7. června 2015 – Velké Karlovice a spol.
Celý týden naše kroky provázejí úmorná vedra, a tak volíme výletové kompromisy. Chceme ledacos projít, vidět, a pokud to půjde vyhnout se zároveň tomu slunečnímu ataku. Tak kombinujeme návštěvy kulturních památek s túrami po kopcích a horách.
V neděli jsme vyrazili autem z Rožnova přes mnohé kotáry do Velkých Karlovic za Podešvovými freskami, a že se pak dál ukáže. Minuli jsme židovský hřbitov (z mé strany škoda), zaparkovali v centru obce, minuli bez zájmu stánek s Cyrilovými frgály, mimochodem těmi nejlepšími a neprodleně navštívili íčko.
Hned poté jsme zamířili do nedaleko stojícího karlovského roubeného kostela Panny Marie Sněžné, který nám nabídl v rámci akce prohlídku a výklad zdarma. Avšak marně jsme hledali podešvovské motivy… spletli jsme se, nebo nám snad byla dána falešná informace? Snad proto nás to krásné lidové baroko, jindy pro nás tak atraktivní, nenadchlo…
Miláček fotí interiér kostela a já se vracím do íčka, kde mi slečna vyhledá na internetu, že Podešvovy fresky se nacházejí v nedalekém Hutisku-Solanci. Jdu zpět, fotím kostel zvenku , okukuji hřbitov ho obklopující a rozhodujeme se pokračovat po této turisticky atraktivní karlovské tepně dál… Slečna z íčka nám vycházku tímto směrem –Kyčerka , Pluskovec doporučila, a my se chystáme pokračovat po žluté lesem dál až na Javorníček a pak zpět do Velkých Karlovic po zelené značce.
Jenže, dopadlo to jinak. Ploužíme se po žluté směr Pluskovec a míjíme nová valašská turistická centra. Po levé straně, na rovince, je postaveno několik sympatických napodobenin valašských roubenek za sebou i s oplocenými zahrádkami, určených k samostatnému ubytování rodin s dětmi. Zatím je zde všude volno a prázdno, ale letní sezóna ještě nevypukla. Vpravo nás vyvádí z letargie velký turistický komplex plný dřevěných Valachů s replikou dřevěného kostelíčka a dalšími ubytovacími chalupami. Tož, není to špatné, ale podobných zákoutí už jsme za tu krátkou dobu co zkoumáme Valachy viděli spousty. Pokračujeme k lesu a stále míjíme penziony a krčmy a chalupy až jsme z toho celí tumpachoví a v lese klesáme na dřevěnou lavici v turistickém přístřešku poblíž odstaveného autíčka bez značek a svačíme.
Stačilo to. Prostým lesem se ploužit nahoru bez jakéhokoli vnějšího podnětu nebudeme. Jsme po včerejší Soláni rozčarováni a nevíme už coby. Vracíme se stejnou cestou zpět knašemu autíčku a šup přes Hutisko-Solanec s „podešvovským“ kostelem zpět na Soláň. Tam si konečně spravujeme náladu, když se trochu potouláme po hřebeni a vystoupíme na vrchol kopce.
Farní kostel ve Velkých Karlovicích byl postaven v roce 1754 na půdorysu kříže a má složitou konstrukci obvodových stěn. Celý obvod kostela je zalomen 24 úhly. Uprostřed křížové stavby je věžička s dvoustupňovou cibulovou báni a křížem. Kostel je zasvěcen sv. Panně Marií Sněžné.
Pohled na kostel ze hřbitova
Interiér kostela z kruchty. – Podlaha byla původně dřevěná (fošny), potom z velkých kamenů, od roku 1948 nynější dlažba.
Pohled od oltářiště na kruchtu s varhany
Původní oltář byl v roce 1894 nahrazen nynějším (jak asi vypadal starý barokní, je vidno na stěně vedle bočního oltáře svatého Jana Nepomuckého)
Jedno z ramen kříže půdorysu kostela. Interiéry kostela byly původně bez nátěru, jak stěny, tak lavice. Před rokem 1900 byl celý vymalován bílou olejovou barvou. V roce 1928 nátěr upraven tak, jak jej známe nyní.
Barokní křtitelnice – spodek kamenný, víko ze dřeva
V roce 1946 bylo instalováno elektrické osvětlení i do lustrů, které roku 1892 katolickému kostelu daroval bohatý Žid Salomon Reich (1817-1900), zakladatel dodnes fungující Karolíniny Huti v dnešní Karolince. Reich byl také ve své době zvolen starostou Velkých Karlovic.
Pohled na varhany na kruchtě
Z kruchty na boční oltář (lustry jsou stále ty původní darované Salomonem Reichem)
Varhaníkovo zátiší
Panorama kostela se hřbitovem
Zde odpočívají farní kuchařky beze jména…
Vycházka k lesu směrem na Kyčerku – Pluskovec. Přes plot fotím rekreační roubenky, které si můžete pronajmout na svou valašskou dovolenou
Turistickývalašský areál ve Velkých Karlovicích
Panoráma areálu (jeho část s reminiscencí valašských řemesel)
Replika kostelíčku
Oltář kostela sv. Josefa v Hutisku-Solanci
Freska na vítězném oblouku – autor František Podešva. Dvě fresky v zákristii byly pro špatný stav “zrušeny”
Nejstarší kulturní památkou obce je kostel sv. Josefa, jež je vyzdoben freskami akademického malíře Františka Podešvy žijícího na Soláni. Dřevěný kostel byl postaven v roce 1732 za přispění hraběte Ludvíka ze Žerotína a Františka Wagnera. Po požáru v roce 1748 byl postaven z peněz Jiřího Křenka ze Solance a za přispění místních obyvatel nový zděný kostel. Původní dřevěná věž byla ponechána a teprve roku 1840 byla nahrazena zděnou věží. Hlavní oltář je zasvěcen sv. Josefu
Před kostelem – pohled na faru a do dáli
Hřbitov u katolického kostela. Zajímavá je smuteční obřadní síň se střechou ve tvaru valašského klobouku
Kostel sv. Josefa a fara v obci Hutisko-Solanec
Návrat na Soláň
Pohled z vrcholu kopce severním směrem
Vrcholový snímek ze Soláně
A tak to nakonec dobře dopadlo…
Po skvělém sobotním dni stráveném na Soláni a okolí jsme večer shodně konstatovali, že jsme si hned zkraje nasadili laťku hodně vysoko. A druhý den na naše slova došlo. Ne, že by ten dnešní karlovský výlet byl propadákem, ale po skvělých sobotních valašských lahůdkách se nám nedělní nabídka zdála být chudou a posmutněli jsme. A navíc na nás, natěšené na umělecký zážitek, padla hned zkraje chandra ze zklamání, že v karlovském kostele na nás nečekají Podešvovy fresky . Ale otevřený kostel sv. Josefa v Hutisku-Solanci spolu s návratem na Soláň nám na závěrečnou udělal dobře.
