Úno 102015
 

říká vám něco jeho jméno?

Ani nevím jak jsem k tomu přišla, jaký byl první impuls… totiž.. vynořily se mi z mysli slavné obrazy doprovázené verši básníka Bruknera, které vycházely kdysi dávno v časopise Sluníčko. Studovala jsem na střední ve Zlíně a většinu peněz, které jsem vydělala na brigádách, jsem vrážela do krásně ilustrovaných dětských knih a knih o umění.Taková jsem byla idealistka! A také jsem si každý měsíc kupovala časopis pro nejmenší Sluníčko. Jak byl krásný a kultivovaný a navíc tam byly ty obrazy. Dodnes si uvědomuji své tehdejší zaujetí, ano, až nezřízené nadšení, nad tou nádherou, kdy obrazy doprovázely v pro mne nezpochybnitelné symbióze verše Josefa Bruknera. Čekala jsem v napětí na každé další číslo… no, blázen…    Mimochodem jeho verše též tvořily básnický doprovod k ilustračním cyklům Josefa Lady, Ondřeje Sekory nebo Zdeňka Milera a myslím, že málokdo jim věnoval pozornost natolik, aby se zajímal i o jejich autora. Brala jsem je také zcela samozřejmě, ony totiž na sebe neupozorňovaly, ale „pouze“ skvěle doprovázely, dokreslovaly. V obráceném gardu Bruknerovy verše ty obrázky tedy vlastně „ilustrovaly“.

Vzpomněla jsem si a zapátrala, zda by se dala sehnat knížka Obrazárna, kde byly všechny ty obrázky a verše ze Sluníčka soustředěny. Knihu jsem v nabídce antikvariátů našla, objednala, zakoupila ale zároveň mně padla do oka i informace, že Josef Brukner před několika dny zemřel.  Dne 14. ledna ve věku nedožitých 83 let.

Josef Brukner nebyl z těch věhlasně proklamovaných básníků, byl tichý, spíše pracovitý řemeslník. Ale velmi šikovný a přiměřený, civilní.. řekla bych. Sloužil literatuře, ne se na ni přiživoval.  Byl vnímavý, měl jí rád a  na jeho verších je to znát. Jeho mravenčí práce nebyla až tak vidět, ale tam dole, pod hladinou, bylo pořádně rušno.  Josef Brukner totiž nebyl pouze básníkem. Byl i scénáristou, překladatelem, editorem, redaktorem a také pedagogem – a nikdo se nediví, že na Konzervatoři Jaroslava Ježka (dříve Lidová škola umění pro pracující) vyučoval stylistiku, poetiku a dějiny výtvarného umění.  A když mu režim nepřál, dokázal se uživit i jako varhaník, topič a kostelník.

Josef Brukner nekřičel do světa, ale dovedl své hřivny – smysl pro krásu všedních věcí a cit pro umění, nejen využít, ale rozvinout je denní poctivou prací – službou umění. Nebylo mu to zatěžko. Žil a pracoval s chutí.

josef-brukner

Josef Brukner: Vlastní podobizna

Až se jednou namaluju,
určitě mě poznáte
podle očí, podle nosu,
podle tváře pihaté.

A když si pak spolu vyjdem
na kratičkou procházku,
nebude vám vůbec vadit,
že jsem jenom z obrázku.

Že mám oči vodovkové
a že jsem si na míru
ušil šaty zbrusu nové
z balicího papíru.

 

 

 

 

  
 
 
 
Francisco_de_Zurbarán_-_Still-life_with_Lemons,_Oranges_and_Rose_-_WGA26062
Francisco de Zurbarán – Zátiší

                                                                      ZÁTIŠÍ

                                                                      Lidé odešli
                                                                      a zůstaly jen věci
                                                                      nejtišší.
                                                                      A přeci
                                                                      někdo i věci
                                                                      uslyší.
 
                                                                      Když sedne si k nim
                                                                      v přítmí malíř,
                                                                      a když je hodně zvídavý,
                                                                      zaslechne, co mu citrón
                                                                      nebo talíř
                                                                      vypráví.
 
                                                                      Kdybyste byli jednou tiše
                                                                      alespoň malou chviličku,
                                                                      bylo by dozajista slyšet
                                                                      šeptání vašich hrníčků.
 
 
capek rano
                   Josef Čapek – Ráno
 
                                                                    ČESKÁ KRAJINA
 
                                                                    Když kolem cesty rostou domy,
                                                                    v zahradě kulatí se stromy,
                                                                    je mezi nimi
                                                                    kaštan, ořech, lípa
                                                                    a kdesi uvnitř
                                                                    ptáček pípá.
                                                                    Nebe je nahoře.
                                                                    A dole
                                                                    za brázdou brázda – pole.
 
