
6. června 2015 – Soláň, vrch umělců

Soláň – na kótě nejvyšší – výjev znázorňuje pověst o původu názvu Soláň (autor Martin Gaja žije a pracuje v Hutisku Solanci)
Jak to začalo? Nedávno se mi dostala do rukou vzpomínková kniha Marie Podešvové Když slunce září ( Profil, Ostrava, 1978). Popisuje měsíc po měsíci život na Soláni ve Vsetínských vrchách, kde prožila na odlehlé lokalitě Na rovénkách několik desítek let života po boku svého manžela – malíře Františka Podešvy. Usadili se zde v roce 1938 a v roce 1959 zde vznikla její první knížka…
Soláni, místu, které svou výjimečnou krásou přitahovalo řadu umělců, se dnes říká „Valašský Olymp“ a po vzájemně propojené komunitě umělců, která zde existovala, je už dávno veta. Odešli manželé Podešvovi, paní Marie v roce 1994, ve věku 93 let, chalupa malíře Jana Kobzáně je dávno prodaná a jeho ateliér byl zlikvidován, výstavný srub Podešvových se sice nachází v majetku rodiny, ale je využíván jen rekreačně a majitelé mají rádi své soukromí a nepřejí si jakoukoli publicitu.
Na kopci, který se proslavil nebývalou koncentrací výtvarníků i dalších umělců, si pořídil dům i malíř Karel Hofman. Koupil ho vlastně po jiném malíři Aloisi Schneiderkovi, jemuž také učarovalo Valašsko a přebudoval ho. Dnes zde žije a tvoří Hofmanova dcera, rovněž výtvarnice – keramička Marcela Vajceová a udělala úžasnou věc. Otevřela o víkendech dům a zahradu milovníkům umění a vůbec tohoto kousku země. Provozuje zde malou galerii a tak genius loci tohoto domu žije dál!
Jsme na Soláni poprvé a určitě ne naposledy. Stihli jsme navštívit novou zvoničku, informační centrum této oblasti, výstavu řezbáře Miroslava Srostlíka Moravského, tamtéž, a co nás velmi potěšilo, podařilo se nám objevit „zastrčené“ chalupy Kobzáně a Podešvových a poznat malý kousek krásy tohoto koutku Valašska.

Zvonička na Soláni – nově vybudované společenské a informační centrum oblasti. Po něčem takovém toužil už František Podešva, v “íčku” naleznete model jeho vize…

Ráj milovníků umění ve Zvoničce na Soláni. Dozvíte se zde vše, co jste toužili o Soláni umělecké vědět. A naleznete i spoustu originálů od malířů se Solání spjatými. V mezipatře a patře je instalována přechodná výstava řezbáře a dřevosochaře Srostlíka Moravského, jak si říká. Jdeme od vrchu, ale za srdce nás chytil až v mezipatře. A tak mu věnuji samostatnou stať stejně jako Ateliéru u Hofmanů. Ty Valachy nás začínají bavit!!! Ale Srostlík je vetřelec – Hanák od Prostějova.
Marie Podešvová se přestěhovala s manželem malířem Františkem Podešvou a dvěma dcerami na Soláň z Prahy. Od dětství ji ovlivňovala literatura a kultura (její otec Karel Jarušek byl administrativním ředitelem Lidových novin); studovala gymnázium, na počátku dvacátých let také pařížské lyceum. Byla neobyčejně vzdělaná, ovládala šest jazyků, zajímala se o hudbu, aktivně se v meziválečném období účastnila kulturního dění (hojně publikovala, psala povídky, rozhlasové hry, podílela se na redakci Salonu). Také Fr. Podešva měl v Praze dobře našlápnuto, ale přesto zatoužil po návratu na Valašsko. Nedaleko Soláně se narodil. Na samotě, která už dnes neexistuje..

Luxusní hotel Soláň. Stejně jako ve Zvoničce a u Hofmanů, i zde lze vstoupit do svazku manželského a navíc to i pořádně zapít a zajíst.

Před hotelem stojí malíři Schneiderka a Hofman. Hofman je ten vpravo. Dřevěnými sochami je zde vyšperkován celý táhlý kopec a přiznáváme, že nás to už poněkud nudí. Jde toho moc. Těch dřevěných Valachů. Zajímavé jsou ještě tak ty symbolické dřevěné totemy, kterým zde říkají polní znaky. Autorem je slovenský sochař Vladimír Kompánek. Ale na ty se přijeďte podívat, nefotila jsem je.

Tento panoramatický výhled směrem do údolí Vsetínské Bečvy se nám naskytl několikrát – než jsme sešli poněkud níže k přísně utajeným chalupám umělců..

Chalupa, kde žil a tvořil malíř Jan Kobzáň je již dávno potomky prodána a ateliér, který si malíř přistavěl k chalupě, zbourán

Výstavná dřevěnice Podešvových. Cítíme se zde jako nevítaní hosté, tak jen jeden záběr zdálky a pápá..
Manželka malíře Podešvy, Marie, popisuje celou krásu žití zde ve své vzpomínkové próze Když slunce září. Ovšem nebyla to vždy idyla… jak nám dává autorka až nakonec, v poslední kapitole knihy, nahlédnout do prózy života na odloučení samotě, od jara do zimy. Zůstávali zde nastálo velmi dlouho, až v pozdějších letech vždy na zimu přesídlili do nedalekého Rožnova p. R. do panelového bytu. Dnes v něm žije jedna z jejich dvou dcer, Dagmar vdaná Šrámková.

Stopy malíře Františka Podešvy nacházíme i v kostele v Hutisku Solanci. Freska na vítězném oblouku vypadá jako nová, další dvě malby z roku 1950 v presbytáři však byly pro špatný stav zamalovány
- A další domek, známý z knihy Marie Podešvové. U Kubáňů.
Vracíme se zpět na Soláň, nabíráme zase metry, které jsme cestou sem “ztratili” a jedeme domů. Krásný den…
Tak vida, na Soláni jsem byl v zimě více než před čtyřiceti roky – a nenapadlo mě, že by měl název něco společného s lízáním soli. Víš o tom něco? bz
Jojo, je k tomu ta pověst… pastevec viděl volky lízat kdesi v úžlabině sůl, statkář zabil pacholka, aby to nikomu neprozradil, ale dopadlo to špatně. Sůl i voli zmizeli, a na místě vraždy začalo strašit. Statkář se pominul a zchudnul…
http://www.rozhlas.cz/brno/znasimoravy/_zprava/povest-z-velkych-karlovic-jak-kopec-solan-ke-svemu-jmenu-prisel–1420629