Pozor – velmi nekorektní článek!
Krásný den… a tak by nebylo od věci dát si dvoudeci a vyrazit na výlet. Rozhodli jsme se operativně, žádné velké přípravy. Chotěbořskou zámeckou trasu jsme měli v záloze už od zimy, tehdy jsme kvůli tmě končili v půlce a museli přelézat zámeckou zeď. Ale dnes to dáme… I když jsme si zase přispali, už se tak brzo nestmívá…
Skuteč, Hlinsko, Žďírec nad Doubravou, Chotěboř…. Vjíždíte do Chotěboře a zaujme vás jakási průmyslová zóna na obou stranách silnice… pak jedete dál – jedna socha, druhá socha, zatím všechno v pořádku, náměstí a pak to začne! Míříte Riegrovou ulicí k zámku na konci města a přijdete si jako v kraji Balnibarbi, jehož hlavní město Laputa ( zde zámek) se odedávna vznáší ve vzduchu…
Že neznáte kraj Balnibarbi??? Připomeňte si trezorový film Případ pro začínajícího kata a uvidíte… Sjíždíte od náměstí a rázem se ocitáte na jakési neobydlené periférii s otlučenými domy, kde chcípl pes. Naproti zámku kopíruje vrcholovou vrstevnici krásný opuštěný hotel ve stylu Brusel a stranou za ním, mimo dopravní tepnu, už na konci nejen města, ale i světa, stojí benzínka…. Funguje vůbec???
Trochu bizarní atmosféra v nás vyvolává silné pocity… taková peleš lotrovská, kdy si člověk nemůže být jistý, jestli na něho zpoza rohu někdo nevybafne a nesejme ho. Genius loci tohoto místa nám později potvrdila i prazvláštní trojice provázená krávou a teletem, která se pohybovala téměř rovnoběžně s naší trasou. Na vzdálenost minimálně 3 km převáželi nasekané dřevo na vytuněných dětských kočárcích a všichni členové této skupiny vydávali různé skřeky, bučeli a pokřikovali. Hlavně krávy se činily, ale pozadu nezůstávali ani lidé. Byli prostě velmi hluční. Proto jsme si jich také všimli a z velké dálky upoutali naši pozornost. Fotit jsme se je ovšem neodvážili; měla jsem pocit, že jsou schopní všeho.
Zaparkovali jsme pod hotelem a vcházíme do parku. Slunce svítí, ale zatím ještě kouše. Jak vidíte na mapce, vlevo od zámku začíná alej končící sochou, tu jsme prošli a scházíme vlevo dolů svahem. Pokračujeme úbočím podél rybníku Obora, se zastávkou na malém rodinném hřbitově Dobrzenských, dále cestou proti toku Kamenného potoka až k silnici směřující od Chotěboře k Libici nad Doubravou. Zde vstupujeme do hájku Liboháj s krásnou empírovou myslivnou, dnes v nevratném havarijním stavu, a zpět se vracíme po druhém břehu potoka. Trochu jsme se ztratili, ale jen díky tomu jsme mohli pozorovat velmi dlouhou dobu výše zmíněnou až biblicky putující trojici lidí se dvěma dobytčaty a nakonec se s nimi i neplánovaně střetnout a pohovořit. Oklikou (boční vchod do zámecké zahrady je uzavřen – pokud je dostupné náhradní řešení, zásadně nepřelézáme) přes město postupujeme Riegrovou ulicí až k vchodu k zámku, kde máme naproti zaparkováno auto.
Zajímavostí je, že v roce 1938 zmocnil Jan Josef Dobrzensky (1870-1947) svého synovce Jindřicha, aby za rod podepsal manifest věrnosti české šlechty prezidentu Benešovi a druhý manifest věrnosti v roce 1939 podepsali všichni členové rodu.
Hřbitovy a hrobky mám ráda, a tak se jistě nebudete zlobit, přidám-li sem ještě tři snímky z loňského roku, z 8.11.2015, kdy jsme zde byli poprvé.
A jdeme dál – lesní cestou podél potoka k silnici a hájovně v Liboháji…..
Hájovna byla postavena v první polovině 19. století na zámeckém panství Dobrzenských v hájku u silnice z Chotěboře do Libice nad Doubravou. Jednalo se o ojedinělou, empírovou stavbu na půdorysu L. Nejzajímavějším architektonickým motivem, který se však zřítil, byl na osu umístěný vstupní rizalit s dórskými sloupy ukončený trojúhelníkovým štítem. Hájovna v roce 2002 vyhořela a jde to s ní nenávratně z kopce. (viz http://monumnet.npu.cz/ohr/ohrdetail.php?IdReg=143694&Limit=25).
Zajímavostí je, že hájenka patřila Tony Hořínkovi (1911-1988), legendárnímu trampskému písničkáři se společenským dosahem. Tony složil na 150 písniček a třeba jeho Přijď jen na chvíli (Před chajdou) tak zlidověla, že ji zná snad každý… nebo znal… teď už se nezpívá.