                                                                    Když na zahradě štěká pes,
                                                                    není to moře ani les,
                                                                    není to město – je to ves.
                                                                    A je to česká krajina
                                                                    pestrá jak sukně mámina.
 
 
the-infinite-recognition-1963(1)
                 René Margitte – Rozhovor
                                                               PROCHÁZKA
 
                                                              Tak už to asi bude
                                                             do skonání světa,
                                                             že po zemi se jde
                                                             a po obloze létá.
 
                                                           A je to stejné v Brně,
                                                           v Paříži i v Praze.
                                                            Jinak to chodí
                                                            pouze na obraze.
 
                                                           Tam páni jdou a jdou
                                                           zabráni do hovoru,
                                                           ani si nevšimli,
                                                           že už jsou na obzoru.
                                                           Jdou dál a dál
                                                          ti povídaví páni…
                                                          Kdopak ví, kam se dá
                                                          jít po nebeské báni.
 
 arnost karasek
           Arnošt Karásek – ilustrace ke knize Čaroděj ze země Oz
 

                                                                  STÁNEK SNŮ

                                                                  Jen račte vstoupit do stánku
                                                                 všelikých snů:
                                                                     těch, co se zdají ve spánku,
                                                                i těch, co jenom za zdřímnutí
                                                                mihnou se okem při mrknutí
 
                                                                Kterýpak sen si račte přát?
                                                                Máme tu jeden něžný – motýlí,
                                                                ten se vám ale může zdát
                                                                jen na chvíli.
                                                               Chcete-li delší, račte zas
                                                               vejíti rovnou do chaloupky,
                                                               kde kočička si líže chloupky
                                                               od čumáčku až po ocas.
 
                                                               Jen račte vstoupit do kina
                                                               všelikých snů!
                                                                   Představení už začíná.
                                                               Stačí jen trochu přivřít řasy,
                                                               zívnout a… (copak ještě asi?)
 
 
 

  11 Responses to “V lednu zemřel Josef Brukner”

  1. Zuzi, to jsi napsala moc krásně. Jistě, že všichni známe jeho verše, ale osoba básníka byla vždycky opravdu až někde vzad., Díky, že jsi na něj posvítila.

  2. Ahoj Báro, děkuju za návštěvu a jsem ráda, že jsem ti padla do noty.

  3. Je, to je nahoda, zrovna tenhle tyden jsem si knizku prinesla z knihovny, netusila jsem, ze autor nedavno zemrel. Knizka je krasna, divim se, ze je tak malo znama…nebo jsem ji neznala jen ja?

  4. Tak to je dobrá náhoda, jako ta moje :). Myslím, že je opravdu opomenutá. Ani by podle mě tak moc nevadilo, že teď frčí nonsens, ale horší je, že rodiče nevedou děti k zájmu o výtvarné umění. Ať už se jedná o výstavy nebo o společném porovnávání ilustrací v knize a rozebírání jednotlivých stylů a detailů. A také dlouho tu knihu nikdo známý neprohnal médii. Jsem ráda, že jsi ji objevila.

  5. Je to tak, hned jsem si říkala, že třeba nějaká reedice by nebyla od věci.

  6. ………tak jsem se v předvánoční čas a pro mne klidnou sobotu , ponořila do vzpomínek na mé blízké , kteří mi letos odešli. patří mezi ně i Pepíček- Píďásek Brukner. Nepamatuji, že by někdo této něžné bytosti řekl někdy jinak než zdrobněle. JE to pro mne člověk který mě formoval už v dětství spolu s mou tetou Yvonne, jeho životní láskou.Tato vzpomínka mě dojala, jsem ráda, že je více lidí, kteří ho znají. Svou štafetu jsem předala i vnučce. Doufám že plodně. Mám jen prosbu, nevlastní někdo knížečku polského autora ?? kterou přeložil JB ,někdy v 60. letech -NA MINUTKU O MAMUTKU. Já jsem ji měla ,ale po rozvodu, když mě Pepíček požádal jestli ji náhodou nenajdu, tak už v domě nebyla, asi pro přízeň rodinnou, nebo že byla hodně čtená.Prosím pokud jimáte půjčte nebo okopírujte pro archiv jeho dětí. Je to jediné co nemají. Děkuji Vendi

