Bře 152016
 

Luhačovice

 

Zase ty Luhačovice! V druhé březnové sobotě jsem zde byli na výletě podruhé, ale ještě nemám zpracovaný výlet první, řadící se do série Valašský týden.  To musím rychle napravit a Luhačovice tedy budou dvakrát po sobě. Orientuji je na Valašsko, ale nacházejí se na na hranici Valašska a Slovácka.  Luhačovice jsou velmi krásné a zajímavé, proto vás ani  dvakrát za sebou neznudí.

Nemohu říci, že Luhačovice jsou letoviskem – jsou oblíbené za všech ročních období. Jednak jsem si to přečetla, a jednak ověřila svou nedávnou návštěvou. Zima, vítr, mrholilo a lázeňské město praskalo ve švech. A prameny pramenily, i když bylo skoro na nule. Restaurace v době oběda plné a vše bylo připraveno na taneční večírky. Dýdžejové zřejmě jedou na plný pecky. Říká se jim tu familijerně Tomáš, Lukáš apod…  Ale vraťme se do letních dnů, kdy jsem zde byla asi poprvé. Říkám asi, protože je to třeba jinak. Studovala jsem ve Zlíně a z tehdejších školních výletů si toho moc nepamatuju. Klidně je proto možné, že jsme tu již s miláčkem byli, aniž jsme tušili že jednou budeme žít spolu a budeme se tu společně procházet… a fotit!

Set083from_IMG_4357

Luhačovice, lázeňská část, lavička u Nového Jubilejního pramene. Fotí nás švihák lázeňský. Za námi místní Společenský dům

Luhačovice… ach..

Největší moravské lázně s tradicí lázeňské péče již od 17. století leží v údolí říčky Šťávnice. Krásnou přírodu Bílých Karpat doplňuje kolonáda, rozlehlé parky s fontánami a upravenými vycházkovými cestami, pavilony, léčivé prameny (vyvěrá zde 17 minerálních pramenů, mezi nimi slavná Vincentka) a především řada staveb známého architekta Dušana Jurkoviče.  Vytvořil zde na počátku dvacátého století unikátní soubor staveb ve stylu lidové secese a vůbec… i rodina, ze které Dušan Jurkovič pocházel byla s Luhačovicemi dlouhodobě propojena  a zanechala zde své stopy. Ale to by bylo na velmi dlouhé povídání.  Jsme tu dnes poprvé, a tak se spíš rozkoukáváme a jdeme tam, kam nás zrovna napadne. Nelze za jeden a ještě necelý den zvládnout vše, co je spojeno s jeho jménem.

Set403from_DSC05322

Parkujeme poblíž nádraží, a postupujeme městskou páteřní komunikací – Masarykovou ulicí, směrem k centru města. Luhačovice můžeme pomyslně rozdělit na dvě části, které spolu nerozlučně souvisejí. Na část lázeňskou a městskou, kterou právě procházíme směrem k té lázeňské. Jádro Luhačovic je památkově chráněno vzhledem k množství architektonických památek, které se zde dochovaly. Typickým představitelem lázeňské architektury je vila.Většina z nich počítá kromě rodinného bydlení navíc s prostorem pro sezónní ubytování hostů, někdy i s nabídkou stravování.

Set703from_DSC05412

Stále postupujeme Masarykovou třídou? a pozorujeme domky či villy. Některé jsou opravdu honosné a bohatě dekorované. Všude obchůdky se vším možným. Převládají samozřejmě lázeňské oplatky. Ale pravá hojnost nabídky začíná až na pěší zóně – třídě Dr. Veselého. Ale ta se teď celá renovuje, a tak jsme trochu smutní.

Set413from_DSC05325

První z velkolepých vil na Masarykově třídě (zní mi to lépe než ulice). Jmenuje se Radhošť a je navržena v historizujícím neorenesančním slohu. Původně se sice jednalo o lázeňský pavilon, dnes však objekt slouží jako bytový dům. Jeho zadní část, na rozdíl od té načančané přední, je jednoduchá a nezdobná. Samostatně stojící, štíhlá třípodlažní budova byla v říjnu roku 1992 prohlášena kulturní památkou. Jejím výrazným dekorativním prvkem je nárožní polygonální patrový arkýř, nesený atlantem.

