V kině na Ve stínu

a nemluvná cesta domů z Hradce Králové

Jeli jsme domů a ač si jindy o filmu spatřeném povídáme, tentokrát jsme byli zamlklí. Něco jsme si sdělili. O dobré a případné hudbě (Muchow), o dokonalosti obrazu – skvělé kameře, o poněkud chabém scénáři, z kterého Ondříček a spol. vykřesal co se dalo.

Napsali jsem si  potom:

Film ve mně nezanechal valnou stopu, vůbec na něho nemyslím, obsazení kvalitní, profesionálně odvedená práce kameramana, ale co je to platný, když byl studený jako psí čumák. Ani dokonalá krása obrazu – naleštěná slupka, mu nepomohla. Dělníci kina udělali vše pro vynikající výsledek, nemělo to však patřičného ducha spojeného s  přesvědčivostí. Chyběla tomu vášeň. A jak píšeš, bylo to víceméně prvoplánové, takové ilustrativní. A jak jsme říkali – také kašírované (ve smyslu věnováno více pozornosti dokonalosti té slupky než obsahu) a školometské. Nevím, jestli jsem se srozumitelně vyjádřila. Radostně jsem zaznamenala, že žida tam hrál Achab Heider (web židovských náhrobků kešet) a dalšího žida režisér a čím dál víc i herec Miroslav Krobot. Pěknou epizodní roličku dostala manželka režiséra. A také je
Tohle jsou filmy roku 2012: a klidně je možné, že mezi těmi všemi opravdu vyčníval.

České filmy

1. 7 dní hříchů
2. Bastardi 3
3. Bella Mia
4. Cesta do lesa
5. Čtyři slunce
6. DonT Stop
7. Hus i ti Husiti
8. Konfident
9. Kozí příběh se sýrem
10. Labyrint
11. Láska je láska
12. Líbáš jako ďábel
13. Modrý tygr
14. Můj pes Killer
15. Můj vysvlečenej deník
16. Nazareth – Nekonečný rockový mejdan
17. Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka
18. Polski film
19. Praho, má lásko
20. Probudím se včera
21. Prosím pomozte
22. Příliš mladá noc
23. Signál
24. Soukromý vesmír
25. Svatá čtveřice
26. Školní výlet
27. Tady hlídám já
28. Tak to bylo, tak to je
29. Ve stínu
30. Vrásky z lásky

Ještě přemýšlím, proč ve mě nevyvolává Ve stínu žádné otázky. Proto mě totiž baví chodit do kina. Myslíš, že je to prvoplánovostí toho filmu? Myslím, že filmy, které se nám líbily (Mistr, Pieta) byly srovnatelně artistní, ale obsahovaly poselství a myšlenky, ke kterým jsme se museli dopracovat dlouhým přemýšlením, zapamatováním a seřazením drobných detailů. Ve stínu tohle neobsahoval. Přemýšlím, jestli to byl záměr, aby šetřili diváka, učinili ho přistupným co nejširšímu publiku, nebo to nedokázali do filmu dostat?

Ty vlastnosti Ve stínu jsi dobře vystihla. Ještě navíc mi připadal jako politická agitka, jako by vznikl na politickou objednávku současné politické garnitury. Z dětství s vzpomínám na roky těsně následující po období, které je zobrazeno ve filmu. Nevzpomínám si na takovou tísnivou, všechno prostupujíc atmosféru, spíš na veřejně prezentované budovatelské nadšení, které bylo jen rezervovaně přijímáno v rodinách, které jsem znal. Teď s odstupem ten film proto hodnotím jako manipulativní. Tak jako za komoušů byla většina pozitivních hrdinů členů KSČ, tak teď to musí být naopak, musí to být bojovníci proti socializmu, nebo lidé jím postižení. Takové filmy jsou pak i oceňovány. I když v tomto případě smekám před formou, která převážila nad obsahem. Zčásti jsou mechanizmy, které vedou ke vzniku takového umění pěkně popsány v tomto článku:  http://dolezite.sk/Frontovi_idioti_a_fantomova_inteligencia_79.html

Ve stínu /  Česko / Slovensko / Polsko, 2012, 101 min