    • Dobrý večer, to jste mi udělala radost, děkuji za vaši vzpomínku na Pepíčka, jak píšete… a přidávám báseň pro předvánoční čas… jen ještě… knihu o mamutku lze sehnat v antikvariátě on-line, třeba tady:
      http://www.e-antikvariat.com/czech/article_show.php?article_id=24332&category=36&backtoindex=
      nebo zde:
      http://www.sbazar.cz/p.drtikol/detail/12520113-na-minutku-o-mamutku-wiktor-woroszylski

      ZÁVIST
      Josef Brukner

      (V Písku, na místě, kde se říká Na spravedlnosti, neboť tu kdysi stála šibenice, byla postavena továrna na pečivo.)

      Až jednou umřu, bude to smůla.
      Dají mě na hřbitov.
      Hřbitov jsou svíčky, urny a žula,
      kamenné spousty zbytečných slov
      a ticho.
      Jako bych neměl dost toho ticha,
      prahory ticha, než jsem se narodil.
      Jako bych neměl dost toho ticha
      propastných chvil.
      Dost ticha spánku,
      dost ticha snění.
      Vždyť budu jako ve vězení!

      Tam v hloubce pod očima zamčenýma
      budu jen cítit, jak mě závist jímá.

      Vždyť přece zloději, hráči, padlé ženy,
      falešníci, již křivě přísahali
      vedle svých hlav, či oběšeni
      leží si tam, kde je oddělali.

      Teď na nich rostou domy s komíny…
      Já zatím, člověk celkem nevinný,
      budu spát na hřbitově. Smůla.
      Protože hřbitov, to jsou zvadlé květiny,
      urny a žula.
      jednou přijdou, přinesou mi vázu nějakých chryzantém či zimostrázu.
      Uklidí s mého těla kytky, které zvadly,
      a zase ticho.

      Avšak ti, co kradli,
      leží si pěkně pod zdí fabriky,
      nad nimi bručí hlasy, pečou perníky.
      Na Štědrý den jim hroby voní po mandlích,
      zatím co u mne na hřbitově, smůla,
      tam bude studit těžká žula,
      padat sníh.

      Z básnické sbírky: Brukner, Josef. Malá abeceda: Básně. Praha: Mladá fronta, 1958.
      A ještě mám malou prosbu. Mám ráda hřbitovy. Prosím, nemáte možnost vyfotografovat hrob Josefa Bruknera (kde je pochován?) a poslat mi snímek e-mailem (zuzi58@seznam.cz). Děkuji.

  7. ………tak jsem se v předvánoční čas a pro mne klidnou sobotu , ponořila do vzpomínek na mé blízké , kteří mi letos odešli. patří mezi ně i Pepíček- Píďásek Brukner. Nepamatuji, že by někdo této něžné bytosti řekl někdy jinak než zdrobněle. JE to pro mne člověk který mě formoval už v dětství spolu s mou tetou Yvonne, jeho životní láskou.Tato vzpomínka mě dojala, jsem ráda, že je více lidí, kteří ho znají. Svou štafetu jsem předala i vnučce. Doufám že plodně. Mám jen prosbu, nevlastní někdo knížečku polského autora ?? kterou přeložil JB ,někdy v 60. letech -NA MINUTKU O MAMUTKU. Já jsem ji měla ,ale po rozvodu, když mě Pepíček požádal jestli ji náhodou nenajdu, tak už v domě nebyla, asi pro přízeň rodinnou, nebo že byla hodně čtená.Prosím pokud jimáte půjčte nebo okopírujte pro archiv jeho dětí. Je to jediné co nemají. Děkuji Vendi

  8. Omlouvám se velice. Jsem domluvena s rodinou, že mě doprovodí k hrobu. Jen co bude tepleji. Pokud máte stále zájem o Pepíčkuv život, má pokračovatele, syna Víta, Buchty a Loutky. Bratr Petr stále hraje u Cimrmanů. Děkuji za vzpomínky, nevěděla jsem ,že tyto stránky mají pokračování. S úctou Vendi Počepická

    • Dobré jaro!!! Jste zde, paní Počepická??? Díky za ohlas po letech ?))) připomněla jsem si opět některé básně a stále mě dojímají svou jemnou vnitřní sounáležitostí s mým … tím co je vevnitř a nikdo to netuší …prosím, kde má JB hrob? Vyfotíte mi ho, děkuji. zuzi58@seznam.cz
      a hodně zdraví!!!

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Web vyrobili ve Webklient.cz