Módní letovisko v Luhačovicích začalo vznikat na přelomu 19. a 20. století. Složení obyvatel se postupně měnilo a do Luhačovic přicházela celá řada lidí z různých koutů republiky nejen kvůli letnímu pobytu, ale aby se zde usadili natrvalo. Stavebníky vil byly zpočátku šlechtické rody, později příslušníci střední vrstvy, často podnikatelé, kteří se vypracovali z malých poměrů. Je zajímavé pozorovat a porovnávat, jaké si nová podnikatelská elita stavěla honosné vily s tvaroslovím aristokratického sídla.

Set423from_DSC05328

Jdeme dál a na Masarykově třídě nás upoutají půvabná pastelová dvojčátka. Secesní vily Světlana a Haná postavené ve švýcarském horském stylu. Meruňková a pistáciová. Kterou máte raději?? Že by Jurkovič??? Ó ne, to byste se spletli, jsou starší!! Vila Světlana byla postavena v roce 1899 na základě projektu architekta Julia Koopa. Přesto, že je tato budova mladší, kulturní památkou se stala již v roce 1992. Její pistáciové – a o dva roky starší dvojče, čekala tato pocta až o 11 let později.

Pro lepší orientaci hostů byly luhačovické vily označovány jmény. Až na výjímky dostávaly ty, které na počátku 20. století rostly jako houby po dešti, česká a slovanská jména, zcela v duchu tehdejší vlastenecké atmosféry (Světlana, Haná, Čechie, Srbka – dnes Maruška atd…). Prvorepublikovým trendem byly naopak názvy cizojazyčné – Avion, Viola, Miramare, Anita … V roce 1940 stálo v Luhačovicích již více než 240 vil s vlastními jmény.

Set503from_DSC05352_panorama

A protože se pěší zóna – ulice Dr. Veselého, zakladatele moderních lázní Luhačovice, rekonstruovala a revitalizovala, skokem se ocitáme v samém centru lázní. Jeho největší ozdobou a dominantou je Jurkovičův lázeňský dům (přejmenován v r. 1948, původně Janův).

Set543from_DSC05364_panorama

Úplně vpravo na nás vykukuje z boku Kaple sv. Alžběty kterou dala postavit roku 1795 majitelka lázní Alžběta Serenyová pro nemocné léčící se v lázních. Z původního zařízení kaple se dochoval do dnešních dnů dřevěný oltář se sochou Božského Srdce Páně mezi dvěma anděly.
Kromě náboženských obřadů, sloužil její zvon i jinak. Ohlašoval počátek a konec lázeňských procedur. Podle nařízení správy lázní z 27.9.1816 se muselo zvonit od 15. května 3x denně – v 6:OO, ve 12:00 a v 18:00. Toto zvonění také označovalo počátek a konec koupání v lázních.

Set573from_DSC05373_panorama

Lázeňská kolonáda u Jurkovičova domu. Osvobozením 2. května 1945 začíná pro luhačovické lázně nová etapa vývoje. Vtéto době vzniklo právě velkorysé řešení lázeňského náměstí. Velká kolonáda svým efektním obloukovým půdorysem sleduje úpatí Velké Kamenné a je doplněna prosklením, umožňujícím pohled do zeleně. Součástí řešení tohoto velkorysého prostoru je i fontána.

Set643from_DSC05394

Jurkovičův dům ze všech stran

Set653from_DSC05397

Jurkovičův dům ze všech stran 2.

