Sloupno, Vestec, Štikov
Začínáme v obci Sloupno, cca 6,5 km severovýchodně od Chotěboře, kraj Vysočina. Nejsme zde poprvé, přes Sloupno chodíme na naši oblíbenou lokalitu Štikov. Také dnes nemůžeme Štikov minout, i když jdeme nejprve opačným směrem. Poprvé chceme pokořit nejvyšší bod Železných hor – Vestec / 668 m.
Pohybujeme se pro nás v obvyklé železnohorské krajině, která nás nikdy nepřestane bavit. Kraj, kde dávají lišky dobrou noc nebo ztracená varta, vyberte si… Kraj velmi řídce osídlený, rázovití lidé, lesíky střídají louky a pole, nádherné scenérie a zákoutí, krajina intimní a rozmanitá, a hlavně si zde užíváme samoty. Mnohdy za celý půlden nebo den nepotkáme cyklistu ani turistu. Ale jsou i výjimky. Už podruhé jsme potkali ve zdejší divočině stejného člověka. Zdá se, že je to nějaký místní chodec. Vypadá poněkud netypicky. Zezadu díky svému ohozu jako alternativec, zepředu již jako běžný domorodec..
Ve Sloupně parkujeme v centru obce, kde žije necelých 50 obyvatel. Okukujeme obecní úřad a současně i zázemí hasičů, naproti hřiště a představujeme si co a jak… Od této doby budeme plynule stoupat po žluté turistické až ke kótě Vestec, a pak volně zase zpět do údolí bezejmenného potoka, který překročíme a dáme se po modré na Štikov. Tak jak to vidíte na mapě. Ze Štikova stejnou cestou zpět po modré turistické až do Sloupna k parkovišti u obecňáku.
Jdeme na fotky. Sázím je chronologicky, ale protože jsou ze dvou foťáků, nejsou snímky barevně sjednocené. Ty moje mají teplejší barvy.
Za Sloupnem stoupáme uzavřenými pastvinami, cesta vede mírnou úžlabinou v jejich středu, v dáli vidíme ovce, a před lesem si musíme otevřít branku.
Pastviny nad Sloupnem. Je pozdní jaro, jak vidíte :). Výlet se odehrával 5. května 2015.
Velké širé rodné lány – pohled na vísku Kladruby
- V krátkém úseku, kdy přecházíme lesík, se objevuje v dálce osedlaný traktůrek.
Domácí traktůrky jsou fascinující, zde jeden poblíž Modletína
Pán zastavuje a povídáme si. Je majitelem těch sloupenských pastvin a lesa. Práce ho drží při životě. Také se dovídáme nějaké lokální pověsti o Štikově a přijdeme si už trochu jako bychom sem patřili…
Šok! Polní cesta se nenápadně mění poblíž osady Dolní Vestec v krásnou asfaltku. je to jako zjevení….
Dokonce i dvě parkovací místa…
Záhada vyřešena. Asfaltku ze vsi do pole zaplatila Evropská unie. HURÁ!
Náves – Dolní Vestec
Křížek na návsi – Dolní Vestec
Stejný křížek, pardon.. podobný, objevujeme i v Horním Vestci
V Horním Vestci je méně chalup a obyvatel než v Dolním, ale mají zde zato památný jedlý kaštan – v této době ještě bez listí a nejvyšší vrchol Železných hor -Vestec
Památný strom z jiného pohledu
Na vrcholu Vestce – není to vlastně žádný dramatický vrchol, stejně jako Spálava, je to jen takový kopec V Železkách to je prostě jinak…
Na Vestci
Cestou zpět… ještě kvetou pampelišky, znamení jara..
Štikov – vše při starém. Začátek května a jaro.
A to HURá, je tam “krásná” asfaltka, byla ironie, anebo radost?
A když radost – co je na tom dobrýho?
To je ironie, je to pěst na oko a zbytečně vyhozené peníze kdovíproč??? Vždyť to nikam nevede, jen do pole, Ta cedule EU nás fascinovala. V roce 2009 zde bylo evidováno 14 adres.[2] V roce 2001 zde trvale žilo 26 obyvatel.[Wikipedie