Říj 122014
Odevšad
Nostalgie … Filmexport home video vydává edici Zlatý fond české kinematografie. Dětinštím nebo co. Náhodně jsem si koupila již třetí titul: Puňťa a čtyřlístek (z roku 1955). Všechny cestou vlakem do Rožnova pod Radhoštěm na pardubickém nádraží. Ještě mám schovanou Honzíkovu cestu a Malého Bobše. V zimě se filmy budou hodit. Těšíme se na zimu. Budeme kulturnější a semknutější. Krátké dny a dlouhé noce a 14 dní volna na konci roku nám to umožní. Teď jsme samá příroda … Balda, rybářské závody Václavská trofej, Pulčiny a do třetice všeho svatého po Hostýnu a Velehradu i Svatý Kopeček. Ale ani sport nepřijde zkrátka. V zimě se chystáme podnikat i pěší výlety. Více než loni. Již jsme si zakoupili teplé funkční prádlo.
Letošní tradiční výlet na Baldu (každoročně repetujem naše první rande) se vydařil. Bonusem nám bylo načasování na Václavskou trofej, vyhlášené rybářské závody rybářského spolku Vysočina Polička a návštěva hrabalovského bufetu v Poličce za hradbami u řeky. Dali jsme si hodně nezdravých jídel a nejvíc jsme si pochutnali na nakládaných uzených žebrech.
- Tři universální formulace, které se mohou hodit nově zvoleným zastupitelům : Nastavíme procesy – Nemám podklady – Běží některé úkoly
- Už dlouho jsem se nedívala na Tečku páteční noci – naposledy z Brna se skvělými Vložte kočku, k zahození nebyli
ani ostatní účastníci půlnoční selanky: Handa gote, Mutanti hledají východisko, Kyklos galaktikos. Nezaplatila jsem poplatek za satelit Skyling, protože jsem se přestala dívat na televizi. Pouze na Tečku a poslední měsíce ani na ni ne, ostatně přes prázdniny myslím měla pauzu. Nedávno jsem si vzpomněla a zkusila jsem, co chytím a co ne. Stačila by mi ČT2 a ART. A zrovny ty dvě stanice mi po zkušební čtvrthodince “chcíply” a už se neprobudily. Zato ČT 24, Noe, Óčko, Šlágr TV a možná i další nadstandardy šlapaly bez omezení. O změně priorit zatím neuvažuji, takže jsem pokorně poplatek zaplatila na dva roky dopředu. Bylo to v akci :). 
Naposledy jsme byli v kině před více jak měsícem v Hradci Králové na posledním filmu s Philipem Seymourem Hoffmanem – Nejhledanější muž. Posledním proto, že v únoru letošního roku zemřel, pravděpodobně se předávkoval drogou. Film MISTR – Psychologické drama režiséra a zároveň scénáristy Paula Thomase Andersona, kde hrál Hoffman jednu ze dvou hlavních rolí, se stalo naší jedničkou mezi všemi filmy, a tak nás jeho smrt zaskočila. Myslím, že mohu mluvit za nás oba. Film nás vůbec nezaujal a pro nás mohl skončit v půlce. Byl rozvláčný a velmi schématický. Multikulturní téma jak vyšité, působil na nás jako propaganda tohoto současného trendu. Odehrával se v Německu. PSH hrál šéfa tajné služby a měl co do činění s muslimskou komunitou, ze které pocházeli jeho dva, vlastně tři, koně… Některé prvky neobvyklé (informátor z muslimské komunity synem bohatého obchodníka, kterého měl PSH na mušce, nejhledanější muž působil velmi rozporně, takřke ňoumovsky neškodně, až bojácně). Fascinující byla německá pomocnice přistěhovalců, multikulti aktivistka z bohaté rodiny, která měla pěkný velký zadek, a tak byla neustále zabírána zezadu, jedouce na kole. I takto byl film natahovám nad únosnou mez. Dopadlo to pro PSH špatně, ale dalo se to čekat, celý film k tomu směřoval. Podrazili ho “jeho vlastní” a ti dva, které už měl skoro zpracované, aby mu šli na ruku, dopadli ještě hůř.- Přečetla jsem dvě zajímavé a vůbec ne hloupé knihy pro starší děti. Mohu je směle doporučit i vnímavým
dospělým: Čik / Wolfgang Herrndorf. V České republice vyšla v nakladatelství Argo v červnu roku 2012. Druhá Luke a John / Robert Williams vyšla v nakl. Albatros v témže roce. Obě knihy jsou si v něčem podobné, i když ta první je o mnoho akčnější a ta druhá zase více filosofická, ale pod povrchem. Obě ctí klasický příběh a představují chlapecké kamarádství dvou outsiderů “na život a na smrt”. Odpočinete si od různých postmoderních literárních postupů a nejsou vám servírovány nepravděpodobné fantasmagorie. Je to ze života, nenudí to a nenásilně přiměje čtenáře k zamyšlení nad tím, co má vlastně smysl a hodnotu. - V té souvislosti bych ráda upozornila na web sochaře a výtvarníka Martina Gaji. S jeho řezbami jsme se setkali, aniž jsme znali jejich autora, v kostele sv. Anny v Rožnovském skanzenu, Dřevěném městečku. Velmi vkusný hlavní oltář (nejen on), který dokonale ladí s interiérem i ostatními prvky a detaily. A také před ním – náhrobek spisovatele Karafiáta (a také.. nejen on, i další, jak jsem se dověděla z jeho stránek). Ač jsme v Dřevěném městečku ztrávili celé odpoledne, jméno výtvarníka Martina Gaji nám uniklo. Jsem ráda, že si mohu doplnit informace na jeho webu a seznámit se s jeho prací a realizacemi. Jsem také moc ráda, že ještě existují poctiví umělci, a mohu jistě použít i slovo řemeslníci, v souvislosti jeho prací se dřevem a kamenem, kteří dělají krásné artefakty, jimž člověk rozumí bez vysvětlování a přesto nejsou podbízivé anebo vysoce artistní, určené snobům. Přála bych si, aby dnes každý umělec nemusel křičet, upozorňovat na sebe různými excesy nebo prapodivnými instalacemi, aby měl možnost, ten kdo chce, tvořit a rozvíjet svůj talent v klidu, v tichém soustředění, aby se našli lidé, kteří ocení i to a toho co neřve. A dají mu příležitost. Tedy: http://www.gajamartin.com/
Martin Gaja: Archanděl Michael, Valašské muzeum v přírodě, Rožnov pod Radhoštěm
