Safra… hned zkraje a hned další výlet aspirující na “výlet roku”
Ještě jsme se nerozešli, tedy nerozchodili, až tu máme potencionální Výlet roku 2015!.. tak si říkáme, co nás ještě v Železkách letos čeká?!
Jak říkám.. pro začátek jsem vybrala opravdu malou trasu, ale líbeznou. Bodem, který mě k ní přivedl, byla vyhlídka na mapě za Modletínem, nacházející se na neznačené polňačce. Pak už to bylo jednoduché. Šlo pouze o to, vrátit se oklikou zpět do Modletína a ještě stihnout za světla prohlídku hřbitova. Měli jsme toho dne moc práce, a tak jsme se vypravili až po obědě.
Nedaleko se nacházela i jiná naše oblíbená místa – roubenka Na Dolinách u Bardů a staré domky se svými zahrádkami na konci Velké Stříteže, které nechceme žádné jaro proměškat v jejich květu a naše návštěvy zde se proto periodicky opakují.
Tyto body jsme vzájemně propojili a připojili Spálavu, magický bod Železek. Není to žádná hora Říp, ale pro nás má své kouzlo, svou přitažlivost. Od doby, co jsme ji poprvé navštívili a natočili zde zdánlivě obyčejné video, kde není nic jiného k vidění než vlnění vysokých travin ve větru v horizontu 360°. A ze Spálavy šup zpět do Modletína lesem. Můžeme si podle nálady a kondice vybrat buď jednoduchý návrat po zelené značce nebo se trochu zaplést mezi stromy a okouknout několik lesních vodních ploch a pak se nějak trefit zase zpět do Modletína ke kostelu… tak uvidíme, jak to dopadne..
Polňačku jsme našli a podél jakési soukromé modletínské aleje bříz a jehličnanů si to míříme do místa dalekého rozhledu. Bude to asi tam vzadu na obzoru…
Ano, je to tady. Nejlépe se kochá na místech dalekého rozhledu, kde jsme sami. Občas dáme i malou společnou meditaci, ale ještě na ni nejsou stoprocentní podmínky. Vane tu vítr jak na vítrholci a taky jsme sotva vyšli. Meditace je za odměnu, aby byla vzácná.
Na místě dalekého rozhledu si přibližuji zoomem osadu Lipku s dominantou tvrze
Samota Na Dolinách u Burdů (možná ale u Bardů?). Chaloupka jakých se už vidí málo. Naštěstí ještě nezasáhl zub času a zároveň ještě nedošlo k celkové rekonstrukci. Dýchá na nás Jurkovičův architektonický rukopis, i když zde ne tak zdobného charakteru, ale o to zemitější! Jak to zde milujeme!
Nápis na vratech je vypálen švabachem a těžko se nám čte, ale pravděpodobně tam stojí: Na Dolinách u Bardů
Louka Na Dolinách je tentokrát posekaná a nevlní se ve větru jako při naší poslední návštěvě, v roce 2013. Možná ale, že nestačila ještě vyrůst..
Z doliny přes louku do Velké Stříteže a jdeme si prohlédnout malebné seskupení posledních chalup vesnice.
Na staré kovárně
U poslední chalupy vesnice setrváváme o něco déle a fotíme, přestože nás vytrvale vyštěkává nějaký domácí mazlíček u vedlejší chalupy. Jen ať si štěká, ostatně, je to jeho práce a určitě zde nemá tolik příležitostí ukázat, jaký je dobrý hlídač.
U poslední chalupy se otáčíme zpět a vracíme se na odbočku žluté značky vedoucí na rozcestí pod Spálavou.
Rozcestí pod Spálavou. Na vrchol kopce se tentokrát podíváme jen zdálky a rozhodujeme se zabočit doprava a nejkratší cestou se vrátit do Modletína, abychom ještě stihli navštívit hřbitov za světla. Je krásně… vyjížděli jsme za deště a na Železkách je krásně. Slunce svítí a dokonce přestal foukat vítr. Z tohoto místa ještě nafotíme pár záběrů Spálavy a u lesa si na kládách dáme meditaci…
V dáli kóta Spálava (663 m n. m.), druhý nejvyšší kopec Železných hor, ležící na jejich hlavním hřebeni. Ve středoveku sloužil vrchol jako “strážní varta” Libecké stezky. Opodál vrcholu se skví malá osada stejného jména jako kopec.
Panorama – Spálava. Celý den nás fascinují proměny oblohy.
Už sedíme na kládách, svačíme, fotíme a meditujem
Ani stativ jsme tentokrát nezapomněli!
Ještě panoramatický záběr Velké Stříteže a frčíme lesem do Modletína. Stala se nám ale u klád jedna zajímavá věc. Potkáváme osamělého chodce, kterého už jsme kdysi potkali. měli jsme tehdy štěstí, ztratili jsme se v lese u Polomu a on nám poradil. Ano, je to on. Chodí rychle, sám, nemá s sebou nic, a protože se loudáme, střetáváme se s ním v lese ještě jednou, to když se už se zase odněkud někam vrací…
Jsme v Modletíně, slunce svítí a my jdeme navštívit místní hřbitůvek, pozoruhodný pro nás zatím pouze svou polohou, však uvidíte. Věnuji mu samostatný text se spoustou fotografií.
Rekapitulace odkazů v textu:
https://rozvedena.blokuje.cz/zelezne-hory-podruhe-a-urcite-ne-naposledy
https://rozvedena.blokuje.cz/zelezne-hory-romanticke
více fotek na rajčeti a fotky v lepší kvalitě a více panoramat na našem ZONERAMA
Hurá, pěkný.
A ten malej zelenající se stromek na konci trávníku,mezi starejma tmavejma jehličnatejma, ten je!
Jojo, taky mě zaujal, je to skoro symbolické!