nahradila ho znečištěná a rozbagrovaná džungle
Dlouho jsem zvažovala znovu projít po dvaceti letech své „Výlety z regionu“. Jsou zde na blogu, račte si zarolovat vpravo, dříve na webu MK ve Skutči. Po pravdě se mi do toho „revizního projektu“ vůbec nechtělo, ale miláček do mne dost hučel. Podlehla jsem a tak jsme se do té akce pustili. Půjdeme po starých stopách, někdy věrně, jindy trochu šejdrem, aby mě to nenudilo. Výlet popíšu zgruntu znovu, nafotíme nové fotky (ty staré již nemám k dispozici v dobrém rozlišení) a ten původní vám nabídnu v odkazu ke srovnání.
Dnešní vycházka má svůj předobraz v této: http://rozvedena.blokuje.cz/romanticky-prirodni-park-se-zatopenymi-lomy-u-prosetina, ale dnes už je vše jinak… Lokalita sice stejná, ale romantika zatopených lomů propojených cestičkami, střidajících se s lesními partiemi je fuč. Mé tehdejší nadšení pro tento krásný krajiny, kde se přestalo těžit a příroda s člověkem se zde nějak společně těšili ze své vzájemné existence zmizelo. Nahradilo ho rozčarování, smutek a údiv nad tím, jak si zde leckterý člověk „hospodaří“ – tedy exploatuje – na tom, co si přírodě sám urve a zbytek ho nezajímá..
Vyrážíme autem ze Skutče po silnici směrem na Prosetín. Prosetínem projedeme po hlavní směrem na Ležáky a za vesnicí, hned jak vlevo skončí těžební území, zaparkujeme. Vjezdu do nitra areálu, tedy dříve romantického parku, brání obří žulové kameny. Zde naše cesta začíná. Podívejte se na původní plánek a současnou situaci zkopírovanou z mapy.cz. Myslím si, že jsem se v kresleném plánku sekla, ten nový mapový by měl už být v pořádku.
Mapky jsou opačně orientovány, držte se silnice. Ručně malovaný obrázek nevystihuje zcela správně situaci, je tam o jeden lom méně a Benešův lom má mylný název (Zachův). Lomy Holcův, Zachův a Benešův tvoří správní celek Lom Prosetín se třemi jámovými lomy.
Vstupujeme do areálu a jdeme cestou podle mého původního obrázku. Bohužel jsme po několika desítkách metrů zcela dezorientováni a první zatopený lom Doubek nacházíme spíš instinktivně… je nezbytné se k němu prodrat skrz neprostupné roští a obejít ho se dá jen ztěží.
Krátce po vstupu do přírodního arelálu cestička zatáčí doleva, ale záhy končí v rozbagrované lomové změti. Po bývalé přirozené, jakoby anglické parkové úpravě, je veta. Tudy cesta nevede. K Doubku se musíme probít.
Panorama poblíž vstupu
Lom Doubek – Obcházím po břehu lom, pátrám po místě s pěkným výhledem a miláček mezitím hledá jakoukoli cestu z tohoto pralesa. Naše cesty se na chvíli rozešly. Mně se podařilo prodrat na louku a objevuji tu zajímavé věci…
Nejdříve mě zaujal oplocený pozemek s boudou… nezkoumám to, ale přijde mi, v pozdějším kontextu, že si tu každý dělá co chce. Zabere kus půdy a hotovo. TO JE MOJE. A basta.
V křoví, které vykukuje na předchozím obrázku vlevo, objevuji toaletu! Jak vynalézavé! Velmi příjemné zařízení s výhledem do zeleně a absencí čumilů. Sem opravdu přijde málokdo… Komu však ta toaleta patří?
A to už volá miláček odkudsi z džungle. Dofotil panoramata. Měli bychom se scuknout a pokročit dál. Tak se vnořuji do roští a hledám místo odkud se ozývá… mezitím se zase ocitám v jakémsi „prostoru“ a zjišťuji, že jsem zde nevítaným hostem.
Nacházím se na „plantáži“ uprostřed džungle. Není to tu oplocené, jen nedokonale obehnané hromadami pořezaného křoví. Až když se dostanu dovnitř kruhu, varuje mne cedule: Soukromý pozemek vstup zakázán. Myslím si o tom své…
Opodál nacházím další upozornění: Čuráku,řež si svoje… Přemýšlím o této výzvě. Zda se pisatel nespletl a mělo zde být: Čuráku, řeš si svoje! Byl by to takový intelektuálský apel. V tomto lesním prostředí nečekaný!! Ale nechci být oslovována takto, tak raději spojuji nápis se špatnými zkušenostmi „majitele“ v předvánočním čase.
