Na chatce u Stáni
Pár dní před vánoci se objevila u nás očekávaná návštěva. Stáňa, Ola a Stánina vnučka. Stáňa si přijela pro trička, koupila jsem jí v našem sekáči 10 kvalitních triček, jedno za 50,-Kč a místo abychom šli na kafe do restaurace, zamířili jsme na kafe na chatičku. A proč ne? Je docela teplo. A pro mě je návštěva té retrochatičky opravdovým svátkem. Potrpím si na tyhle nefalšované relikty našeho dětství a mládí. Je jich čím dál méně, a proto si takovou příležitost jaksepatří užívám. Slunce v duši.
Stáňa koupila kafe a nějaké oplatky a tentokrát jsme se usadili v chatičce. Ale než se uvařil turek, šla jsem se pokochat ven, vnučka si vzala růžovou paruku a trénovala na školní besídku píseň o nějakém ufounovi nebo co. Pak nám ji jako kulturní vložku předvedla i s tanečkem.
Tak jsme si povídali a mám pozvání k Ole na její trampskou chatu. Je to něco podobného jako tahle zahradní. Už se těším. Snad i osvěžím jako překvapení nějaké trampské písně s kytarou. Jo, to je nápad!!! Ola je stará trampská hudebnice a znala se i s mým velkým kamarádem – houslistou Vildou, který nedávno zemřel. To nás spojuje.
Černobílá fotografie má zvláštní kouzlo – z barvotiskové fotky udělá jedním klikem umění.
Už mnoho let jsem dostávala před vánoci jmelí od kamarádky Jany. Letos jsem nedostala nic, protože Janička už se mnou nekamarádí. Ale Stáňa jak když to vytuší mi přivezla vlastnoručně vyrobenou náhradu. Jmelí to není, ale to mi vůbec nevadí, protože se pod ním stejně letos líbat nebudem. Miláček chrchlá a já to nechci od něj čapnout. Zatím dobrý.
Milý, malý, příjemně útulný, vřele přátelský – krásný!
Ano, tak jest!