rychlá alternativa když dojde chleba
Když máš předem uvařené brambory jde to rychle. Placičky jsou hotové během půlhoďky. A když se pečou, můžeš si umýt nádobí. Pekla jsem je v rychlém sledu 2x. Poprvé jednoduše:
cca 500 g uvařených brambor, 250-300 g polohrubé špaldové mouky do těsta (a další na podsypání), 2 celé vejce, lžička soli.
Nastrouhat brambory na jemném struhadle, přidat ingredience, rukama uhníst těsto a rychle rozválet. Vykrojit sklenkou nebo pokličkou kola a dát do trouby péct. Nasucho, pečící papír, 200°C, cca 15 minut, hlídat.
Poprvé se povedly, a tak jsem je hned zopakovala ve větším a přidala do těsta pažitku a česnek. Byly ještě lepší. Po upečení poprvé potřela máslem, podruhé ne. Aby byly dietnější. Jsou i tak moc dobré, ale co mě baví je ta rychlost. Jsou vmžiku hotové a teplé chutnají nejlíp.
Tak je určitě zkuste. Příště přidám i medvědí česnek (mám ho na zahradě), jako dnes do bramboráků. Mám ještě ve sklepě lornu červených brambor, tak budou bramborový dny. Už začínají nesměle klíčit.
Rychle do kuchyně, snad to ještě stihnu nafotit, koukám, že se tam večeří..
Ahóóóóóóój! zuzi
Vypadají úžasně… něco podobného jsem dostal na velikonoční pondělí u sousedky, tvaru troúhelníkového, a málem jsem zbaštil půl talíře.
Ó, děkuji, Rowdy. Taková chvála sakra potěší. Stala jsem se na nich závislá, dnes jdu zase na TO. Jdu loupat brambory!!AHOJ!
Ano ano, nešetřit česnekem a když z toho kape mastné, vůbec nevadí.
Už je to snad deset let, co jsem měl žaludeční vřed a kupoduvu vyhrál nad ním doufám definitivně.
Protože tohle já občas musím !
Souhlasím s tebou, že nic se nemá přehánět. Ty bramboráky níže jsou takové jak máš rád. Masné, plné česneku, valašského uzeného bůčku a je tam pro vyvážení spousta medvědího česneku. K tomu poraženému vředu gratuluju. To je velké vítězství a že si občas dáš něco dobrýho a mastnýho dokazuje že nejseš žádnej suchar a že si věříš. A to se počítá!!
No vítězství…
Vřed sice nemám, ale v šuplíku v práci jedlou sodu furt a bez ní se moc nacpat nemůžu.
Ale hezký se po ní krká.
Kolegyně v kanclu vedle u stolu to možná vnímá jinak, ale zdraví mám jen jedno, že? 😀
Ano, není dobré se společensky omezovat když by to mohlo odnést zdraví. Nedávno se stal u nás zajímavý případ. Mám to z doslechu. Ředitelka nejmenované školy byla na kolektivním četu a chtělo se jí hrozně pšiknout. Ale měla zábrany a zadržela to. V tu ránu se něco stalo (netuším zda si neprotrhla tlakem bubínky??) a přestala okamžitě zcela slyšet. Operací zachránili jedno ucho, slyší na 80%, to druhé je hluché. Ale pšoukat v kanclu by vhodné nebylo. To si hlídej.