zpráva z neobvyklé akce
Tenhle příspěvek zde nevydrží dlouho, jen co dám další hřbitov, tak ho smažu, abych se k té akci později vrátila.
Držím svůj první půst!! Sama se divím, že jsem to zkusila, když je pro mne jídlo takovým potěšením… ale měla jsem k tomu dva důvody. Bylo mi m. vysvětleno k čemu všemu je to dobré, a to mě zaujalo. mohu se zbavit drobných neduhů (hlavně té ostruhy), nějakého tuku, vylepšit si pleť a být nejméně půl roku velmi velmi čiperná.
M. ji drží pravidelně každý rok, má ten systém vymakaný, ale já jsem nikdy jeho výzvu nepřijala, až letos. Nevěřila jsem si že ovládnu svou chuť k jídlu. No…. už 6. den nejím, piju vodu a provozuji různé očistné procedůry s tím spojené.. a jsem v šoku. Už od prvního dne nemám hlad, takže mne netrápí ten chtíč po dobrém jídle… ale s čím jsem nepočítala, je skutečnost, že mám najednou tolik volného času. Nevařím, nejím, nemyju nádobí, nenakupuju. A tak mám najednou dost času, abych se věnovala sobě (kultivace těla :)) a také zablogla hřbitovy.
Zdravotní potíže nemám, jen mě včera večer bolela kolena a nemohla jsem usnout. Vyřešila jsem to teplým termoforem a dvojitou přikrývkou. A začala jsem sedat na stole a komíhat nohama. Prý to zabere. Uvidím. Plusy jsou zatím zřejmé – můj vysoký tlak zázračně klesl, ostruha se lepší (dostává i teplé koupele a masáže) a úbytek váhy je 4,5 kg. Nějak jsem i oplaskla v obličeji a vůbec a zmizela mi tenze v lýtkách (sic! Koukalová), která mě pronásledovala od toho památného výletu do Prahy.
Dnes končím, text bude dnes smazán, ale po dokončení hřbitovů se k půstu vrátím. čau zuzi
“No…. už 6. den nejím,…”
A kolik dalších dnů,týdnů,případně měsíců a let ještě plánuješ v hladovění pokračovat? 🙂
Já to dělal naposledy na vojně,abych si zhoršil krevní testy na bilirubin a dostal modrou,což jsem sice dostal,ale až pár týdnů před tím,než bych šel do civilu tak jak tak.
Taky si vzpomínám,že cca. po dvou dnech jsem přestal cítit hlad,ale taky vím,že jak jsem se potom po pár dnech najedl,tak jsem byl úplně mimo.
Ne že by mi bylo špatně,ale taková nějaká hrozná malátnost a únava,jako bych se něčím otrávil.
Takže asi to chce potom se vracet opatrně a postupně.
Je pravda,že jak jsem tenkrát měl po odběru,tak jsem hned spráskal pár řízků a všechno co se dalo sníst,což asi nebyl zrovna dobrej nápad.
Saule, díky za sdílení :). Miláček to má za těch 20 let říká zmáknutý, takže to je půst řízený. Myslím že skončím v pátek nebo ještě dám víkend, nevím jak na tom budu, jestli nebudu unavená, ale prý mám dost tuku, tak to hned tak nebude abych se potácela jak mátoha. Vrací se do normálního režimu týden a více. začíná se ovocnými šťávami, a postupně se přidává strouhané ovoce, jednoduchá zeleninová polévka, bramborový salát (bez majolky atp…) Když se něco přidá, ubere se toho předchozího. Už se těším hlavně na kávu a chleby s česnekovou pomazánkou, ale prý zatím nemám myslet na jídlo…
Tak to jsem zvědavá.
Samotné nejedení proč ne, ale ten postupný režim vracení se k jídlu bych absolvovat určitě nechtěla, to by mě nebavilo, na to disciplínu nemám, je to moc složitý a dlouhodobý, takže to podnikat nebudu.
Obdivuju! Nedala bych to. Mám tělo rozhašený nepravidelným režimem ze směn. Neumím si představit, že bych nejedla třeba o noční. Mám dost náročnou práci fyzicky i psychicky. Když málo piju a jím přes den v práci, protože nestíhám, není mi dobře. V noci když málo jím a pracuju mám stavy hypoglykemie. Půst bych nedala, vím to, položilo by mě to, musela bych to prospat a někdo by mě musel budit na pití 🙂
Barčo, já si zase vůbec nedovedu představit, že bych pracovala na směny, mám problém usnout a tohle by mě stresovalo a myslím že bych měla problémy ještě větší. A beze spánku to neutáhneme.. Já mám v práci volný režim a když je potřeba, zůstanu doma a obřady odmluví rád můj záložní řečník.
Ke konci už jsem unavená a utlumená. Dnes mně spadl tep a posedávám, polehávám. Sledujeme váhu (dole mám 6 kg) a konečně stabilně normální až nižší tlak). Nikdy jsem půst nedržela a fakt hlad nemám, to je mi záhadou, ale vadí mi už ten totální útlum. To ale teď ke konci. Včera jsem musela do kanclu- sama od 8 do 16 a bylo to náročné. A nadělala jsem hodně chyb. Naštěstí se to dá spravit, tak jsem ráno zašla znovu a dodělala co jsem popletla nebo zapomněla.
Praktikuju odlehčovací dny – čas od času, den jen zeleninu, nebo jen ovoce a tekutiny. Celkově se snažím jíst uvědomněle, zdravě, (a je to znát) ale nejíst vůbec, nezvládla bych to. Jím málo maso, bílou mouku minimálně a velmi málo sladké.
Barčo, taky se snažíme, zelenina, ovoce, méně pečiva, šťávy ovocno-zeleninové, poslední rok ale M. odborník na zdravý život zjistil, že také potřebujeme vitamín K2 (důležitý pro zabudování vápníku do kostí a podílí se také na stavu kloubů), a tak jíme i kačeny, husy a moc máme rádi huspeninu. Vyvažujeme to pořádnou dávkou zelí a k tomu místo knedlí brambory. No mně kdysi pomohla také Mačingová. Vydržela jsem měsíc a nestačila se divit, jaké to mělo účinky. Bohužel jsem to pak pomalu opouštěla a zprotivil se mi její salát z červené řepy a později jsem se k tomu už nedovedla vrátit, říkala jsem si, že kvůli té řepě…
Ano, ty kačeny, husy a huspenina, to mi přijde rozumné.
Tak tak… už to plánujeme… nejdřív králík, potom kačena a husa a prokládat to budeme lososem. Pěkně střídmě, nebudeme se přecpávat. Také mi miláček podstrčil recept na kuře na zelí, je vidět, že se také těší až se dostaneme do normálu. Nikdy mi do vaření nemluvil, a teď mi tiskne recepty…
Je mlsnej, asketa jeden.
I asketa si rád popřeje, radost z dobrého jídla činí šťastným…