Dub 252021
 

byl korunován skvělým filmem

Před chvílí jsme dokoukali s miláčkem severský film Rytíři spravedlnosti. Jsme oba nadšeni a mne strachem o život hrdinů rozbolela hlava. Ještě si to nechám projít hlavou, ale né jako Zeman tejden, než něco řeknu. Napsala bych veselého smajlíka, ale ona to žádná sranda není.

Ve čtvrtek a v pátek mi večer nebylo vůbec dobře. Měla jsem po oba dny moc práce a ještě tak nějak nervy na pochodu a to se u mne projevuje celkovou vyčerpaností, těžkou únavou a je-li to na hraně snesitelnosti pro můj organismus, hlásí se to navíc večer slabou horečkou a zimnicí. A to jsem právě zažila po oba dny. V pátek večer jsem se rozhodla, že do Hranic nepojedu a budu doma odpočívat, ale v sobotu kolem páté jsem své předsevzetí revidovala. Nechala jsem se přesvědčit, že bude krásný den a je škoda sedět doma. Odjela jsem s miláčkem a od té doby to bylo velký dobrý!!!

Na letiště jsem ani nešla, nemám tam žádného kamaráda – letci jsou uzavřená kasta. Snažila jsem s nimi zprvu navázat přátelský kontakt, ale vesměs jsou to podivíni. Tak už to neřeším a jdu si jen za svým. Chodím a poznávám. Přírodu i obydlená lidská sídla. Mám to ráda a obvykle si po čase každou lokalitu kterou blíže poznám, oblíbím. Svitavy, Litomyšl, Polička, Chrast, Moravská Třebová, Hranice, Drahotuše, Lipník nad Bečvou.

Těšila jsem se na starou známou trasu Hranice – Lipník, ale už doma jsem si dala za úkol poznávat i nová místa kde jsem ještě nebyla. Proto jsem vystoupila na kruháči u Drahotuší a do Hranic jsem zamířila Pivovarskou ulicí, z které se stává postupně polní cesta podél potoka Splavná. Moc se mi to líbilo, trochu opuštěné a zanedbané místo, ale inspirující. Ke konci se po mostku přejde potok a jste zase mezi lidmi…

Došla jsem do Hranic, na náměstí, abych si na tu dlouhou túru koupila pití, ale sámoška na náměstí byla prázdná a mrtvá. Vzdala jsem to. Svačinu jsem si vzala z domu a napiju se až v Lipníku. Mám se alespoň na co těšit, mám motivaci dojít až do konce, dojít až k lipnickému Lidlu a tam to roztočit! Přešla jsem Bečvu u sadu Čs legií a nastoupala do kopce. Pak už se jde až do Lipníka v pohodě. Je to příjemná lesní trasa. Vždycky se snažím cestou spočítat kolik pramenů stéká do údolí, ale nikdy to nedokončím. Rozptýlím se něčím jiným. A na jaře hledám kde vylejzá česnek medvědí. Vím o 3 místech. Tentokrát ale nesbírám česnek ani kopřivy, mám docela naspěch. Miláček mi před chvílí volal, že dnes se nelítý výcvik, a tak to zkrátí. Pojedeme dřív. Musím se přiznat, že mi není zrovna akorát. Cítím se unavená, hlavně v nohách. Ale nezbývá než jít dál a dál. Zastavuji se jen jednou. Na svačinu. Namazala jsem si kus dřevorubecké bagety máslem a vyplnila anglickou. Pak už raději zatnu zuby a zastavím se až v Lipníku. Kupuji si vytoužený nanuk, ledový čaj s broskví a nějaký mléčný vanilkový proteinový nápoj. Usedám na kamennou zídku u Lidlu a piju a piju. A pod nohama na mě kouká růžová velryba. Dávám jí do batohu a beru domů. Ať se podívá do světa. Co furt v Lipníku! Sotva lezu, ale doplazím se ještě na nedaleký hřbitov na WC a zase zpět a za chvíli už mě nabírá miláček a jedeme s jednou zastávkou v olomouckém Globusu domů. Pardon… vzpomněla jsem si, že odstavím v lese poslední břízu, letos už je s mízou konec. Tak jsem ještě naposledy rozhýbala unavený nohy a doma už šup do postele a uvažuji, jak budu ráno vyřízená.

Opak je pravdou. Probouzím se jak novej čerstvej a posílenej člověk. Nic mě nebolí, kolena jsou nějak pevnější nebo co a hlavně jsem plná energie a pozitivně naladěná. Teda, to jsem nečekala. Že mne ten sportovní výkon nezničí, ale pozvedne. A dnes je středa večer a pořád to je dobrý! Asi se málo hejbu, potřebuji větší dávky. Proto jsem dnes vyrazila opět po čase do Chrasti. A vzala s sebou růžovou velrybu. Umístila jsem ji do záhonu rozkvetlých macešek a hned ji objevila jedna holčička. Byla jsem chycena při činu!

Ještě přidám pár fotek…

Právě jsme se dodívali na Tarantina : Tenkrát v Hollywoodu a jsem rozhozena. Je 21.57 a dnes končím. (Tohle jsem psala v úterý, dnes je středa). Ten čas tak letí…. důležité jsou společné zážitky. Viděli jsme dva filmy a oba nás nadchly, pořád si o nich povídáme a vzpomínáme ještě na film Paterson. Všechny tři si musíme ještě zopakovat, jsme si slíbili!!

Zdravím letos poprvé z Moravské brány! Dnes to byla dvaadvacítka a sotva jsem ke konci pletla nohama. Ale bylo nádherně – i když trochu větrno. I v lese.

 Posted by at 20.50

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz