elektronická šou v retro stylu. Kvallitní alternativa pro milovníky TV Šlágr. Třeba.
Už ani nevím, kdy jsme byli s miláčkem naposled na nějaké hudbě. Hudba nás totiž poslední léta spíš pěkně nasírá, protože nám ji ožralí sousedi servírujou přes plot jen jak vysvitne sluníčko. Neznají jinou zábavu než vohulit rádio a zapařit. No nic, bojujeme fest.
Hudbu, co nás baví, nehrají za plotem, v aréně ani kulturáku, musíme za ní do klubů. Je pro nás sice blbý si zvyknout, že klubovým standardem je začít nejdříve hodinu po začátku, někdy se na pódium aktérům nechce ani za dvě hodiny (Vítrholc), ale s tímhle se dá bojovat fakt těžko, zvláště když publiku je to fuk a někdy mám i pocit, že se do klubu spíš zajde na pivko a ta hudba to pití zpříjemní.
Ventolin tady nebyl sám. Přijela i Johuš Matuš, představitelka stylu Nový venkov. Existenciální problémy děvčete s kořeny na venkově. Ne ale v tom starém s draním peří, kroji, stloukáním másla apod… ji odkojil ten socialistický. S kravíny, melioracemi, samorosty a třeba i s pálením domovního odpadu na zahradě. Prostě vším co k tomu patří. Atributy se promítaly v nekonečném pásu videoklipů na prostěradle za jejími zády a můžete je vidět i v Ventolinově ikonickém klipu Disco Science, který Bohuš Matuš zinscenovala spolu s dalším sympatickým exotem, co se “tváří” – Petrem Markem z Monikino Kino (všude ho spojují s Midi lidi, ale tu kapelu jsem ještě neslyšela).
Ventolin! To musím vidět! jeho zjev i pohyby miluju o hudbě nemluvě. Nejúžasnější jsou ale jeho klipy, tak mám trochu strach z toho naživo.
Začalo se o hodinu později, v osum jsme byli v sále jen pět lidí, ostatní někde vzadu a venku konzumovali pivo nebo prostě ještě nedorazili. Johuš Matuš nás bavil hodinu, dobrý, ale pro mne trochu unylé, Ventolin na to koukal z tanečního parketu, ale že by se odvázal ve svém retrodancer stylu to ne. Prostě právě neexhiboval, ale se jen tak pohupoval. Asi vypila zatím málo piva nebo šetřil síly na to svoje. To nejspíš, protože jeho šou probíhala ve velkém stylu a nasazení. Obávala jsem se zbytečně. Tento na první pohled váhavý suchar by mohl být vzorem všem co se tímhle živí. Prostě žádná nuda. Ventolin maká a má to koule. Velký koule. Maxisuperkoule! Záhy došlo k zapocení interpreta a odložení retrobrýlí. Hudba, jo to samozřejmě, ale ty pohyby! Prostě vše je jak má být a Ventolin dovede být patřičně stylový. Stejně jako tento úžasný chlapík – Šimon Caban v nezapomenutelném …..
Hudba burácí, miláček vkládá do uší špunty, já už se také jen nepohupuji, tančím v rytmu a užívám si koncert. Odcházíme před koncem, je mi líto miláčka s jeho ošidnýma a citlivýma ušima, ale stačilo to. Koukám jak blázen, i když se s tím tak trochu počítá. Sousta platících diváků sedí nebo postává venku na záme cké terase a pije družně pivo. A vo tom to zdá se je!
Fotky:
Jsme tu první. Jsme ze starý školy. Ventolin má připraveno. Je tu i tamburina, buben a činel.
Pohled zblízka na elektronickébedničkou a kabely. Obhlížíme propojení pěkně zblízka. Zatím tu nikdo není. Ten stoleček se stříbrným notebookem a růžovou bedničkou je Johuše Matuše.
Johuš Matuš
Na tenhle záběr si miláček počkal. Vynikající! Jsou tu oba!!!
Ventolin se nedá fotit. Světla si nechal zrušit a ztlumit, je strašně čiperný a navíc jsme vzadu a před náma moře hlav. Vypůjčila jsem si fotku z AlterEcho od Václava Macha. Vybrána záměrně. Má na ní stejné triko “konzert” jako v Hranicích.
Jojo, takových unikátních fotek Ventolina máme hafo; tahle je z nich nejlepší, a to jak vidíte stojí zcela za prd.
Dopsáno a jdu lesem do Lipníka. Jako včera. Zdar! zuzi
