
a pozor.. chystá se velký návrat! Umění. Asociace. (To tu dlouho nebylo.)
Húúúúú! čím začít?! Možná bojovným víkendem. Jo, to by šlo. A vrátím se k poslednímu výletu s hádankou; hej, vzpomínáte si? Asi to nikomu nic nepřipomnělo, ale já byla v tu chvíli jako omráčena. Mrkněte ještě jednou:



Naražený žebra už si jen tak pro sebe pochrochtávají a neotravují. Únava zmizela a je to znát. Začínám si ukrajovat z toho krajíce restů. Přes víkend jsem seděla na zadku doma a dočetla knihu rozhovorů Marcely Pecháčkové – Jitka Válová: „Byly jsme dvě malý hovna ve vysoký trávě.“ Byl to úspěch, neboť jsem poslední roky skoro nic většího nepřečetla (kromě “Samotářů” Aleše Palána, … nedočetla jsem ani jednu z poutavých knih Výletů Jiřího Peňáse). Podařilo se to i díky grafice knihy. 350 stránek, méně textu, více fotek, – frčelo to. Kniha mne navýsost zaujala. Vím o sestrách Válových, ale jen okrajově. Tak jsem se zorientovala a nechala překvapit. V jejich světě figurovala i Gabriela Šimotová, a Olbram Zoubek a jeho předčasně zesnulá žena, výtvarnice Eva Kmentová. Mimochodem na jejich souborné výstavě Eva Kmentová, Olbram Zoubek: Lidská důstojnost jsme byly s holkama v Litomyšli v roce 2021 (na blogu nezveřejněno, ale fotky jsem našla..) – dívala jsem se do té doby na tvorbu OZ trochu s despektem (stále omílá jedno a to samé), ale tahle výstava byla úžasná. Přesvědčila mě, že musím svůj jednostranný náhled poopravit. Nic neslibuju, ale mohla bych ty fotky zveřejnit.
Ale zpět… vím že v Kutné Hoře mají sestry Válovy soubornou výstavu. Hodina cesty autem a jsme tam. Brzo končí, tak si uděláme hezký den a příští týden někdy vyrazíme. Už to nesmíme prošvihnout jako jsme prošvihli našeho oblíbence Maria Kotrbu loni v Ostravě. To je moc smutný. Přišla jsem o jeho obrazy, které jsem dosud nepoznala, pásli jsme zatím jen po jeho sochách.
A další asociace.. poslední obraz Květy Válové Rozhaněč mraků má tolik blízkého s robustní monumentalitou Maria Kotrby.

Galerie Kubík… další asociace.. teď je zatím uzavřená, ale určitě se zase něco chystá. Těším se do Litomyšle ke Kubíkovi. 15. srpen 2019 jsem objevila v Jedna věta každý den: Kulturně v Litomyšli. Úžas z prostoru v galerii Kubík a Zorka Ságlová, sestra Magora, myslela jsem že její doménou byly je landartové akce a hle! ona i malovala a skvěle a hravě. Nadšení z Červené věže, patří k restaurátorské fakultě a charismatický asi učitel makající zde přes prázdniny a jeho neobvyklé poznámky… vylez zbabělče.. a platit jen když se vám bude výstava líbit … a touha projít trasu čtyřdenního pochodu Vysočinou podle Váchala, Portmana a Mackové… Těžký úkol, zatím ji zdolalo jen 8 poutníků…

Galerie Kubík nahoře a dole potraviny Kubík. Nevím proč jsem nikdy ty dva fenomény nepropojila. Až dnes… jsem našla něco v kubíkovském letáku. Musela jsem se smát, jak to Kubík propojil sám a vnesl i do toho “žrádla” trochu umění a poezie. Mrkněte:


Kubíka máme nedaleko, v Luži. Ten salám Futurista musím mít. Pak vám povím jestli to je nějaký umělecky vylepšený turistický salám. Hlavně aby v něm nebyli už namletý ti cvrčci a potemníci, co je schválila EU, abych z toho neměla nějaký futuristický vidiny…
Salám Futurista bude patrně určen k tomu, aby se jím člověk nafutroval! (Je to překlep, správně se měl jmenovat Futrista.)
No vida, další teorie, musím safra vyrazit do té Luže, je to nejblíž. A prozkoumat to. Zbaštit celou šišku a čekat co to se mnou udělá??!
Tak nějak jsem začala přemýšlet, jestli jsem kdy jedla hranatý salám. Ale asi nějaký jo.
Lovečák! Ale ten je do obdélníku, čtverečný salámy jsou takový ty šunkáče na toustování, ale to je jiná liga :)).