první jarní jednadvacítka
Výlet jsme měli naplánovaný týden dopředu – mělo být krásné počasí. A také bylo. Celý den nás provázelo slunce a teplý vítr.
Trasu zvolil miláček, myslím poprvé se něčeho takového zhostil, a nebylo to vůbec špatné. Díky mapy.cz a jejich skvělé aplikaci umožňující naplánovat pěší výlet kdekoli, kde jsou k dispozici nějaké cesty a stezky, jsme se odvážili i do končin, kudy turistické značky nevedou… Což o to, děláme to běžně, ale na mapy není stoprocentní spoleh. Cesta sem, cesta tam a za chvíli jsi v … víte kde. Ale už se s tím nepářeme. Klidně zabloudíme a jistíme to mapami.cz v mobilu a GPSkou GARMIN Colorado. Zatím jsme to vždycky dobře pořešili a vrátili se zpět na trasu.. Trochu dobrodružství nezaškodí..
Bilance cesty … celkem cca 21 km, z Pusté Rybné na Karlštějn jsme se courali a posedávali na hřbitovech, a pak jsme to museli dohnat, abychom došli za světla a našli auto zaparkované u hospody Hlučál.
Nejvyšší cestovní rychlost 7,6 km/hod., průměrná 4,4 km za hodinu. Čas pohybu 4,37 hod, doba proseděná – 2,43 hod. Převýšení 600 m.
HLUČÁL – legendární hostinec s ubytováním v srdci Vysočiny. Zde parkujeme.
Pustá Rybná … ves rozkládající se na pomezí Čech a Moravy 10 km jihozápadně od Poličky. Leží na autobusové lince Polička – Svratka a má zde svůj domov cca 200 stálých obyvatel .
Reliéf krajiny byl vytvořen centrálním tokem, potokem Hlučálem a jeho čtyřmi přítoky, to vše na katastrální výměře 14 km2. Střídají se údolí vláčná i strmější dle toho jak se mění dvě základní horniny rula a svor.
V minulosti si zdejší kraj velmi oblíbila spisovatelka Teréza Nováková. Svědčí o tom její romány a povídky s vesnickou tématikou. O Pusté Rybné prý řekla „není to vesnice vůbec pustá, ale velice krásná“ a napříště vždy mluvila o Krásné Rybné.
Katolický hřbitovní kostel sv..Bartoloměje z roku 1838 a několik náhrobků, které mne zaujaly.
Pohled ke kostelu
Lavečka u márnice
Hrob milovníka ptactva
Antický motiv
Jen kousek od pustorybenského hřbitova a jsme u Drašarovy lípy. Hle! postava ze známého románu Terézy Novákové Drašar, o zapomenutém vlastenci, který v přístěnku chalupy, již neexistující,dožil svůj život v bídě a zapomenutí. Domek a lípa už patří do katastru roztroušené obce Březiny.
Drašarova lípa – památný strom, jehož stáří je přibližně 250 let. Lípa je vysoká 26 metrů a obvod kmene má asi 400 cm. V roubené chaloupce u této lípy strávil zbytek života Josef Václav Justin Michl, hlavní hrdina románu Terézy Novákové “Drašar”. Dnes už tato chaloupka nestojí.
Sympatický domek na samotě… ale u silnice. Mohli bychom po té silnici jít bez problému po rovině. Ne, miláček zvolil trasu doprava ostře na kopec a pak zase dolů. Vede tudy soukromá Literární stezka. Vlastně její část se 3 zastaveními.
Zde první s pexesem, razítkem na řetízku a nacucaným polštářkem. Dostala jsem zde první razítko na zadek.
Není proč se pohoršit.
Literární stezkou… udivuje nás množství krásně opravených chalup, nejen v této lokalitě. Málokdy narazíme na nějakou zchátralou. Odhadujeme to na Brňáky i Pražáky. Není to sem daleko ani z jedné velkoměstské lokality, a proto zde – v lůně přírody – zřejmě dochází k přirozenému smíšení obou antagonostických fenoménů …
Roztroušené chalupy
Ta se mi opravdu líbí, i s okolím.
Uf! jakýsi středověký obranný paskvil…
Romantika Žďárských vrchů.. kdo v tobě chaloupko, přebývá asi…?
