přehledná krajina mezi Havlíčkovou Borovou a Českou Bělou
První část cesty byla promenádní. Lavičky, výhledy, barvy podzimu. A celou trasu nás fascinovalo, že vidíme v dáli cíl a ohlédneme-li se, můžeme se kochat panoramaty míst kterými jsme prošli a poznávat různé remízky a jiné krajinné útvary z různých úhlů pohledu. Mám ráda cestu lesem, ale dnes jsem si hodně užívala tu slunečnou pastvu.Krása prosluněné krajiny nás nenechala lhostejnými a tak jsme nespěchali. Trasu jsme nakonec zkrátili tak jak je na mapě, ale nedomysleli jsme zkratku Na Žlabech. Všude mokro, rozježděné nové cesty, a tak jsme se v té tmě sešli ze značky a pěknej kousek jsme se prodírali čerstvě zoraným polem. To byla pro mně smrt! Borelka dosud sladce dřímající se probudila a tělo odmítlo napříště absolvovat takové experimenty. Chtělo už konečně pořádnej voraz a vyležet co je třeba! Stávka!
Pokračování zítra, dostala jsem dnes od doktora na doléčení borelky širokospektrální fet. 3 tabletky na 3 dny. A zdá se, že mi ten lék také nic nesleví a vyžaduje pozornost. Polknu, zajím a za chvíli mě ovládne únava a jdu ležet. V pátek se mám přijít ukázat… doufám, že borelka sklapne paty a tiše se odporoučí… tak ještě alespoň pro pobavení průvod prosebníků z Železné Horky zezadu a éteričtí ptáci též odtama.
Každý účastník průvodu ví co se patříJen Liška vzadu musí mít něco extra a od spořádaného průvodu se distancuje. Je jí to u zadku. Přísahám, že jsem do toho rozložení vůbec nezasahovala a s objekty nešoupala. Možná příště..!Naproti průvodu jsou umělecky rozptýleni éteričtí ptáci na vysokých nohách Kdoví, co zde nalezneme příště… Promenádní cesta s lavičkami do Železných HorekPohled zpět na Havlíčkovu BorovouTady ještě listy držíStihli jsme to jen taktakObec Železné Horky je jednou z osad patřících k Havlíčkově Borové. V současné době v obci žije 20 trvale bydlících obyvatel a většina domů je využívána k rekreaci. Železné Horky byly v minulosti stejně jako Borová hornickým městečkem. Již ve 14. století zde stála dvoupatrová tvrz a od 15. století v Horkách pracoval zkujňovací hamr na železo, které se získávalo z okolní železné rudy. Koncem 16. století se ves dostala do majetku pánů z Hradce a provoz hamru byl vylepšen tavením v šachtovitých zděných pecích, tzv. dýmačkách. Provoz dýmačky ukončila až třicetiletá válka a poté již nebyl nikdy obnoven. Tvrz byla na přelomu 17. a 18. století přestavěna na sýpku. Dnes vypadá opuštěně, ale stále na svém kopečku tvoří dominantu širokého okolí. Za totáče zde pravděpodobně působilo JZD, jehož rozpadající se budovy zde ještě straší. V tvrzi byl možná sklad kombajnů nebo tak něco :).Po zelené turistické pokračujeme do Cibotína, další malé vesničky na naší cestě. Líbí se nám tady, je to ještě takové postaru, trochu opuštěné, trochu zanedbané, trochu chalupářské, ale rozmanité a nepřelidněné. Je tu klid a mír. A nepotkali jsme ani jednoho turistuI cestou do Cibotína se setkáváme s kůrovcem. Vždycky mne překvapí, že už si troufají i na borovice. Na to si nezvyknu.Cibotín je vesnice ležící asi 3,5 km východně od České Bělé které je místní částí. Ves vznikla v průběhu německé hornické kolonizace, později zde však převládlo české obyvatelstvo. První