Díky němu vyšlo v Pantonu v letech 1965 – 1988 celkem 17 sborníků trampských písní zvaných “Trampská romance” a jejich vydávání ukončilo až Tonyho smrtí. Tony měl hlavní podíl i na trampském pořadu se stejným názvem “Trampská romance”. Po premiéře v roce 1966 v pražské Lucerně s tímto pořadem absolvovoval na šedesát vystoupení po celé republice.
V letech 1969 – 1975 se Tony jako producent Pantonu zasloužil o vydání celkem 3 LP “Trampská romance” a LP “40 let s trampskou písničkou” na nichž postupně představil klasické trampské písně. Díky jeho osobnímu nasazení se zde objevily i písně zapovězeného Boba Hurikána a Eduarda Ingriše.
Raději se noříme do lesa a hle, vidíme zborcené zdi staré obory. Obdivujeme práci prostých lidí neznalých betonu a žasneme nad představou kolik času na té práci museli strávit. Plus doprava kamení…
Vytuněné dětské kočárky měly co dělat aby tu kupu klacků uvezly a hoši funěli jak po pochodu Praha-Prčice. Nejdříve jsme se jim představili, že jsme jako staří známí, pak jsem se zeptala kde mají tu krávu s teletem… Tak ta jim nepatřila, jen s nimi nějakou dobu kráčela po druhé straně ohrady a pak se jejich cesty rozešly…
Pumpa je v provozu. Jeden stojan a malý krámek. Příjemná dáma a rozbitý automat na kafe… A prý je tam tak dobré kafe! Snad kdybychom prý se stavili zítra…..
Ještě se jdeme podívat na opuštěný hotel, kterého je nám moc líto. Ale ten naštěstí nedopadl jako hájovna v Liboháji. Stojí a zdá se, že mu nic nechybí, jen nám hezky zestárl… mrkněte se:
Čeká na nás ale překvapení! Pronajala si ho chotěbořská agentura Festival fantazie na své akce a kdo chce, může si tam také uspořádat nějaký ples nebo festival nebo cokoli jinéh, samozřejmě slušného, žáno. Nebudu tu zveřejňovat odkaz, stačí tato indicie… to kdyby náhodou…
A to je konec naší výpravy. To mi to zase dalo… Příště snad o jídle… a Barcelona – 4. den – už jsme tam konečně dorazili….
Odpověď na hádanku z obrázku:
Řešení je velmi prozaické. Jedná se o ztvrdlý pytel cementu. Pytel v poločasu rozpadu. Z přírody byl vytěžen a do přírody se vrátil. Co jsme považovali za opracování byly vrásky po zmačkání v rohu pytle. Obal odešel jako první… možná je to takový bezděčný LANDART.… kdoví???
Jéje, to si dočtu později!
Ahoj Zuzi:-))
Krásný výlet:-)) Tuhle trasu znám velice dobře. Pamatuji Liboháj ještě v plné kráse. Vzadu na dvoře držely přesah střechy krásné kulatobaňaté dřevěné sloupy s patkami. Sloupy po požáru velmi rychle zmizely. Jsem rád a je to pro mě nová věc, že jsi zjistila, komu Liboháj patřil a kdo tam jezdil.
Jen taková vychytávka. V prostoru Liboháje stávala prý hospoda, kam se chodilo z Chotěboře na výlety. Stávala kousek o hájovny Liboháje směrem na Chotěboř po levé straně. Dodnes se tam nechá najít vlez do sklepa. Kdysi jsem do toho sklepa i vlezl. Mějte se krásně!! Těším se na další vaše výlety. lada:-))
Ahoj Lado, díky za návštěvu a komentář. Však jsem si říkala, jestli se ukážeš, a jó! :). Chceme se jet podívat do Habrů, je tam žiďák a také na březovou alej bez listí :), také je tam nějaká výšina vlastně návrší… kopíruji… Na návrší Táborec s opuštěným a zatopeným lomem se v roce 1422 utábořil Jan Žižka před bitvou se Zikmundovým vojskem.Událost připomíná Žižkův kamenný stolec. A to netuším kde ho hledat, nikde na mapách není zaneseno. Nemáš tip??? Na hospodu kouknem příště…
http://zahradnikb.rajce.idnes.cz/Libohaj_u_Chotebore/ 2007
http://zahradnikb.rajce.idnes.cz/Hajovna_Libohaj%2C_aneb_jak_jsem_cikanum_ukradl_krumpac/ 2012
Mej se prima zuzi
Velice zajímaví text sice v něm je spousta nesrovnalostí s realitou ale i tak velice zajímavý. Bydlím v Chotěboři a chtěl bych se zeptat kde se nachází ta “Hájovna” všechna místa které zde jsou znám až na tuto “hájovnu” předem děkuji za odpověd 😀
Hájovna je u silnice mezi Chotěboří a Libicí nad Doubravou. Od Chotěboře vlevo cesty u Libohájského rybníku…díky za návštěvu a ocenění 🙂