Kvě 042018
 

za Jurkovičovými vojenskými hřbitovy 

Jsme milovníci slovenského architekta Dušana Jurkoviče. A bylo jen otázkou času, kdy se na jeho hřbitovy do západní Haliče vypravíme.

Začínali jsme nenápadně… Pustevny, Luhačovice, Jurkovičova brněnská vila a samozřejmě křížová cesta na Hostýnku. O jeho hřbitovech jsme zprvu nevěděli, až v brněnské vile jsme narazili na jejich fotky a později jsem si “na ně” zajela do Luhačovic – v roce 2015 na podzim do Muzeu luhačovického Zálesí, na jejich panelovou výstavu… a byla jsem zcela unesena.

Od té doby jsem si pohrávala s myšlenkou je všechny navštívit, ale jen tak lehce. Znáte to.. chceme hodně, chceme všechno, ale napnout síly do jednoho bodu a sen uskutečnit není snadné. Chce to vůli, soustředění, nadšení a tah na branku. A ve víru dnešní doby nahrávající povrchnosti, chaosu a fragmentálnosti se na cokoli zapomene pro něco jiného a tak to jde den po dni a staré sliby skončí v propadlišti minulosti. Nenamlouvejme si, že jsme jiní, ale někdy stačí jeden podnět a vše je jinak.

U nás sehrála tuto roli kniha – sprievodca Matúše Dully Vojenské cintoríny v západnej Haliči – Dušan Jurkovič 1916/1917 (VŠVU Bratislava 2002). Geniální ve své zkratce a přehlednosti a  přitom tam nic podstatného nechybí. Knihu jsem si vypůjčila z pražské vědárny, ale chtěla jsem svou, abych s ní mohla stále pracovat, mít ji kdykoli poruce.  Díky panu Dullovi se mi to nakonec podařilo a bylo rozhodnuto. Začali jsme vážně pracovat na přípravě výpravy.

Hřbitovů je 32 ( info Matúš Dulla), všechny se zachovaly, nyní jsou ty nejvýznačnější postupně opravovány nejen z peněz EU, jiné, ty malé a prosté, dále pustnou. Na hroby s kříži se vracejí i jména padlých z obou válčících stran (Rakousko-Uhersko + německé regimenty a Rusko).

Hřbitovy jsou ze dřeva, kamene nebo kombinace, nacházejí se na kopcích i v údolích, ale najít je není vždy snadné. Největším adrenalinem je výstup na strmý kopec, po kterém následuje odměna v podobě prvního pohledu na objekt hřbitova, ale to jsme poznali až na místě, dopředu jsme se o hodnoty převýšení vůbec nestarali…  a tak to bylo vlastně se vším. Byli jsme připraveni skvěle, ale neznali jsme místní reálie a ty hrály v tomto případě roli největší. Záhy jsme si ale na vše nezvyklé a pro nás nové zvykli, přizpůsobili se a byli ve svém živlu. Improvizace a komunikace s místními lidmi byla však nenahraditelná. Internet v tomto případě není to nejdůležitější co člověka spasí.

Výprava za Jurkovičovými hřbitovy do Haliče byla nejen pastvou pro oči vnímavého ctitele architektury v krajině, ale také hluboce uspokojila milovníka vzrušení, překvapení, sportu, sebezapření, krásné krajiny, místního koloritu a vůbec všeho neobvyklého co přináší odlehlost pohraniční krajiny (Halič je dnes příhraniční součástí Polska, hraniční přechod na Slovensko poblíž Bardějova), kam zatím jen  ztěžka docházejí podněty a podpora z civilizace a člověk si musí pomoci hlavně sám.

Tolik krátce úvodem, několik fotek a pak jednotlivé hřbitovy. Zaslouží si každý z nich, aby byl představen. A nejen kvůli jejich architektuře, samozřejmě také kvůli utrpení a obětem první světové války.

Set163from__DSC3726

[ 4.] Grab

Set553from__DSC4848_panorama

[ 48.]  Regetów Wyżny

Set223from__DSC4749

[ 51.]  Rotunda

Set1163from__DSC5031

[123.] Łużna-Pustki

Set1403from__DSC5103pan

[123.] Łużna-Pustki

 

 Posted by at 14.45

  13 Responses to “Velká výprava do západní Haliče”

  1. Fascinující.
    Velmi Vám, paní, děkuji.

    • Díky, máte pravdu. S ničím podobným tak podmaňujícím jsem se velmi dlouho nesetkala. Půjde to ale pomaleji se zveřejněním, nevím co dělat dřív.

