Víkendová svodka

z domova

Víkend jsem věnovala práci a protože jsem pilně loupala ořechy, shlédla jsem i několik vybraných pořadů v televizi. Kultura.cz a Artmix.  Nedá mi to. V hlavě mám kulturní guláš, ale ono se to časem srovná. Šíře kulturní fronty a množství umělců mě překvapuje.  Každý si může vybrat a najít toho svého.  O slovo se hlásí Bc.A  (bakalářka umění) Barbora Daušová se svým Havlem z pryskyřice. Ráda by ho měla v bronzu a postavila na Petřín. Aby měl pěknou vyhlídku, stejně jako její dva psi z pryskyřice:

Přestože jsem včera večer usnula, na Magora jsem se stačila probudit. Neřešila jsem to, protože leccos se TV opakuje; ale tenhle kousek ne, šel jen jednou. Udělale jsem možná chybu, že jsem si navečer otevřela Lidovky a přečetla avízo filmu od Peňáze, známého humoristy a kulturtrégra. Film jsem shlédla s jeho podvědomým náhledem.  Ale ve výsledku to nevadí. Dokument Moniky Elšíkové měl být natáčen s Jirousem, ale ten před první klapkou zemřel (9.11. 2011).  A tak se točilo hlavně s jeho kdysi nejbližšími (tedy hlavně s Julianou Jirousovou, matkou jeho dvou dcer Františky a Marty) a k vidění bylo také množství archivních videí. Stejně jako Peňáz konstatuji, že slyšet mluvit paní Julianu byl velmi nezvyklý v dnešní době ojedinělý zážitek. Vyzařoval z ní klid, smíření, pokora, vzpomínky na těžkou dobu netížily. Její zvláštní nachýlení hlavy na stranu tento dojem “světice” umocňovalo. Manžel děti “vychovával” na dálku, z vězení. Psal básně a pohádky. Když byl mimo rodinu, těšil se domů, ale doma nikdy dlouho nevydržel. Jak sám s upřímností jemu vlastní sdělil do kamery, pracovat nikdy nechtěl a jeho návrat do “civilu” znamenal vyschnutí penězotoku z ciziny. A tak co zbývalo… nechat se zase zavřít. Prosím to je perlička, ve filmu sice toto zaznělo, ale Magor je magor.  Asi tak.

Nebudu se zde snažit převyprávět celý dokument. V komentářích na ČT jsem četla stesky mániček, že takhle to dopadá, když dokument o Magorovi dělá mainstreamová filmařka, vůbec tam prý nebylo o Dáše Vokaté, s kterou 20 let žil a také jeho význam pro underground byl podceněný. Je fakt, že Dáša Vokatá se tam semtam mihla a dokonce v jednom záběru byla mladá, asi z doby kdy se Magor zamiloval. Také Brabenec a jiní podzemníci dostali slovo.  Já jsem  však byla naopak ráda z více důvodů, že větší prostor byl dám vzpomínkám  jeho ženy Juliány a dětem (mimochodem vynořil se i pokrevní syn).  Dost bylo Brabence, málo Juliány, asi tak :).  Hodně zajímavá byla návštěva dcer na statku, kde prožily své dětství a jejich nálezy. Zdevastovaný domov se stopami jejich dětství včetně nočníčků, leporel, starého nábytku a spousty papírů… Další statek na pokraji zhroucení se nachází v Prostředním Vydří, kam Jirous jezdil na  “letní byt”. Jeho tři děti založily sdružení a statek chtějí zachránit. Radost mi udělalo pěvecké vystoupení Magorova dvorního kněze Ladislava Heryána, který nad jeho hrobem krásně vystřihl Bílé muchomůrky. fotogalerie souvisejících fotek

V pořadu ARTMIX jsem s potěšením zaznamenala medailónek výtvarníka Ivana Kafky (*1952);  již jsem se s jeho instalacemi setkala, ale časem zapomněla. Mám ráda, když umělec vypráví se zájmem o sobě a své práci, jako nyní zde. V úvodu shrnul základní kameny své tvorby: řád, zmnožení, souvislosti, barevnost, vazba k místu. Myslím, že stojí zato jeho portrét shlédnout a pokochat se.  Zabývá se také landartem a jeho koncepty jsou srozumitelné i pro začínajícího milovníka umění.  Fascinoval mne jeho ateliér narvaný spoustou knih, štosů tiskovin, útržků papírů a všeho možného. Považovala jsem to za pěkný chaos. Umělec mne však vyvedl záhy z omylu. Vše co zde se nachází má svůj řád, jehož smyslem je okamžitě najít co právě potřebuje.  To musíte vidět. Tak vstupte do jeho světa

Znáte hudební skupinu Zrní z Kladna? Aspirují na Českého tučňáka 2012  za CD Soundtrack ke konci světa a brzy se dozvíme zda se jím stali.

Nesleduji hudbu systematicky, dostala jsem se k nim dnes a nadchli mne. Jsou podivní, stejně jako Juliana v dnešní době.  Archaičtí a současní zároveň.  Poslechla jsem si několik jejich kousků na YT, ale lepší jsou určitě naživo.  Věřím jim. Jako kdyby se vynořili z pravěku, zpěvák  to fantasticky prožívá ( v tom nejlepším)  a hudebně připomínají mi ve směsi Jiřího Smrže a WWW, s dovolením.  Zkuste Hýkala:

Další jejich kousky naleznete leckde, budete-li chtít.

Jdu spát, šla bych už dávno, ale tím psaním zaháním chmůry, stejně bych nezaspala… a louskat ořechy se mi už nechce.