Ústí nad Orlicí v milé společnosti

po deseti letech se vracím do Ústí a těším se až z něho vypadnu do lesa…

Kamarádi ze střední nás pozvali na výlet. Jsme dlouholetí kamarádi, tak se vzájemně titulujeme familierně teto a strejdo.  Těžko přetěžko se nám hledala trasa výletu, protože jsme už všichni všude byli, ale přece jen… shodli jsme se na Ústí nad Orlicí. Teta vymyslela velikonoční trasu a jakž takž jsme ji dodrželi. Nejdříve křížovou cestou na Andrlův Chlum a odtud přes kámen Lichtensteinů a Janderovu vyhlídku klesajícím hřebenem po modré zpět do Ústí. A pak jsme se rozjeli domů; Běháci so Kolína a my do Skutče. Dobré to bylo!!! Trasa krátká, ale výživná a zase se po čase utužilo letité přátelství spřízněných duší!

A zhruba takhle jsme šli. Dvakrát jsme se ztratili, což příjemně oživilo procházku trochou nejistoty a napětí.

K výletu se vrátím ještě jednou, v městské části Ústí Mendrik jsme objevili městskou divočinu, a ještě jsem to trochu dodatečně propátrala, ale to by tento text hodně natáhlo…

Vyrážíme… je neděle, Boží Hod Velikonoční. Nejdříve se propleteme městem a hurá do lesů!!

Panorama Ousteckého Mírového náměstí, dole budova děkanství u kostela Nanebevzetí Panny Marie.

Je deset hodin a v kostele začíná slavnostní mše v plně radostném duchu připomínají nejdůležitější událost křesťanské víry – den, kdy mrtvý Ježíš vstal z hrobu k novému životu a tím zničil hřích a smrt.

Roškotovo divadlo, jako jeden z nejproslulejších architektonických projektů, bylo postaveno ve funkcionalistickém stylu podle návrhu významného českého architekta Kamila Roškota v letech 1935 – 1936. V Evropě je tento architekt nazýván ”českým Le Corbusierem“.

Upoutal mne zejména boční pohled na budovu spolu s přilehlým amfiteátrem s půlkulatým cihlovým ohraničením ve značně rozkladném stavu…

První zastavení křížové cesty. Bude jich celkem 14, jak je u klasické tradiční křížové cesty obvyklé.

Majitel nemovitosti si se svou vyvýšenou částí zahrady opravdu pohrál…

Některé ze 14 kapliček…

Vykukuje na nás nově opravený vodojem, a jak je zde obecným zvykem, hned zatepla ho nějaký idiot idiotsky počmárá….

U předposledních dvou kapliček zabočíme doleva a po žluté Poustevníkovou stezkou zabočíme k Poustevníkově studánce. Pak už jen cesta do kopce s jednou zastávkou (U zabitého)  a jsme na Andrlově chlumu.

Podle pověsti se zde koncem 17. století usídlil poustevník Řehoř. Svými znalostmi bylin přispíval k léčení nemocných. Údajně zemřel v roce 1705, ale ještě roku 1820 zde byly primitivní lázně s dřevěným žlebem. Koncem 19. století bylo pod studánkou kopáno za účelem využití pramene pro městský vodovod. To se však nepovedlo a tak v dnešní době pramen zásobuje vodou chatu Hvězda.

U zabitého: Tento kamenný kříž má svoji zajímavou historii, kterou poutavě popisuje tabule Klubu českých turistů Horal, umístěná v blízkosti rozcestníku. Praví se tam mimo jiné:

Jdeme-li z Oustí do Litomyšle po modré turistické značce vedoucí Řehořovým dolem kol Poustevníkovy studánky a Starého Oustí, spatříme na vrcholu kopce u cesty nízký kamenný kříž přímo do země zasazený. Na ramenou kříže je vytesán nápis – “Jakub Nowak z býka umrzel”. Na vrcholu kříže je letopočet 1695. Nápis do kamene vytesaný nám připomíná starodávnou smutnou událost. Pověst vypráví, že zmíněný Jakub Novák byl ousteckým řezníkem a touto cestou vedl z Řetové býka určeného na porážku. Nešťastnou náhodou byl řezník v těchto místech rozzuřeným býkem usmrcen. Kříž zde nechala postavit rodina usmrceného řezníka a dodnes se v těchto místech říká – U Zabitého.

