Wirchne [61.] – Jurkovičovy hřbitovy v západní Haliči

2. den / 26. 4. 2018

Návrat zpět do Gładyszówa a zaparkování natvrdo. Prostě jsme to někde zapíchli a moc nad tím nedumali. Ale ne u baráku ani chaloupky, to se nám nelíbí doma, tak to nečiníme ani jiným. Nejsme ignoranti.

Jsme na stopě  pravděpodobnému místu odbočení, na vzdálené stráni vidíme indicie Matúše Dully – 3 ovocné stromy a u prvního z nich sloupy elektrického vedení (foceno poblíž hřbitova Gładyszów 55.). Ale chybí nám stále ta cesta, kde konkrétně odbočit. 

Prostě tu není a není ani ukazatel. Nemáme moc času, je dost hodin a tak dlouho neváháme. Vstupujeme na travnatý pozemek evidentně patřící k baráčku – muzeu, skrytému za stromy a rychle mizíme “dozadu” směrem ke stráni.

Hurá, trefili jsme se! Objevuje se cesta, ohradníky a poblíž lesa dokonce i typický černobílý čtvereček.

Indicie souhlasí, značka nás vede po cestě k lesu a dál jeho krajem. Po pár desítkách metrů odbočíme doprava, tam nahoře kde vidíte horní hranici lesa lomící se do úhlu 90 stupňů – zkontrolujte na mapě :)..

Míjíme posed a jsme tu! Hřbitov je opět schovaný v lese a  je nám hodně líto zmařeného výhledu do údolí,  na protilehlý karpatský hřeben Magury Małastowske.

Wirchne [61.],  familiárně zvaný Vídeňský hřbitov, je před námi. Je pěkný, zase symbolicky  do kopce (cesta od hlavní brány přes posvátná místa hrobů – vzhůru k centrální památce – zvyšuje pocit monumentality, vznešenosti, a připomíná přechod ze světa živých do světa mrtvých, cestu ze země k nebi), ale tak trochu jako chytrá horákyně. Evidentně opravený (roku 1998), ale ne tak docela na sto procent a malounko se už rozpadá. V čudu je dřevěná branka, v některých pasážích i dřevěný plot. a na křížích zcela chybí medailonky. Nahoře, ve dvou krytých výklencích monumentální kamenné zdi, postrádáme kamenné lavičky k posezení poutníků a také několik dřevěných křížů v první linii pod ústředním památníkem. Ale o tom až později.

 Půdorys hřbitova převzat z knihy Matúše Dully , níže původní nákres z krakowského archivu

Hřbitov kombinující kámen a dřevo má tvar písmene T, plochu odhaduji na cca 280 metrů čtverečných. Hřbitov obepíná dřevěný laťkový plot s výraznými kamennými sloupky krytými šindelovou stříškou a zakončenými dřevěným křížem. Kde jsme jen podobné viděli? No přece na našem dnešním prvním hřbitově – Konieczna Beskidek [46.].  Zde ale není svah tak příkrý a terén  naopak mnohem více zarostlý, proto plot není tak výrazným prvkem jako v Konieczna Beskidek.

Ve 32 hrobech individuálních a 3 masových je pochováno 194 vojáků rakousko-uherské armády a 5 vojáků ruských. Identita je známa u 121 vojáků.

Mistrným dílem architekta a následně i kameníků je velkolepá zadní zeď s přesahem – tak trochu ve tvaru písmene U, jejíž dominantou je plochý kostelíček se šindelovou stříškou a mnoha působivými až překvapivými detaily. Na fotografii je vidět i jeden ze dvou krytých výklenků, i zde se opakuje motiv sedlové stříšky, kde původně stávaly kamenné lavičky. Za jasných dnů s výbornou viditelností mělo být údajně z tohoto místa vidět na Vysoké Tatry.

Pohled na dvojrozměrný “kostelíček”. Troufám si tvrdit, že i na tomto kamenném štítu se podíleli vynikající italští kameníci, váleční zajatci. Po zvětšení si zde i na dalších fotkách níže můžete prohlédnout i pozoruhodné dekorativní detaily. Snad nejvíce mne udivují jakési tři rozmarné kamenné konzoly s křížky, které vystupují zpod vrcholku štítu a za ním. A také trochu legrační ukotvení malých stříšek nesoucích kamenný křížek dole – je vidět na snímku z boku. Mám moc ráda tyhle trochu “zbytečné” zdobné prvky. Zlidšťují kamenné monumenty a jsou moc milé.

