O líné babičce
Vidíte tu vypleštěnou dračici? To je česká důchodkyně, která se rozhodla na stará kolena, že se může vyprdnout na všechny tradované babičkovské povinnosti a že si raději splní všechna svoje tajná přání. Schovaná ve škapulíři. Vytahuje jedno po druhém, a napadne-li ji aktuálně nějaké přání co není v pytlíku, hbitě si ho dopíše a šikovně tam tu cedulku strčí. Tak nějak jako ti zkušení šíbři do losovacího bubnu, aby, když tam hmátne, věděla co vytáhnout! Taková je ta babička drsňačka šikovná a také odvážná!
Hmm, fakt netuším proč je tiráži uvedeno, že kniha je určena dětem od 6 let. Podle mne je to skvělé inspirativní čtení pro všechny důchodce, kteří jen popocházejí od baráku k supermarketu a cestou se na náměstí houfují a řeší … kdovíco… Tak to alespoň chodí u nás.
Totiž, ano, je to veselé vyprávění a nadsázka jaksepatří, ale i kdyby reálný důchodce oproti povedené babičce pořádně ubral, ta možnost se pořádně vodvázat tu pořád je. Ano, než člověk bude “prdět do hlíny”, je potřeba se ještě mnohokrát rozšoupnout. Intelektuálně, sportovně, umělecky a já nevím jak ještě. Vezměte si příklad z naší babičky. Lstí se projela nejrychlejším autem na světě, poradila yettimu, jak se rozmnožit a ten ji vynesl na osmitisícovku, proletěla se v balóně a nakonec ta akční babička z knížky tiše a plynule zesnula, tak, jak si přála… na pláži u svého domku u moře..
Ten den se dívala na obzor déle než obvykle. Zrovna vrcholilo léto a voda byla krásně teplá, babička seděla na židli v lehkých květovaných šatech a cítila, jak jí příliv olizuje kotníky.
Doba bláznivých pumprnáklí skončila a líná babička to dobře věděla.
“To je dobře, že už jsi tady,” zašumělo moře. “Už jsem se tolik těšilo…”
Babička se sehnula a dvěma prsty lehce rozčeřila hladinu. Pak se usmála, zavřela oči a zašeptala: “Už jdu, moře. Já už jdu.”
Dojemné, viďte.. A tak neleňte a s odvahou si také plňte svá přání, třebas i malá, neboť … však víte jak to chodí. –
“První máj je jako smrt. Přijde a musíš jít..”- Žák základní školy před prvomájovým průvodem (1975)
**********************************************************************************************************************
Knížku Aleny Kastnerové s veselými ilustracemi Jakuba Zicha, bez kterých by to nebylo ONO, vydalo v roce 2011 nakladatelství MLADÁ FRONTA
Možná vás napadne proč se kniha jmenuje O líné babičce… inu, je to jednoduché, a když na to nepřijdete sami, otočte si knihu úplně dozadu, a tam se to dozvíte. Ono to ale tak docela pravda není..
Ahoj, s potěšením jsem znovu navštívil Tvůj blog. Ozvi se mi, prosím, jak se máš.
Ahoj pane kaplane! Starý zlatý časy, myslím tím to období, kdy jsme tady, my bloggeři z bloguje a okolí, tvořili pevnou komunitu, jsou fuč. Ale ještě žijem… Vzpomínám si na tebe moc dobře, vždyť to není zase tak dlouho… čas mě zase popostrčil, některé problémy se prohloubily, jiné odezněly, ale nejdůležitější je, že jsem zamilovaná. Tvoříme s miláčkem pevnou jednotku schopnou odolávat i silným bouřím a otřesům země. Snad to nezní moc nabubřele, ale prostě je to tak. Jdu se podívat k tobě, jak se máš ty? Také něco nového???