  2. Nádhera!
    Dobrodružný, tajemný….a poklady. 🙂

  3. O tom jsem u Jurkovice vubec nevedel.
    Uz se tesim na pokracovani!

  4. Jurkovič a hřbitovy? To jsem netušila.
    Bardějou – tam jsem byla na puťáku, když mi bylo 11.
    A v údolí Smrti a na Dukle. Ale tu asi Jurkovič nedělal :- ))

    • Duklu jsme Liško nestihli, ale my se tam ještě vrátíme, teda doufám, slíbili jsme si to… tos ale byla pěkně daleko. Já jsem si psala z Kralovan se školačkou, vzpomněla jsem si dokonce na její jméno a příjmení při průjezdu obcí. A setkali jsme se až když jsme obě chodili na střední. Ale byla jsme každá úplně jiná, bylo to rozčarování.

  5. Jako pocta padlým je to dobrej počin, ty hřbitovy, i jejich návštěva.
    Líbí se mi, že nejsou tak kýčovitý a barevný – nejsem totiž velký obdivovatel Jurkoviče. Asi začnu díky těm hřbitovům.

    • Já jsem mu přišla na chuť až když jsem začala jezdit do Rožnova a postupně poznávala jeho stopy. Hřbitovy jsou pro mne nejkrásnější a je vidět, že si s ni i dal práci. Fascinující jsou detaily, navrhoval vše, i náhrobky. nic není stejné, ale o tom v textech. Musím se teď ale učit na zkoušky, nechci říkat na jaké. je to záhul.

  6. Zuzi, vyjadrujem moju veľkú úctu, ďakujem za sprostredkovanie atmosféry, za fotografie, popis, za inšpiráciu … veľká a záslužná práca. Želám neutíchajúci elán a veľa šťastia vo Vašej práci aj v osobnom živote.
    V knihe “Pamätná kniha Dušan Samuel Jurkovič”, vydanej minulý rok k projektu cezhraničnej spolupráce SR-ČR sa píše dokonca o 42 vojenských cintorínoch a pamätníkoch. Ak by ste sa pri Vašich potulkách dostali na stredné Slovensko, a mali by ste záujem, ukázal by som Vám nedávno “objavený” bytový dom, ktorý Jurkovič projektoval v polovici 20-tych rokov minulého storočia, aj ešte jeden “neobjavený” vo Zvolene. Nie sú to už také zdobené budovy, ale Jurkovičov rukopis sa stále dá vidieť. Neďaleko v Kremničke je tiež cintorín/pamätník obetiam fašizmu – posledné realizované Jurkovičovo dielo. Kontakt na mňa: fekiaczavinstonline.sk .Pozdravujem!

    • Dobrý den, děkuji Vám pěkně za Vaše slova, protože přišla v pravý čas. Ono se to možná na první pohled nezdá, ale ke zveřejnění každého Jurkovičova hřbitova potřebuji klid, soustředění a hlavně čas. Nejraději pracuji v jednom tahu, abych se znovu dostala do těch míst a do té atmosféry, která celou naši výpravu provázela. Byly to dny prožité v euforii, transu, očekávání a také jistých podvědomých obav, zda uspějeme a vše zvládneme. Děkuji za upozornění na knihu „Pamätná kniha Dušan Samuel Jurkovič“, vypůjčím si ji hned v knihovně a těším se. A také děkuji za Vaši nabídku ohledně Jurkovičových staveb na středním Slovensku. Určitě tam zamíříme, ale ještě netuším kdy. Také jsme ještě nenavštívili mohylu Milana Rastislava Štefánika na vrchu Bradlo.
      Za pár týdnů se chystáme na Náchodsko, kde také zanechal Dušan Jurkovič své stopy a poznal zde i svou budoucí manželku.
      Ještě jednou Vám moc děkuji, za Váš povzbuzující komentář, trochu jsem začala skomírat. Ale zase zapnu motor, nastartuji a pojedu dál! Zdravím a přeji hodně štěstí! Určitě se Vám ozvu a doufám, že Vás co nevidět potěším dalšími krásnými hřbitovy navštívenými ve čtvrtém dni. Zuzi

Leave a Reply to Zuzi Cancel reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Tvorba webových stránek: Webklient