Zdobná deska s poselstvím je na Wirchne opravdu mimořádným kamenickým dílem, mám pocit, že doposud byly všechny nápisy vyryté, zde však z kamene písmena vystupují. Celek je orámován dekorativním lemem z dubových listů (viz Krempna! – shoda se symbolem dubových listů na věnci mauzolea – dekor používaný v Německu symbolizuje uznání, poctu, odvahu a hrdinství) ………..a ve středu každé strany mezi listy vystupuje tlapatý kříž (na rozdíl od normálního kříže se jeho ramena rozšiřují od středu směrem ven, v tomto případě jsou prohnutá a kříž tvoří zdání kruhu).

Protože většina zde pochovaných vojáků pochází z Vídně ( 1. a 24. pěší pluk zeměbrany – zřejmě záložníci), poselství zde uvedené promlouvá k nim.

Neželte, že jste v náruči smrti

Věrní vídeňští hrdinové.

Nechť tato slova den za dnem

ohlašují radostnou zvěst:

 

Padli jste, stateční 

pro posvátnou zemi císařského města,

které vám dalo život. 

Neznesvětí ho žádná stopa (noha) nepřítele.

Hans Hauptmann

Kromě Vídeňáků zde leží převážně Češi z okolí Kroměříže, Turnova, Mladé Boleslavi, Hradce Králové a Vysokého Mýta (10., 25. a 30. pěší pluk zeměbrany (zřejmě záložníci), proto mrzí absence medailonků na křížích.

Zajímavý detail u paty stříšky

Pohled ke vchodu – škoda toho výhledu a též i laviček pro spočinutí

Výklenek pro lavičku a železná patka naznačuje, že zde chybí kříž. Dřevěné konzole podpírající stříšku dotvářejí krásu pohřební zdi v lidovém stylu. .. Nádherná linie dvojité stříšky.

Pro porovnání původního stavu s nynějším doplním text fotografiemi z Krakowského národního archivu (zdroj http://www.sekowa.info/index.php?go=17&id1=39&ido=203)

Ano, i zde byl hřbitov viditelný zdaleka – foceno z původně lemkovské dědiny Gładyszów

Stavba zadní zdi. Hřbitov vznikl v místě původního provizorního pohřebiště.

V holé krajině vynikají kamenné sloupky se stříškou mající podobu horáckých klobouků. Svým tvarem kopírují štít “kostelíčku”. Nádhera!

Dvě takřka totožné fotky. Ale rozdíly tu jsou.. 🙂

Stmívá se a poprvé za celý den se ustálilo počasí a přestalo pršet. 

Scházíme do vsi  Gładyszów a kocháme se.

Cestou nás okukují krávy. Ještě jsem si na jejich blízkost nezvykla a nefungující ohradníky mi jistoty nepřidají.

Krásná lemkovská chaloupka.

Vede od ní elektrický drát ke sloupu, na kterém podle fotky z webu  http://bylo-minelo-jest.pl/cmentarze/powiat-gorlicki/cmentarz-nr-61-wichrne-gladyszow/ původně býval ukazatel cesty ke hřbitovu.

Ještě poslední zastávka na focení a jedeme domů, do Chmeľové. Máme toho za celý den dost a potřebujeme se hlavně převléknout do suchého.

Včera večer jsme ještě probírali tehdejší zážitky a vzpomněli jsme si, že jsme zde vlastně parkovali. Opodál, na travnaté cestě vlevo. A oslovil nás jeden místní obyvatel. Potloukal se kolem své chaloupky (té pěkné barevné z fotky) a když nás spatřil, přišel blíž a navázal s námi řeč. Podle značky na autě poznal že jsme cizinci a mimo jiné se pochlubil, že je Rusín (Lemek). Význam toho sdělení jsme pochopili až další den (3. den pobytu), kdy jsme zjistili, že Rusíni byli po druhé světové válce hromadně odsunuti a jejich vesnice rozbagrovány…

Na třetí den jsme naplánovali pouze čtyři hřbitovy a ukázalo se že to byl jasnozřivý nápad. Víc bychom jich nezvládli, protože zdejší silnice jsou velmi divoké a nikdy nevíš, kde budeš muset odstavit auto na kraj cesty a dojít to pěšky. A měli jsme se podle mapy pohybovat v neobydlených horských údolích.