Slovák Dušan Jurkovič patří k významným evropským architektům 20. století. Luhačovické působení pro něho bylo důležitou životní etapou. V letech 1902-1907 postavil Jurkovič v Luhačovicích 14 staveb, z toho 3 pro soukromé zadavatele. V průběhu první sezóny šlo o přestavby Janova (dnes Jurkovičova) domu, Chaloupky s bytem správce, atd… bez fotografií by byl výčet staveb spolu s jejich časovou posloupností jen nudnou částí tohoto textu, tak příště stavby vyhledáme, nafotíme a popíšeme… zajímavou roli v nich hraje zejména Slovenská búda, která bohužel v roce 2002 vyhořela (nedokázané podezření na  pojistný podvod).

Spolupráce Jurkoviče s lázeňskou akciovou společností byla limitována nedostatkem finančních prostředků. Přesto se mu podařilo v Luhačovicích vybudovat vpravdě národní lázeňský komplex, který svým uměleckým stylem, kdy propojil lidové tradice se secesí a modernismem, zdatně konkuroval lázním německým. Škoda, že jeho nejzásadnější plány zůstaly nezrealizovány a některé ze staveb byly zbourány. Ale i tak s minimálními prostředky zkultivoval lázeňské centrum, nic nepokazil a z jeho staveb se těšíme dodnes!

Set463from_DSC05340

Pohled do dáli na vilu Alpská růže stojícíi na druhém břehu řeky.

Set453from_DSC05337

Lázeňské divadlo nedaleko Jurkovičova domu. Stavba divadla započala roku 1907 podle plánů arch. Františka Skopalíka. Největší slávu divadlo zažilo v období první republiky. Lázeňské divadlo se stalo od roku 1908 i místem porad Čechů a Slováků, v tzv. Československé jednotě.

Set443from_DSC05334

Janáčkova busta a datum jako důkaz – ano tohoto dne jsme byli zde.
Je zhotovena z mramoru a bronzu, pochází z roku 1954, jejím autorem je Karel Pokorný. (stojí na svahu za Inhalatoriem)

Set623from_DSC05388

Společenský dům a v dáli Jurkovičův (dříve Janův) dům

Set663from_DSC05400

Nový Jubilejní pramen a v dáli Inhalatorium – lázeňská poliklinika

Set673from_DSC05403

Pod lesem stojící vila Alpská růže. Další z pozoruhodných luhačovických staveb, pocházejících z konce 19. století. Najdeme na Lázeňské náměstí (č. 170). Jedná se o budovu v tehdy velmi oblíbeném švýcarsko-alpském stylu, jmenuje se Alpská růže – nebo prostě jen Růžová – a byla postavena v letech 1883 až 1884. Dnes se jedná o čtyřhvězdičkové ubytovací zařízení s krásným výhledem do parku, které se nachází v centru lázní, nedaleko kolonády a většiny minerálních pramenů.

Jedna pozoruhodnost – v této vile bydlel v roce 1902 Dušan Jurkovič. Svědčí o tom dopisnice z Luhačovic, kterou Jurkovič zaslal 25. srpna 1902 Boženě Bartelmusové (své budoucí ženě) do Rezku u Nového Města nad Metují. Na pohledu na luhačovické lázně vyznačil místo svého pobytu – okno v 1. patře u věžičky ve vile Alpská růže. Z něj se mu naskýtal výhled na Janův dům (na snímku v popředí), který byl dle Jurkovičova projektu přestavěn v první polovině roku 1902. V kratičkém pozdravu píše: „Spomínám mnoho Vašich schůzek… Přemýšlím o Vaši návštěvě zde na podzim bude-li pěkně. ” Použité množné číslo se zřejmě vztahuje na rodinu Bartelmusovu, neboť v příslibu zaslání lepších fotografií z Luhačovic slečně tyká, což svědčí o navázání osobního vztahu.

Sblížili se v čase, kdy Jurkovič pracoval na návrzích stavby a vybavení letní venkovské rodinné vily továrníka Roberta Bartelmuse na Rezku (1900–1901). V roce 1903 se vzali; Boženě bylo 20 let, Jurkovičovi o 15 let více. Z jejich svazku se narodili tři synové: Jiří, Jan a Pavel.
Zdroj

pohlednice-luhacovice-230714_denik-605

 

Set093from_IMG_4360

Miláčci před Alpskou růží – opět fotí švihák lázeňský, sám se nabídl

Set683from_DSC05406

Dnes se nepije! Dnes se tančí! Tančíren je tu PP!