Hřbitůvek v Březinách
U odbočky na hřbitov stojí pomník mrtvým z 1. světové války. Udivuje nás množství padlých.
Pomník padlých občanů z 1. světové války uctívá památku 21 březinských občanů, kteří se nevrátili z bojišť první světové války. Jména všech statečných mužů jsou do pomníku vyryta zlatým písmem. Podél cesty mezi pomníkem padlých a hřbitovem je vysázena březová alej. Každému padlému muži je věnována právě jedna bříza.
Hřbitov na Březinách byl postaven a uveden do užívání mezi roky 1860-61 a první pohřbenou na této posvěcené půdě byla ani ne roční dívenka Mariana Kučerová z čp. 24. Sakrální stavba je zajímavá ještě dnes. Nejen tím, že patří k nejmenším hřbitůvkům na vysočině, ale i tím, že původní stavba nenesla žádná církevní označení. Tzn. že stavba má sice márnici, ale na původní stavbě nebyla ani dnešní zvonička ani pamětníky připomínaný kalich na vstupní bráně, neřkuli křížek.
Zvonička na márnici byla postavena ve 30. letech 20. století a je osazena zvonkem. Ve 30. letech 20. století byl zvonek zrekvírován pro potřeby německé armády. Nový zvon byl do zvonice umístěn v 90. letech minulého století.
Po rozluce Březin s částí Pusté Rybné (1881), není na katastru obce jediný veřejný církevní symbol, (křížek, kaplička, boží muka, svatý obrázek na stromě, ani kostel).
Na malém hřbitůvku nechybí lavečka a malé kolumbárium ve hřbitovní zdi
Je zde pochován i ukrajinský partyzán J.M. Svičkar, který padl v blízkém okolí březin 1.5.1945. Padl vlastně na dohled od místa, kde sní svůj věčný sen.
Odpočívá zde i většina březinských kantorů, kteří učí generace březinských žáků k lásce k bližnímu svému, lásce k rodičům, přírodě, Bohu.
Tak vypadá rov – místo uložení rakve do země s navršenou zeminou
Na březinském hřbitově je umístěna i pamětní deska Dušana Říhy (1931-2001), akademického malíře, realisty a restaurátora. Tento rodák z Poličky v Březinách často pobýval a oddával se krajinomalbě a restaurování.
Informace o hřbitůvku v Březinách čerpám z informační tabule před hřbitůvkem – autorem textu je Pavel Říha – místní rodák. Březiny jsou zapojeny do projektu: Hřbitovy – naše kamenná historie.
Luňáčkova lípa v Březinách – památný strom, jehož stáří se odhaduje na 300 až 500 let. Lípa je vysoká asi 30 metrů, obvod kmene má asi 600 cm, průměr koruny je 28 až 30 metrů.
Další z laveček, které jsme potkali po cestě. tato je pod Luňáčkovou lípou a zde zabýbáme z hlavní cesty doprava a jdeme cestou bez turistického značení. Bude to dobrodružné, zabloudíme… ale neztratíme se.
- Rojení mravenců – dnes je výjímečně krásný den…
Svačina u lovecké chatičky
Zde se usazuje sud s pivem
Lovecký zámeček Karlštejn nad horskou obcí Svratkou je v rekonstrukci. Patřil OP Prostějov, nyní firmě GLASIC FORTE. Má zde být galerie…
A to je konec naší první pořádné jarní výpravy. Vyzkoušeli jsme mapy.cz v mobilu, GPSku a také naše psychické a fyzické schopnosti po zimním spánku. Jo! jsme odolní, je to dobrý.. Dali jsme bez přípravy dvacet kilásků, ztratili jsme se v lese a zase se pomocí chytrých přístrojů našli a ani jednou jsme se nepohádali (ostatně … to ani neumíme:).
Ve středu jsme mimochodem zase vychytali dobré počasí a navštívili jsme Maštale. Jediné odpoledne v týdnu, které se vydařilo. Slunce svítilo a protože jsme byli v dolíku, v roklích, silný vítr se proháněl vysoko nad námi…).
Pěkně rozmanitý výlet!
Díky 🙂
Razítko jak od výpravčího Hubičky.
Přesně tak – jak říká naše Emma :)…