Druhý den je hotov a na týden se odmlčím. Beru si dovolenou a bude to bez kompu. Neodolám a text ještě doplním o jedno 360ti stupňové panorama hřbitova a několik fotek, dokumentujících stav hřbitova po naší návštěvě. Je to bomba.

Panorama – autor Piotr Wieczorek  (na hřbitově se něco děje; terén zbavený vegetace, průsek s výhledem, nové kříže., chybí vrátka)

https://earth.google.com/web/@49.51993561,21.28004253,602.07779339a,0d,90y,107.85606871h,98.52272737t,0r/data=IjAKLEFGMVFpcFBmRG5DVzhxT1JoUVI0MS1neGtxY0x5UEF2YUViYU9XRllwMVFIEAU?authuser=0

Následující 3 fotografie jsem stáhla z webu Rakousko-Uhersko, diskuzního fóra Wirchne 61 ( http://austro-wegry.eu/viewtopic.php?f=54&t=123&start=20)

Jsem nadšena, že i tento hřbitov bude kompletně renovován, jak jsem se dočetla. Kříže jsou úžasné, vyrobeny bez kompromisů podle původních plánů. Odkazů na fotky je na webu R-U strašně moc a všechny jsou zajímavé. Z historie, minulosti i současnosti, některé dokumentují postup rekonstrukce (neušla mi informace, že největší finanční dar pochází s Černého rakouského kříže, již jsme ho, tuším, v jednom z předešlých textů jmenovali – Krempna 6., Grab 4.).

Stav hřbitova v roce 1988

Opravená branka, fotka z léta(?) 2018

Hřbitov Wirchne 61 navštívil na podzim loňského roku i oldskaut Jiri Lomnansky. Dovolila jsem si z jeho videa Karpatská Toulání Vojenské hřbitovy Dušana Jurkoviče č 61 Wirchne č 62 Banicana stáhnout 3 fotografie. Ukazují, jak se od naší návštěvy z jara 2018 hřbitov pěkně vyloupl. A rekonstrukce bude pokračovat (ploty, šindele atd., viz výše uvedený web Rakousko-Uhersko).

Nové kříže na místech kde zcela chyběly a vyčištěné kamenné sloupky (zatím bez tabulek)

Detail křížů a ve výklenku nová lavička

Nová branka a průsek v lese. Hned bych se posadila na kamennou lavičku a zkoumala, zda jsou vidět Tatry. 

Je to prostě krása a když vidím tolik změn k lepšímu mám ohromnou radost. A Dušan Jurkovič určitě ještě větší!

Fotky na rajčeti:    https://zuzizuzi.rajce.idnes.cz/Wirchne_61._-_Jurkovicovy_hrbitovy_v_zapadni_Halici/

a nezkomprimované fotky si můžete vychutnat zde:  

Matúš Dulla:  Vojenské cintoríny v západnej Haliči: Dušan Jurkovič 1916/1917 (ISBN 80-88675-80-4)

http://www.cmentarze.gorlice.net.pl/

https://earth.google.com/web/@49.51993561,21.28004253,602.07779339a,0d,90y,107.85606871h,98.52272737t,0r/data=IjAKLEFGMVFpcFBmRG5DVzhxT1JoUVI0MS1neGtxY0x5UEF2YUViYU9XRllwMVFIEAU?authuser=0

http://austro-wegry.eu/viewtopic.php?f=54&t=123&start=20

http://www.sekowa.info/index.php?go=17&id1=39&ido=203

http://bylo-minelo-jest.pl/cmentarze/powiat-gorlicki/cmentarz-nr-61-wichrne-gladyszow/

… Mám před odjezdem a místo abych se balila, neustále text cizeluji. Takže i když se vracíte ke stejnému, novému textu, objevíte tam pravděpodobně nějaké drobné novinky. Také jsem včera doplnila u Magury 58. údaje o českých vojácích, pluky a místa odvodu. zuzi