Set613from_DSC05385_panorama

Dům Bedřicha Smetany. Volně stojící čtyřpodlažní budova v Lázeňském údolí, která byla postavena stavitelem J. Schaniakem podle návrhu mladého brněnského – ovšem v Praze narozeného – projektanta Emila Králíka v letech 1908 až 1909.
Krásu exteriéru skvěle doplňuje i Bruselská fontána, dílo sochaře Jana Kavana. Fontána má jednoduchý miskový tvar ozdobený keramickými reliéfními plastikami s motivy vodní flóry a fauny. Původně byla vytvořena pro nádvoří československého pavilónu na světové výstavě v Bruselu (EXPO 1958), roku 1960 byla přenesena do Luhačovic.

Hotel Dům Bedřicha Smetany ve své podobě spojuje prvky secese a kubismu a byl otevřen v roce 25. výročí skladatelova úmrtí; tedy necelý rok poté, co v Luhačovicích zemřela jeho druhá žena Betty. Nový objekt se stal rychle vyhledávaným zařízením, které poskytovalo luxusní a diskrétní služby nejváženějším zákazníkům lázní, zejména prezidentům, politikům a známým umělcům. a tak je tomu obrazně i dodnes.

Dnešní luxusní secesní lázeňský hotel je situován v centru lázní a poskytuje nejnáročnějším hostům ubytování v pokojích se stylovými interiéry a možností celodenního stravování. Léčebné procedury jsou poskytovány v lázeňských léčebných zařízeních, vzdálených od hotelu maximálně deset minut chůze.

Za kulturní památku byl Dům Bedřicha Smetany prohlášen v roce 2000.

A to je pro dnešek konec, další Luhačovice budou následovat.

 

 

 

 

  7 Responses to “Valašský týden 9.”

  1. “Dnes se tančí! Tančíren je tu PP!” směju se na plné pecky. Mě tohle baví i v Teplicích (těch našich nad Bečvou), ty cedule před různými obskurními kavárničičkami : Dnes Luboš harmonika, středa Jára na kytaru, sobota společenský večer :)))))))

    • Ahoj Báro, to vypadá, že to patří k lázeňskému standardu zajít na taneček a trochu se opít a rozdovádět! Asi se tam příště vplížím a pokusím se to popsat. To slovo obskurní sedí!

  2. Ó, Luhačovice! Tam jsem nebyla. Teda teď po přečtení už skoro jo.
    Moc se povedla ta fotka kolonády, je taková krásně prostorová a s ladnýma křivkama.

    • Ahoj Liško, ta fotka je složená ze 2 možná 3 fotek, proto je tak ladná.. Luhačovice frčí… a jak jsem měla možnost zjistit (na vlakáči a autobusovém nádraží, kde jsem hodinu čekala), ženské a starší páry si sem jen tak jezdí o víkendu na hezkou chvilku. Oběd včetně polévky v hotelu Litovel za 65 Kč… obchůdky otevřené do 18 hodin, teplé lázeňské oplatky, příjemná procházka v hezkém prostředí… to potěší.

      • Áno, pivovar Litovel…
        Na hezkou chvilku bych si taky někam zajela 🙂 – teď jak je jaro očekáváno, jsempo dlouhé době natěšená a doufám, že to vydrží a nějaký milý muž z toho bude nadšen. nejlépe příštích 50 let 🙂

        • Ahoj Liško, tam bys byla určitě obletována mnoha lázeňskými šviháky. Blbý je, jak jsem vypozorovala, většinou důchodového věku. Ti by těch 50 let nevydrželi, jsou to šviháci na jednorázové použití. Nebrat!!

  3. díky za počtení, Luha máme kúsek, často zajedem (ale málokdy jako výletníci). Víme o nich hodně, ale ne všecko a tak zas o něco chytřejší… a jdu číst druhý článek

Leave a Reply to Liška Cancel reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Tvorba webových stránek: Webklient