písemná zmínka je z roku 1314.Centrum Cibotína s rybníkem a lodí s kozama. A také s dostavníkem, starou červenou komunistickou mlátičkou, Fofrstodolou s country atributy a mnoha líbivě rekonstruovanými chalupami a také novými domky. Je prostě vidět na první pohled, že se sem stáhli lidé, kteří mají dost prostředků na to, aby si našli na trochu odlehlém místě klid a velebí společně nejen svou parcelu, ale také místa veřejná. Na svých toulkách jsme se za těch 10 let co spolu chodíme setkali s podobnými upravenými a vzkvétajícími vesnicemi několikrát. Poprvé to byl Bezděkov v Železkách, předloni Mikulůvka v Hostýnských vrších a nyní Cibotín. A zaujala nás i Chmelová na hranicích Slovenska a Polska kde jsme pobývali před několika lety. Vesnice na pohled obyčejná, ale udržovaná. Udržovaná nejen co se týká hmotných záležitostí, ale i mezilidských vztahů. Rodinných i veřejných. Nám, návštěvníkům, se to alespoň tak jevilo. Fungovalo zde to, co se po staletí vyvíjelo. FofrstodolaIndiáni a kovbojové si tu přijdou na svéČervená mlátičkaVyhlídka nad Cibotínem a rozhodujeme se pro rázný návrat zpět. Zkracujeme trasu. Ale ještě dáme svačinu. Zde jsme svačiliA touto polňačkou budeme pokračovat. V dáli na obzoru osamělá borovice, tam jsme objevili pomníček letců. Ano objevili, protože na tuhle zkracovačku jsme se doma nepřipravili. Nedávno byly Dušičky… a poblíž je ukryt ještě jeden pomníček, ten někdy příště..A kráčíme si to po silnici do Havlíčkovy Borové. Tohle je poslední fotka. Spěcháme, ale stejně nás v lese stihla temnota. Chtěli jsme si zkrátit trasu, ale bylo to opačně. Rozježděné cesty, podmočené žlaby, vykácené stromy a ztráta značky. Nakonec jsme šli tak půl kilásku přes čerstvou oranici a pak ještě hodinu po silnici. Hrůza. Tohle jsem prostě odnesla. Borelka se probudila ze zimního spánku a můj doktor mě tipoval na koronáč… ale to už je 14 dní zpět, v současnosti se z toho pomalu ale jistě vyhrabávám a doufám, že do toho nevlítne ještě ten koronáč…
2 Responses to “Výprava na jih – aktualizováno 22.11.20”
Úchvatné!
Ty ptáky myslím.
Mno, v té vísce se možná zrodil kříženeček Knížáka a Róny, ovšem s nám zatím neznámým duchovním poselstvím.
Trochu škoda, že jste ten nadčasový talent nevypátrali a nedali mu možnost k vyjádření se širší veřejnosti.
Já to věděla, že budeš nadšen! A kdo by nebyl! Tahle víska je taková zapadlá samota ale romantická, musíme se ještě vrátit na průzkum. Pár chalup a hospoda žádná. Ale kousek dál je to jinak… jen to kvete! Navzdory předsevzetím to nedodělám ani dnes, natož včera… borelka ještě nepráskla dveřmi. pořád mě dusí!!! Jdu dadat.
Úchvatné!
Ty ptáky myslím.
Mno, v té vísce se možná zrodil kříženeček Knížáka a Róny, ovšem s nám zatím neznámým duchovním poselstvím.
Trochu škoda, že jste ten nadčasový talent nevypátrali a nedali mu možnost k vyjádření se širší veřejnosti.
Já bych se asi optal v místní krčmě 🙂
Já to věděla, že budeš nadšen! A kdo by nebyl! Tahle víska je taková zapadlá samota ale romantická, musíme se ještě vrátit na průzkum. Pár chalup a hospoda žádná. Ale kousek dál je to jinak… jen to kvete! Navzdory předsevzetím to nedodělám ani dnes, natož včera… borelka ještě nepráskla dveřmi. pořád mě dusí!!! Jdu dadat.