Rozhledna na Andrlově chlumu má nezvyklou přezdívku „Stříbrná krasavice“. Pochází z roku 1996 a měří 50 m. K vyhlídkové plošině ve výšce 35 m vede 183 schodů. Z příznivého počasí můžete dohlédnout na vrcholky Orlických hor, Krkonoš i Jeseníků. Legrační je, že až zcela nahoře jsme si všimli, že cesta nahoru a dolů má každá svoje extra schodiště. Když budete chtít, můžete si dole  na Hvězdě předem objednat slavnostní svačinku přímo na vyhlídce.

Nahoře to bylo docela divoké, vítr jak sviňa, řekla bych poeticky… a tak nezbývá než sejít a jít se zahřát a občerstvit do restaurace Chata Hvězda. Skvělé prostředí, dobrá a delikátní kuchyně a ještě sympatičtější personál. Ženy jsou ostré jako břitva a ty jejich hlášky bych vám přála slyšet!

Malé pochoutky z chaty Hvězda:

A jdeme dál… ztrácíme se, ale nakonec k tomu kameni opravdu dorazíme! “Liechtensteinův kámen nechal v roce 1898 zasadil kníže Johan z Liechtensteina v upomínku 40. výročí jeho vlády na tomto území. Je to kamenná deska označená latinským nápisem. Pověra pak praví, že kdo se kamene dotkne, ten se nabije potřebnou energií.

Pár set metrů od kamene nás čeká Janderova vyhlídka s pohledem na vlakáč. Dvě budovy. Uprostřed kolejiště ta stará, krásná, zachráněná, ale nevyužitá, a naproti nová. Nepátrám proč, ale asi to má svůj hluboký smysl?? Vyhlídka s dešníčkem se jmenuje po Jaroslavu Janderovi, předsedovi spolku, který nechal toto prostranství v roce 1928 upravit. Hlásím, že je zde poněkud nepořádek a nelad. Mohlo by to zde být o mnoho lepší, kdyby se i dnes nějaký spolek postaral.

 

Opouštíme vyhlídku a za moment i lesní cestu, chvíli po silnici, míjíme Vicenovu studánku a u místečka U loučení (formani se zde loučili s koňským přípřahem, který jim pomohl zdolat namáhavé stoupání) se zase vracíme na lesní cestu a krásným hřebínkem klesáme do Ústí nebo jak tady říkájí podomácku – do Oustí.

Fotka od strejdy… romantické místečko odedávna nazývané U čertouška, visíval zde obrázek jak ďábel pokouší Krista na poušti.  O stolek vidíte opřený obrázek nový, upadl se stromu a vůbec se mi jeho ztvárnění tohoto výjevu nezamlouvá.

Na konci lesa, těsně nad Ústím, na výspě s parádním výhledem na město a posezením, poblíž nám známé křížové cesty na Andrlův Chlum, se nachází další kaplička. Zasvěcena je Nanebevstoupení  Páně, z roku 1884 (včetně oltářního obrazu vídeňského malíře  Johanna Victora Kramera ), postavená stavitelem J. Novákem., vysvěcená 4.5. 1888., renovovaná po roce 1990. Kapličku charakterizuje vysoký štít – právě ten ji odlišuje od nedalekých kapliček křížové cesty a bohatý interiér.

Tato část městečka se nazývá Mendrik a vrátím se k ní v další textu věnovaném městské divočině ve spojení se stárnutím.