Výpravy za dobrodružstvím 2.

článek do Skutečských novin, navazující na 1. díl – Tajemný Borek

Ahoj drazí / – je-li tedy po té mé fluktuační pauze vůbec koho zdravit, žáno (jak říkal svého času na Bloguje.cz Loupák). Ráda bych to zde opět vzkřísila, i když jsem si vědoma, že tahle platforma už není tak atraktivní. Teď frčí Médium na Seznamu, kde se před nedávnem nebo už dávnem objevil Kojot s literárními vzpomínkami (doufám že je to on, ten Brňák …. Brňák spolu s Mirkem Fišmeisterem).. a další Brňák zase vsadil na TikTok… virtuálně jsem počátkem pololetí poklesla, ale bylo tomu tak „na úkor“ skutečného nefalšovaného života. A zážitky a pocity se vršily. Odvykla jsem si, ale jsem odhodlána opět to rozjet. Třeba po kouskách, ale neodkládat.

Tajemný Borek II. – Lidské osudy a zapomenutý mlýn

V minulých Skutečských novinách jste měli možnost poznat několik zajímavých míst a dnes na ně navážeme. Díky Davidu Skalovi z Předhradí, nadšenci pro místní historii a přírodu. Vše je v jeho režii a stejně jako já před vámi, budete i vy pátrat a hledat.

Začneme u studánky, kterou zbudoval podle místních zdejší rodák pan František Böhm (viz předchozí text 8/24). Shodou náhod zahynul nedaleko od ní při kácení stromu 6. května 1959 a na místě jeho úmrtí byl zbudován památníček, který David Skala (DS) před nedávnem opravil a zrenovoval. Místo je zastrčené ve svahu nad řekou Krounkou poblíž mostu – viz mapka.

Naproti rybníku Hadinci vstupte kolmo do lesa a záhy narazíte na cestu klesající zprvu doprava svahem k řece, k místu bývalého mlýna. Cesta se stane úvozem a poté zatáčí doleva. To už jste skoro u řeky. Dejte se po jejím břehu doprava – směrem k mostu a sledujte protější břeh. Jakmile spatříte modrý kontajner otočte zrak do svahu a hle – pomníček je tam. Zpět už se nějak dostanete. Buďte kreativní.

Další cíl putování nás čeká také u řeky Krounky, bude to Jílkova skála. Podivuhodné vyprávění má počátek u Trpkošova mlýna (Cukrův mlýn z předchozího textu) a váže se k němu místní příběh o partě kluků, kteří poslali po vodě v lahvi vzkaz, že mlýn vyhoří. Když se tak stalo, jeden z nich, žák místní školy, J. Jílek, z obavy z výprasku skočil u Hněvětic ze skály – od té doby zvané Jílkova. Svůj sebevražedný skok přežil a jeho čin dodnes připomíná nápis na té skále.

Kudy tam: Od točny autobusu v Hněvěticích přesně na jih do kouta louky (vzdálenější kraj) viz mapka. Pokračujte do lesa ke skalnímu hřebeni nad řekou a poté podél něho doprava. Cestou narazíte na dva hraniční kameny TT. Poblíž toho vzdálenějšího, před skalou která vybíhá do údolí, ale těsně nad ní jsou větve dvou dubů, které znemožňují na ni vstoupit, naleznete kámen s vysekaným datem 16.9.1917 (k čemu datum odkazuje nevíme).

Pokračujte dál doprava po hraně skal, mírně z kopce, až ke skále nad údolím, z jejíhož ostrého výběžku žák Jílek skočil do údolí řeky Krounky. Nápis na skále je čitelný: DNE 29/? 1925 SKOČIL Z TÉTO SKÁLY J. JÍLEK, ale ještě je tam vlevo něco, co se nám zatím nepodařilo vyluštit. Snad jen jeden úryvek… ŽÁK IV. TŘ. Takže – příležitost pro vás.

Z Jílkovy skály sejděte dolů k řece a dejte se po červené turistické doleva, proti proudu. Po chvíli uvidíte za vodou velkou lípu, je označena na mapě. Přejděte řeku.

V těch místech stával Čejkův mlýn, mlýn dědečka Adolfa Heyduka, rodáka z Předhradí. Básník se o něm zmiňuje ve svých pamětech. Když to tam důkladně prozkoumáte, najdete podle Davida ohrazení dvora, náhon, místo kde vedla lávka na druhý břeh a zdi zabraňující velké vodě poničit pozemky mlýna. Líp je to vidět v zimě a půdorysy budov nejsou zřejmé.

Bonus : fotka stromku u točny v Hněvěticích. Už jste někdy viděli jedlý kaštan?

Tak bohužel se nikdo neozval, přestože jsem v novinách vyzývala odvážlivce ke zpětné vazbě. Ale při náhodném setkání s jedním pánem, co se známe z dětství, mi sdělil, že ví kde se nachází kamenný sloup, o kterém jsem se zmiňovala v prvním díle textu Tajemný Borek. Snad má být k vidění v bývalé areálu cihelny v Pardubicích v Polabinách. Je zde soukromé muzeum motocyklů. Zkusím informaci ověřit, v PA mám bratrance. Je to tak trochu žurnalista a fotograf. Uvidím.

Děkuju že mne čtete. Už vás moc není. Zdravím a slibuju že se polepším. Začnu asi sérii Novohradek. To bude nejjednodušší. Pak ArchiMyšl a návštěvu kamaráda Pifíka. Šachisty co svojí zálibou doslova žije, tedy jejími principy – vše přesně naplánovat a uskutečnit. Dostali jsme plnej papír pokynů a já byla jako v nebi. Nemusela jsem plánovat jak to celej život dělám, ale někdo to udělal za mne. A to se počítá. Takový pestrej a přesně nalajnovanej výlet jsem ještě nezažila. Zázrak! Navštívili jsme Slatinu nad Zdobnicí.

Končím, sauna volá!!