Dálniční socha Maria Kotrby u Olomouce se vrátila na své místo
Milujeme Kotrbovy sochy a hlavně ty dvě dálniční. Jedeme-li do Hranic, pokaždé se na ně těšíme a máváme jim. Před časem (loni na podzim) jsem zaznamenala na netu zprávu, že ji nějaký padouch ořezal, aby utržil /li pár korun ve sběrných surovinách. Protože byla narušena statika, socha byla přesunuta do restaurátorských dílen. Stýskalo se nám po ní, ale hlásím, že už je zase na svém místě. 2. září jsme jeli na sraz do Zlína a už jsem to nestihla, jen zamávat, ale druhý den cestou zpět jsem ji vyfotila a podávám důkaz. Svatý Kryštof je zase na svém místě.
Od doby co se u nás objevil kovid, jsem se postupně dostávala do jakési záhadné izolace. Před kulturou jsem dávala přednost přírodě; však také se nic nekonalo a útlum byl všeobecný. A nemohu se z toho stavu vymanit. Přestala jsem sledovat co se kde šustne a místo toho, jsem si uvědomila, jsem se navíc dala do luštění křížovek ze Sfingy. Stala jsem se na nich, mám pocit, závislou. Také to byla cesta než jsem si je našla. Jsou jiné – kreativní a baví mě. Ale je na čase s tím přestat. Protože mi berou volný čas. Kterého mám ale paradoxně zase o něco navíc tím, že jsem se přestala zcela dívat na telku. Teda, nikdy jsem tomu moc nedala, ale westerny a Prostřeno jsem si ujít nenechala. A občas zprávy. Až kovid mě to odnaučil a z televize je doma atrapa.
Přešla jsem z kultury na přírodu a jak si pomalu přehazuju výhybku zase zpět, zjišťuji o co jsem přišla. Hlavně tedy o velikou výstavu Maria Kotrby v Ostravě a v Litomyšli tento víkend končí v Portmoneu malá výstava předmětů – Váchaliana vážících se k Váchalovi, Portmanovi a Portmoneu… to už nestihnem, ale ještě tam chvíli zůstávají Váchalovy dřevěné omalované sošky. A na ty se těším. Budeme, jak to tak vypadá výhledově, jezdit do Litomyšle zase pravidelně, protože máme kontakt na domácí vejce poblíž a bude fajn spojit užitečné s příjemným. Zase se začíná blýskat na lepší časy, snad nám doma ten trend vydrží. Musím se snažit vylézt z ulity kam jsem postupně zalezla a ukázat se :). Tak blogu zdar!
Ten výkřik nadpisu je úžasný!
A článek vypovídá, že jsi podlehla kultuře a kultivaci ducha.
No vidíš, Zuzi, tomu říkám vnitřní naplnění:-0)
Kryštofa musím zkontrolovat, ale nejdřív na mapách.cz, jestli tam můžu bez známky.
Tuším, že jo.
Jsem zvědavý, co na to kolegové řidiči za mnou.
Až si tam ním budu dělat na dálnici selfíčko:-)
Saule, dík za návštěvu, přijdu si tím svým flákám to tady už dost osamělá :(. Navštiv ho určitě a vem to bokem, po silničce souběžné s dálnicí dorazíš až k němu, užij si ho, kluka svatýho :)… také se tam chystáme, někdy zase..
„přijdu si tím svým flákám to tady už dost osamělá :(. “
Tak všichni něco flákáme.
Já klasicky práci, ale koníčky jsem si letos poctivě v pedálech odedřel, teď už jen podzimní koupačka v Tunisku,:-)
A ačkoliv to bylo super, dal jsem si na příští rok předsevzetí, že to samé, ba i víc, dokážu úplně v pohodě i bez té dřiny.
Nabízí se koupě eletrokola, ale to nikdy!
Představ si své výšlapy na golfovém vozítku.:-)
Takže si to budeme muset nějak pořešit v hlavě, no.
Jojo, je to tak, jak v tom songu… Ten fláká to a ten zas tohle.. nebo jak to je :), nejde pořád makat jak Babiš :). Já to letos taky prochodila, takhle jsem ještě pilná nebyla, ale na blog už nemám energii, fotek jak máku, jen je upravit, a v tom je ten problém, ale zapracuju na tom. Koupačku ti docela závidím, já byla letos jen 2x na krytém bazénu, a to jsem si pořídila nové plavky, tak snad to ještě do konce roku napravím, i když zase jen v tom kryťáku.. snad ještě zvládneme i nějakou malou partnerskou dovolenou, ještě žádná nebyla. Broumovsko nebo něco kulturního? Získali jsme tip na domácí vejce z Morašic. To je výzva spojit vejce s Litomyšlí. A dát si tak pravidelnou dávku kultury. Tam se pořád něco děje…. snad to ty vejce zachrání…