jsem hrdý Mičurinec!
Už ani nepamatuju kolik to je let, co jsem se přestěhovala z bytovky do baráku se zahradou. Začínala jsem zahradničit ve velkém… lány jahod, mrkev, petržel, brambory atd… Postupně jsem však umiňovala a zůstal mi nakonec jen jeden záhon jahod a nějaká ta zeleň na ozdobu a dochucení polívky nebo salátu… a i to nakonec padlo. Ten jeden poslední záhon jsem z piety uchovávala asi 7 let? aniž bych na něj něco zasela či zasadila….
Letos se situace změnila. Od miláčkovy ségry Dášenky jsem dostala spoustu sazenic cuket, dýně, rajčat a jednoho melounu, spolu s návodem, jak to dále pěstovat, aby z toho něco bylo… Sama jsem pak ještě vysadila několik semen okurek salátovek a na volné místo přisela červenou řepu.
Nevěřila jsem si, ale snažila jsem se. A teď nevěřím svým vlastním očím, co se na tom záhonu děje. Bují to jak blázen a musím dokonce některé šlahouny krotit, aby mi nelezly i s těma žlutejma kuličkama do cizí zahrady..
Záhon začíná být dýním a cuketám malý. Hlavně dýně to rozjíždějí ve velkém stylu.
První úroda… cukety ve dvou provedeních. Jen ta kompozice mi přijde nelogická. Možná… ne, zcela jistě, jsem měla zvolit dvě kulaté a jednu podlouhlou. Ano, pak by to přišlo všem takové nějaké známé…! A mělo by to větší koule.
Dýně Hokkaidó, zdá se. Zatím to jsou milé žluté kuličky. Snad dorostou a svůj životní proces zdárně dokončí krásnou oranžovou zvrásněnou koulí ..
To vypadá také na dýni, žluté kulaté cukety jsem prý nedostala.
Zelená kulatá cuketa – tu i dole
Když odjíždím pryč, napichuji do záhonu plastové flašky od piva s vodou. Ne všechny značky se osvědčily. Některé dvoulitrovky se hroutí. Nejlepší je Rebel, Zlatopramen nebrat. Mám zdroj na ty flašky, beru je po pytlech. Jak to jednou zavrtáš do země, podruhé už to raději nezkoušej a vezmi si flašku novou. Jen musíš mít zdroj jako já! Nebo permanentní žízeň.
Ta žluť je fascinující…
A ještě rajčátka. Mám také různé druhy. Malé, větší a největší.
Už se těším, až zase ty záhony a sousedy opustím… doma mám práci, a tak nechodím ty svý dvacítky a dopřávám si různé delikatesy. Měla jsem narozky, a tak jsem udělala chlebíčky. Nikomu jsem o tom neřekla a všechny kolegy na smutce jsem upokojila tím, že je to k svátku, který jsem měla před týdnem. Nesnáším ty dotazy kolik mně je vlastně let… a ani to sama nevím…. Co se ale nestalo… mladej mi tak bokem šeptnul, že mi to dnes sluší… To beru a pokračuju v hubnutí. Ještě nejméně 4 kg musí dolů. Nejlíp na to fungujou ty pochody… už jsem na nich závislá.
Poslední dva byly však netypické. Předposlední byl hodně na psychiku. Motala jsem se po oblastech, kde jsou lvi. Tentokrát trasu neprozradím. Objevila jsem totiž několik neuvěřitelných lokalit… džungle ve městě… opuštěné nesekané zahrady, zahradní kolonie a dokonce vím i o dvou …. to ale už opravdu veřejně nesdělím. Snad ještě, že jsem objevila i hodně skryté nocležiště bezdomovců, naštěstí dávno opuštěné, a trasu jsem ukončila v cizí zahradě, kde jsem si musela otevřít bránu, abych se dostala ven, do civilizace.. Naštěstí to šlo…
Poslední výlet byl zvolen tréninkově. Nejdelší trasou do Lipníka. Jenže jsem daleko nedošla, protože se spustil liják. Celou cestu z Hranic jsem míjela protijdoucí studenty lesnické střední, kteří měli nějakou branou hru nebo co. Zastihlo mě to na počátku lesa, stejně jako poslední skupinu těch opozdilců… Prolilo nás to na kost. Neměla jsem deštník a cestou zpět do Hranic jsem promokla ještě několikrát. Tak jsem se sebrala a odjela domů, stejně jsem už musela… jen jsem si neušla to svý…
Páni, ty už to máš veliký! U nás dýně a cukety teprv začínají kvíst…
Asi jsem to dala včas nebo co… najednou se to rozjelo a rozplodilo, ale těch planejch květů je stejně strašně moc. Meloun se rozjel taky, samej květ a ani jedna koule, moc mu nevěřím. Ségra říkala hnojit krystalonem jednu týdně, tak hnojím. Záhon je z podzimku samej kobylinec, tak bodejť by to nerostlo :). Také tu mám 6 trhacích salátů. To je panečku vynález. A dvě papriky malé pálivé. Ale to už mám v truhlíkách a květináči. Papriky kvetou, ale zatím všechno plané…
Taky co mám na záhonu, mám na podzimních kobylincích. 🙂 A lupenotvorba je omračující.
Něco se zahrádkovou sousedkou každoročně sázíme i na společnou hromadu kompostu, ale to zdaleka tak nejede.
