nový hřbitovní úkaz
Letos poprvé jsem zaznamenala na našem hřbitově takové veselé dětinské parodie na betlémky. Nazvala jsem je pabetlémky a přestože to jsou tak trochu kýče, které se odvracejí od tradice, dívám se na ně s respektem. Evidentně je tvořili rodiče s malými dětmi pro radost a potěšily jimi poté i své drahé zesnulé a to není málo. Je to milé. Při odchodu ze smutečky chodím zadem přes hřbitov a vždy si vyberu novou trasu. Teď o vánočních svátcích mají dychtivé oči hody, tak si tu barevnost a pestrost a někdy i střídmou a důstojnou krásu docela užívám. Není mi dobře – od toho štěpánského výletu jsem trochu nakřapaná, naštěstí to odnesl jen nosohltan. A tak, ostatně jako poslední dobou stabilně, jsou moje zážitky intimní, drobné ale vůbec mi to nevadí. Však ono to zase přijde a rozlétnu se do světa, ale momentálně vstřebávám krásu všedních dnů a lovím jejich střípky a okamžiky, které se nečekaně objevují. A také několik náhodných setkání bylo. Vlastně dvě, trochu propojené. Jedno na hřbitově a druhé na terase smutečky, kde jsem se střetla s pozorovatelem této příhody. Jedna věta, úsměv a rozchod. Stačí málo.
První pabetlémek jsem objevila poblíž našeho rodinného hrobu. Druhý o dva dny později, když jsem šla z obřadu. Je úplně jinde a tak trochu schovaný. Je náhoda, že jsem si vybrala zrovna tuhle trasu. Přijde mi, že autor je stejný nebo ten nápad jeden od druhého okoukal. Nejsou to typické betlémky, žáno, jsou to takové směsky vánočních symbolů a třpytek. Chybí tam hlavní aktéři, ale co není může příští rok být! Mám chuť něco takového stvořit. Asi se budu ale držet tradice, ale trochu bych to také nazdobila a natřpytila. Mám inspiraci! Ať žije lidová tvořivost!!
Ten polystyrén trochu drhne, ale byl použit zřejmě pro svou bílou barvu. Já asi zvolím kůru a třeba ji zasněžím. Ještě nevím, ale jsem navnaděna. Snad mi to vydrží do příští vánoční sezóny. A co vy? Nepřidáte se? Trochu mě mrzí, že už nejsem v knihovně a nemohu tvořit s partou dětí. Ale já si nějakou partičku seženu.
Hezký silvestr vinčuju, mně se to zase podělalo. Kvůli té nemoci budu sedět doma a v duchu pofňukávat. Už mi chybí rybářské závody na Přehradě, uzená žebra, veselí rybáři a hlavně Balda. Tak na jaře bude líp… Musí.
No, to je slovo! Udělat betlémek. Já bych ho musela mít zavěšovací a to na dvě lanka, doširoka, jedno nahoře v pravo a jedno nahoře vlevo. Mně by nejlép seděl perníkový, ten bych měla v cuku letu. jen naplacato, ne trojrozměrný.
Dnes jsem šla ze smuteční síně (hned u hřbitova a mám další úlovky domácích betlémků, je to tady nějaký rodinný fenomén. Pod dojmem z těch pabetlůmků jsem si vyzdobila tak trochu kýčovitě a vůbec ne podle svého artového vkusu i stolní svícen. Letos jedu v kýči a venku budu svítit až do velikonoc. Je to krása barevný světýlka na tom kuželovém smrčku u baráku, 2x jsme je sundávali a opravovali. Dalo to práci, tak ať to svítí!