Úno 182024
 

o filmu Tajemství a smysl života

Uvědomila jsem si, že od Nového roku je kolem mne “toho duchovna” čím dál tím víc. Někdy tomu jdu naproti, jindy přichází příležitost něco nového poznat, zažít a možná i využít v praxi sama od sebe. Připomíná mi to novoroční mši na Baldě (…stále myslím na to poselství, abychom byli jeden pro druhého i pro společnost oporou v tom dnešním rozkolísaném světě.  A taky abychom dovedli přijmout boží dary (ať už je tím míněno cokoliv) až přijdou. )

Snad ten sled začal filmem Bastard a pokračoval v Poličce filmem Adamova jablka. Píšu o nich , mrkněte zpět. Dalším, který jsme chtěli shlédnout, byl Vachlerův Tajemství a smysl života. (Petr Vachler a company, 2023, 154 min.). Bylo kolem něho před jeho uvedením hodně humbuku, ale pak už jsem nezaznamenala nic – jen rozpačité ticho po pěšině. Jak jsem se dávno zařekla, dopředu si nic nezjišťuji, recenze nečtu. Ať se nenechám ovlivnit. O filmu diskutujeme s Emem když jedeme domů z kina.

Tentokrát jsme ale oba mlčeli a ani jednomu se do povídání nechtělo. Až druhý den jsme to nějak nakousli a rozmluvili se. Konečně. Byli jsme oba zklamáni a shodli jsme se, že nám je tvůrců filmu líto. Pracovali na něm několik let a PV, bytost duchovní a alternativní, do něho chtěl vložit vše, čeho je plný, na nic nechtěl zapomenout, a stvořit tak poučný dokument pro nás všechny, kteří se chceme “odlepit od země” a nevíme jak na to. A vysvětlit nám, jak to na tom našem světě chodí a funguje.

Považuji se za bytost vnímavou a přístupnou poučení, ale tahle vysvětlující lekce mě vůbec nenadchla. Bylo tam, vizuálně velmi efektně, nacpané vše od esotericky, buddhismu a křesťanství. V průběhu celého filmu nás  svými výroky mentorovaly “mluvící hlavy” tj. různí nositelé vědění – hlavně šamani a buddhisté, ale postřehla jsem mezi nimi i kněze Ladislava Heryána. Z té rychlopalby mouder mi zůstal v hlavě jen chaos. Druhou dějovou linku tvoří těžko uvěřitelný příběh čtyř postav, které demonstrují využití zmíněných mouder v každodenním životě. Obě dějové linky spojuje a vysvětluje vtipný a rozšafný děda čmelák, který všemu rozumí a o své rozumy se s námi rád podělí.

Omlouvám se tvůrcům, ale okouzlení se nedostavilo. Celé mi to vyznělo jako umně sestavená líbivá agitka s krásnými a vždy příjemnými herci, kteří na mne působili jako dokonalé figurky ze Svědků Jehovových. Tak neživotné, ale vždy dokonalé a upravené. Shodli jsme se s Emem, že od nějaké doby jsme se už nemohli dočkat kdy to celé skončí.

Tolik “nebeských” efektů, a objevil se tam kromě poznaného Heryána někde v nebi ve dveřích i sám Vachler. Film mě moc nebavil, děj byl toporný, sešroubovaný, osoby jako loutky. Jednou, vlastně dvakrát, jsem se ale hodně podivila… to když zasáhl Jana Budaře kulový blesk, pak vyhrál miliony a rozdělil se s bezdomovcem. (ty náhody jsou někdy hódně směšné..:))

Ale přes to všechno si film zaslouží pochvalu za umělecké ambice a snahu vytvořit něco jiného než typickou českou komedii, kterýchž to sraček tu máme plnou prdel. Vizuální stránka filmu je na špičkové úrovni, ale scénář značně pokulhává. V podstatě se zjednodušeně jedná o prefabrikát citátů ezoterických guru, a jednoduchého příběhu čtyř hrdinů, kteří je ilustrují.

Včera jsme si udělali výlet do Litomyšle. Do Pertmonea a na Černou horu, kam chodíme furt a nikdy se nenudíme. Ten den byl neskutečně kouzelný a krásně podivný. V Portmoneu nám mj. pustili v nově otevřeném podkroví třináctiminutový videomapping o životě Josefa Váchala. 13 minut a bylo tam VŠE. I to boží ezo :). Seděli jsme jako přikovaní, skončilo to a jako když nás praští palicí. Snad minutu potom se nikdo nehejbal. Otvírají ale až v březnu, my jsme se omylem vnutili na jakousi soukromou akci, na objednávku. Ani jsme to nevěděli… Ale díky za to. Ten filmek je na Oskara. Jaký rozdíl mezi Vachlerem a Novákem (to jméno jsem si zapamatovala, teď ale nemohu v rychlosti najít kdo jsou tvůrci). To je na okraj, pro srovnání. Do Litomyšle se brzy vrátím. Myslím zde na blogu. AHOJ! zuzi

  2 Responses to “Valící se duchovno 1.”

  1. Zuzi dík za srovnání filmů.. V Portmoneu si pamatuju Váchalovu postel. Kde je tam Černá Hora? Iv

    • Ahóóóóój Iv! To byl filmeček, v Portmoneu nahoře si ho může návštěvník sám pustit. Je výjímečný, úžasný, překvapivý, poetický, nečekaný, krásný, boží jak se říká dnes… lituji že jsem si neofotila jeho tvůrce, na webu nemohu tuto informaci najít. Iv, Černá hora je pěkný nesmysl, jmenuje se to tak, ale žádná hora to není, vůbec žádná, je to na rovině úzký proužek lesa a kopíruje to dopravní tepnu z Li na Svitavy. Přesto to tam přírodou žije. Chci o tom už už napsat, ale drtí mě momentálně pracovní úkoly, jsem unavená, bolí mě hlava.Odkaz na loňskou trasu na ČH, stejné jako v SO, mrkni https://rozvedena.blokuje.cz/pohodova-desitka

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Tvorba webových stránek: Webklient