Vymotali jsme se z roští a míříme podle plánku směrem doleva. V lese nás však upoutává bouda. Je trochu skryta, ale ne moc. Sem asi přijde málokdo…
Nezdá se, že by byl pan domácí doma. Je otevřeno, tak nakouknem.
Bylo to tu asi útulné. Křeslo, kamínka, kanape. Však podle stavu zařízení soudíme, že zde již nikdo nepřebývá. Znáte to… Dům chátrá když v něm nikdo nebydlí…
Pokračujeme cestou zarúbanou již podle plánku k lomu Obec a opodál lomu Družstevnímu. Jen pro vaši představu záběr na změť náletových dřevin… jsme rádi, že jsme zde v čase, kdy není olistěno a je cosi vidět. Také zatopené lomy se fotí onačeji… ocenili jsme to i včera na naší další vycházce v blízkém okolí.
Lom Obec na okraji areálu. Vlevo vidíme (my, vy ne) ohrazenou pastvinu a na okraji lesíka omšelou maringotku. U lomu je vlídně a asi se sem chodí za romantikou. Nechybí ohniště a také nějaké prázdné flašky. Myslím si, že se zde dá koupat, tedy plavat. Voda je čistá.
Touto pěšinou se budeme podle plánku vracet. Bříza – typická náletová dřevina zdejších opuštěných lomových území…. Pokračujeme podle lesíka k lomu Družstevní a kocháme se pohledem do krajiny.
Chýlí se k západu slunce…
Bouda na samotě a včelíny… jdeme to prozkoumat
Zátiší před cestou na mírný kopeček s vyhlédnutou lokalitou
Malebná bouda skýtá zázemí včelaři
Také včelíny jsou malebné. Kontroluji vstupy a zjišťuji, že včely jsou ještě zalezlé.
Zatiší s kameny co se nehodily. Je jich tu všude jak naseto, pokryté mechem. Je to jako s lidmi… kdo se nehýbá, prostě obroste mechem.
Ještě nějaké panorama, ale mám pocit, že právě tohle patří na začátek cesty… reliéf krajiny tomu nasvědčuje. Nechám to už tak a vy můžete pozorným zrakem zkusit vyhledat panorama vyfocené v obráceném gardu…
Lom Družstevní nevyniká krásou. Voda je však čistá, přístup z břehu tu je, tak proč se nevykoupat?! Ale někdy jindy. Nemám s sebou plavky.
Jsme na místě nazvaném na plánku Vyhlídka na lom Kremina (30 metrů hluboký a má plochu 1,65 hektaru). – Další šok! Před lety jsme se zde koupali a nyní zmizel nejen ostrůvek uprostřed vodní plochy, ale také nevidím nikde tu vysokou lomovou stěnu naproti. Přírůstek vody je velmi dramatický..
Lomová hrana. Dnes je to do vody cobydup a celý areál je zatopen. Pamatuji krásný břeh s pozvolným přístupem do čisté vody, kdy navečer z ní vylézaly desítky raků.
Nedalo mi to, a pátrala jsem dál. V textu regionálního rádia jsem se dověděla, že voda stoupla o 20 metrů! a obec Prosetín (850 lidí) řeší problém co s ní. Hladina vody stále stoupá a spolu s tím se zvyšuje riziko, že lom přeteče. Lom provozoval Českomoravský průmysl kamene. Od té doby, co zde ustala těžba, vody přibývá a zatápí pozemky a rodinné domky v okolí. Hrozí zaplavení obce, sportovního areálu, mateřské školky. A řešení není jednoduché.
Naše další kroky vedou k lokalitě, kde poměrně úzká přirozená „lávka“ odděluje od sebe dva lomy – Benešův a Zachův. Na lomu Benešově (jižněji) se nic neděje a jak je v tomto kraji romantiků zvykem, místa krásného výhledu se osazují lavičkou. Zde jsou dvě modré mobilní. Neodolám, usedám na jednu z nich a prosím o zaznamenání tohoto okamžiku.
Dívám se do dáli a miláček mne žádá, abych se podívala co to pod tou lavičkou leží za krabičku od léků…. Shýbám se a sděluji miláčkovi: Cialis, 8 tablet. Neznám.
Miláček se nepatrně uchechtl a mám se podívat jestli tam není lípnutá cena. Je!