Takže dík za radu, vemu to tam Kristalonem, ona nic nehnojí, ale má radost, když se nám společně něco podaří, tak zaleju i ty její. 🙂
Tak jo, to jsem zvědavá, Kristalon na plod a květ. Ségra se také diví, jak mi to plodí, no mám ale strach, aby mi dýně nezplesnivěly, mám je na hlíně, ona ve vzduchu.Má takové opěrné konstrukce s řetězy, pne se jí to a dýně Hokkaido váže do punčoch. Musím to příští rok zdokonalit. Dášenka je praktická a vynalézavá. Má to za ta léta dobře vymyšlené. Ale furt je na záhonech..
Ty na záhoně mám na přehnutých kari sítích.
Jinak proti plísni to beru sem tam modrou skalicí. S rozumem, samo.
Dnes už jsem to Ruliso nezvládla, ale zítra to vypodložím, jedna koule už uhnila. Mám takové pletivo z umělé hmoty. leží to v kůlně jak mrcha mnoho let a teď konečně to bude užitečné. Nastříhám a dvojitě vypodložím. Je s tím práce jako na kostele, ale baví mě to víc než utírat prach a luxovat…
Joo, to je bohatství!
Mě taky fascinuje ta síla a ta rychlost růstu!
Nejsem žádnej pěstitel, moc mě to nebaví, ale těší mě se na to koukat. teď mi kvetou obě orchideje (mám je v práci) a můj stromek fíkus (doma) má dvakrát větší listy, než měl minulých 10 let.
V práci kytky na terase letos taky pěkný. Jídlo z toho žádný,ale nějakou tu cuketu od klegyň snad dostanu. Mňam!!!
Liško, sama se tomu divím, co ty koňský bobky dokážou. Jen aby na to nepřišla plíseň, to je zhouba!!! Mám v domě stín, a tak mně tam nejde jen tak něco. Ale zadařilo se mi pěstovat pryšce. letos se mi to vysemenilo všude kolem a mám snad 15 malých pryšců. Je mi jich líto, tak je rozsadím a rozdám k vánocům. Ten mateční pryšec už má skoro metr, nevím jak ještě hodlá dlouho růst, snad z toho nebude palma… takhle to vypadá…
http://nd01.jxs.cz/402/031/6b4312f525_23317596_o2.jpg
Holky, a já pláču. Dneska jsem večer už při stmívání přijela z lesa z borůvek a šla jako obvykle zalít na zahrádku a potěšit se s ní – a koukám, proč je ten rybíz takovej divnej? No on je suchej.,.. úplně… Větvičky letošních výhonů gumový, oloupaný, listy usychající, a ten ruhej už začíná taky a i jedna ze srstek se mi nezdá… Ty mrchy hryzčí mit sežraly odpsoda, Kořeny.
Je mi to tak líto, tenhel rok se s ezahrádkou fakt jen pořád potýkám s jedním zklamáním za druhým. Proč já musím mít všechny škůdce a ničitele, co existujou? Už mě to zmáhá…
Tak to je fakt k pláči, s tím jsem se nikdy nesetkala. Hryzce tu zatím nemám… ale ty jsi statečné děvče co ho jen tak něco nerozhodí… jdi do nich vidlema a lopatou, jestli to půjde… a nešetři je!!
Mám tu také 3 keříky, ale jsou to ubožáčci staří, jen tak na ojedení… příští rok dám nové keříky.
Budu nejspíš muset na podzim pořídit všechno znova a všechno nasázet do takových jako košů z králičího pletiva.
Ale otázka je, jestli je to pak radost, jen do zahrádky cpát peníze, postřiky, hnojiva, pletivo kolem každého stromlku, každé cibuloviny… mám fakt některé kusy okrasných záhonů poloprázdné, jak mi to ty mrchy vybílily.
Tak jsem stromek zachránila a asi nebyl sežraný hryzcem. Jen má cetsičku kolem a byl hodně suchý, asi jak jsem to sázela na podzimpozdě a na jaře nezalívala, tak to nedal – udělal teď zjara naráz hodně výhonů, dlouhatánských. A namrzl, taklže větvičky jsou popraskané a tak. K čemuž mu nezalívání v moc suchu dodalo. Ale obkopala jsem ho a začla j němu lít každý den dvě konvce vody, a spravil se.
Jinak ad hokkaidó – už mám taky žlutý kouličky. 🙂 A byl tu brácha s přítelem a ten je taky amatérský zahradník nadšený, i říkal mi, že prý ty samčí květy z hokkaida se dělají – snad v Itálii? – jako pochoutka, naplní se sýrem a smaží se. Prý rostlině tsačí nechat jeden smačí květ a ostatní s emůžou sníst. 🙂
A našla jsem i recepty na netu, třeba tenhle:
https://www.mimibazar.cz/recept/161584/smazeny-kvet-dyne-hokkaido-s-naplni
Tak to je supr, žes ho zachránila, to se cení a je z toho dobrej pocit, jako když zachráníš člověka :), neříkám že zrovna před smrtí :)… na ty květy se podívám večer, teď jdu makat. Konečně jsem po tom ranním domlouvacím frmolu přes skajp a mobil posnídala a jdu doplet kola kolem stromů (pleje se to dobře, je to nakypřený) a pak vojedu sekačkou celou zahradu… nebaví mě to vysypávat, ale když už se to přehoupne přes půlku tak i sypám ráda.. zjistila jsem, že mi ty příšerný kroupy rozbily přístřešek za domem, teda stříšku z toho vlnitého plastu. je to samá díra… stejně jako ty lupeny na záhoně. Ale těm to prý nevadí.. jdu na to!!!