, bylo pošmourno, chvílemi poprchávalo, pak přece vysvitlo sluníčko, ale jen na moment, a já nevím ani jak se nám podařilo mezi těmi mraky prokličkovat a nezmoknout. Za cenu toho, že jsme výlet operativně zkrátili a vrátili se zpět stejnou cestou, jakou jsme do Lupoměch přišli.
V Horním Bradle jsme nejprve provedli prohlídku terénu. Doma jsme si přečetli, jakým požehnáním byl pro Horní Bradlo sklářský rod Rüklů, který se zde usadil v roce 1865 a začal stavět sklářskou huť. 3. ledna 1867 byla huť slavnostně vysvěcena a začalo se v ní pracovat. Byla nazvána po kněžně Auerspergové „Huť Vilemínina“ . Dnes se zde již nevyrábí překrásné duté sklo a olovnatý křišťál, ale skleněné vánoční ozdoby. Prohlédli jsme si na webu dostupné historické fotografie. A chtěli jsme se poohlédnout, co z těch ladných staveb tady po znárodnění a Velké sametové revoluci zbylo.
Na fotografii vidíte dominantu Bradla, kapli P. Marie, pod ní vlevo Penzion Rükl.
Kaple Panny Marie s hrobkou rodiny Rüklových přežila a Patina věků ji sluší. Je postavena v pseudogotickém slohu Františkem a Janem Schmoranzovými ze Slatiňan.
Penzion Rükl podléhá zubu času, viz níže.
V letech 1892-93, po smrti syna zakladatele sklárny Františka, nechala jeho manželka paní Růžena Rüklová postavit nad Bradlem kapli s rodinnou hrobkou. Slavnostního svěcení zvonů 30. srpna 1894 se účastnil také František Ladislav Rieger. Kaple je zasvěcena Panně Marii. Je těžké se do kaple podívat, protože je v soukromých rukou, ale máme velkou naději, že se nám to podaří. Už už jsme od toho byli hodně blízko.
Z podnětu paní Rüklové byl roku 1893 založen v obci sbor dobrovolných hasičů a byl postaven dělnický dům, tzv. Blahobyt. Stojí na návsi, naproti bývalé vile Rüklových.
Dnes jsou před “Blahobytem” pomníky dva – po 2. světové válce přibyl další. A dům slouží dál. Jsou zde čtyři byty.
V období mezi světovými válkami se Bradlo i okolní vesnice zvelebovaly a modernizovaly. Byl postaven pomník obětem války, vysázeny lípy svobody, zřízen vodovod na Lipce, poštovní úřad, do vesnice začal pravidelně jezdit autobus, byla postavena sokolovna, zaveden telefon, upravovaly se cesty a silnice. Pro letní hosty byly postaveny pensiony. Kromě nich byly v obci dva hostince, několik obchodů, kovárna, kolářská dílna, mlýn a pila, švec, krejčí i holič.
Penzion Rückl dnes. Za socialismu sloužil, nyní nenávratně chátrá. Stejně jako tvrz Lipku, i tuto stavbu se marně snažil někdo vylepšit a uvést do provozu. Zdá se, že mu také došly peníze, jako ukrajinskému majiteli (?) na Lipce. Ještě dva záběry. Krásná letní terasa a pohled na zbytky prvorepublikové parády.
Na kolorované fotografii vidíme dům Rüklových, dnes tak nějak vybydlený… ale obydlen je. Bydlí v něm Mrkvičkovi.
Pozůstatky po době blahobytu i socialismu tu stále jsou patrné (obrys-půdorys plotu, část oplocení, železná vrátka… , dovnitř budovy jsme si netroufli). A tak malá rekapitulace. Všechno pěkně pohromadě. Zleva sklárna, vedle ní dům Rüklů, naproti Nlahobyt, na kopečku kostelík, zprava přes cestu Penzion Rückl a nedaleko, výše, ale pod kostelem další rodinná nemovitost. Nyní opravená tak trochu v alpském stylu, ale na zahradě je velmi malebný a rozpadající se dřevěný “tyrolský” domek zřejmě určený pro děti.

Naopak, vchod do krypty kaple je umístěn netradičně zvenku, co nejblíže cesty vedoucí ke kapli, snad aby byl pro pozůstalé co nejpřístupnější.

První pohled na kapli z přístupové cesty, a jak jinak i zde je to samý hlemýžď. Tulí se k sobě i na schodech do kaple
Míjíme kapli, fotíme ji a pokračujeme dál. Travnatou polní cestou lemovanou stromy opouštíme Bradlo a jdeme po žluté turistické značce vstříc lesu. Hned na jeho začátku zacítíme tak známý závan vůně hub. Jdeme po čichu a hledáme jak ohaři. A za chvíli ji máme! Později nacházíme u cesty ještě jeden exemplář tohoto druhu – je to hřib kovář! Na skromnou smaženici pro dva to stačí.
Les je svou jarní krásou a svěžestí podmanivý a my nikam nespěcháme. Na rozmoklé cestě, ještě na dohled Bradla, objevuje Miloš omleté úlomky skla z hutě. Bezbarvé i barevné. Je to stejný úkaz jako v Jizerských horách. Snad se tím sklem kdysi zpevňovaly cesty?? .. Čeká nás ještě cesta loukou krajem lesa, vlevo míjíme v dáli zřetelný vysílač Krásné s vesnicí téhož jména, a pak opět lesem k samotě Lupoměchy. Zde se rozhlížíme, studujeme oblohu a rozložení tmavých mračen a vzhledem k nejisté prognóze se rozhodujeme pro cestu zpět. Nechce se nám riskovat promoknutí na kost a ostatně, ještě máme něco domluveno v Bradle, a tak vlastně i trochu spěcháme. Nechceme neslušně přijít na „návštěvu“ poněkud pozdě. Ještě se zastavujeme u malého rybníku, sedáme na kámen a svačíme, pilně okukováni zvědavými ovcemi po zástřihu.
Potom už se nic zvláštního nestalo. Došli jsme do Horního Bradla, z návštěvy bohužel sešlo, a tak jsme odjeli domů. Měli jsme v úmyslu si k večeři vytvořit salát z tuňáka. A tak se také stalo. Ještě mapu a odkaz na více fotek na rajčeti.
Další fotky z výletu na rajčeti
Opět dík za skvělé info z krásných “železek” :-))))
Já děkuju za ohlas. Dnes jsme zůstali doma. Leje a leje. 🙁
[…] jsou hroby sklářského rodu Rüklů z Horního Bradla. Jsme překvapeni. Domnívali jsme se, že Rüklovi jsou pohřbeni v rodinné kapli sv. Panny Marie v Horním Bradle – postavené v letech 1892-93, musíme to příště prozkoumat nebo lépe nafotit. Detaily […]