Další šok 2821 Kč. Miláček mě informuje o co se jedná a moje fantazie začíná pracovat. Není to nebezpečné oddávat se kdovíčemu na lomové hraně bez připoutání???
Protější důl Zachův je ojedinělou ukázkou jámového lomu s lanovkou a doprovodným zařízením na zpracování kamene.
Vracíme se a loučíme pohledem zpět s Benešovým lomem a modrými lavičkami
V tom všudypřítomném biomarastu zde jako diamant vyniká na kousku volného prostoru mladý doubek rozvinutý do krásy!
Lom Holcův
Lebka
Obcházíme roští u lomu Doubek po louce, fotíme panorama směrem na Mokrýšov a těšíme se domů. Máme hlad jako tisíc medvědů. Svačiny s sebou nenosíme.
Jako dvě malá kulatá ňadra dvě opuštěné duběnky… dvě ňadra nebo dvě kukadla…
Cestou zpět mě napadne se zastavit na zdejším hřbitůvku za obcí. Zdalipak tu budou také krásné kamenické žulové pomníčky zdejších lomařských rodin… Příchod a kamenná žulová podstava plotu dávají naději, že něco pěkného uvidíme…
Jsem zklamána, snad tento jediný kamenný pomníček, jiný než ostatní, mě potěšil…
A tento propracovaný pískovaný výjev jinde…
Žulový kříž v centru hřbitova
Krásné portréty a něco tady chybí, snad svítilna nebo jiný portrét?
Moje téma – lavičky..
Pohled zpět ke hřbitovní bráně. Jsme na kopečku v dolince. Na obzoru objevuji nevšední obytný areál, který dlouho poutal moji pozornost. Vídala jsem jeho vysoký plechový plot z oken vlaku jedoucího k nám domů. Až když jsem náhodou objevila, že je na prodej a já o několik dní později promlouvala na smutečním obřadu jeho majiteli, vše se mi propojilo. Ale od té doby o osudu této krásné zahrady a domu na samotě již nepátrám…
Mám ráda samotu, ale když člověk není již mlád a samota plná života… smutno je i v takovém krásném místě…
Inspiruji se a pohlížím i do jiných světových stran … Pozůstatky budov dolu Mikšov – také se tam znovu podíváme, ale nebude to nic útěšného…
Opravená chalupa poblíž Macháčkova lomu. Ze silnice není vidět a z tohoto místa jedině proto, že jsou bezlisté stromy…
.. Ještě dáme slovo miláčkovi, Valachovi z Rožnova…. svůj příspěvek k tématu opuštěné a zatopené lomy nazval:
Pohled nezaujatého „cizince“ ve zdejším kraji:
Zatopené lomy tvoří ojedinělý krajinotvorný prvek, se kterým se jinde v tomto měřítku nesetkáme. Obrovské „díry“ do země zaplavené podzemní vodou, často obklopené lesy nebo jinou nekontrolovaně bující vegetací vytváří velmi malebné scenérie. Ty se navíc mění v závislosti na čase, který uplynul od zastavení těžby a ročním období. U nejdéle opuštěných lomů (jejich zavírání začalo již za první republiky), už nelze rozpoznat, že byly vytvořeny lidskou činností. Je škoda, že tento areál zatopených lomů není udržován ve stavu, kdy by mohl být využit k naučným a rekreačním účelům. Příkladů pro podobné využití nalezneme celou řadu. Nedávno jsme se zde zmiňovali o cementárně v CASTELLAR DE N’HUG a rovněž o Baťův institut v bývalé budově 14/15 Zlínského Svitu. Příkladem pro úspěšné využití opuštěného průmyslového areálu je Národní kulturní památka Dolní oblast Vítkovice. Malebné zatopené lomy u Prosetína jsou zatím neřízeně chátrají. Dočkáme se také jejich revitalizace?
A to je definitivní konec dnešního vyprávění. V sobotu jsme byli na dalším lomovém výletě v okolí Prosetína, tak se máte na co těšit. Třeba se mi zítra povede i zablogovat. Fotky máme zpracovány… tak alespoň zimní pozdrav ze soboty:
Ahoj Zuzi:-))
Dík za skvělou reportáž ze skvělého výletu. Báječně jsem si to užil s váma a dost se pobavil:-))
Měj se skvěle!!
lada:-))
Ahoj Lado,díky za povzbuzení.. :)). Takových zákoutí se na jednom místě se málokdy najde :). Měj se také krásně a zimě zmar! zuzi