už zase tak trochu “skáču přes kaluže”
Stalo se mi to minulý čtvrtek a můžu si za to jedině já sama. Taky spoříte vodu? Já chytám tu z pračky do kyblíků a pak s tím “splachuju”. Někdy to ale přeteče. Dávám si pozor, ale tentokrát jsem to nezvládla. Voda se nekontrolovaně rozlila do celé koupelny. Vytáhla jsem z kýble ten plastový držák s hadicí, přehodila ho tam kam patří – přes vanu a odešla. Po chvíli jsem se vrátila a v poloze zády k vaně jsem nekontrolovaně uklouzla. Okamžik děsu a hrůzy a ukrutná bolest. Sedím na kachlíkách a jsem strachy bez sebe. Ale bolest trochu odezněla a já kupodivu vstala a nebylo to zas tak špatný. I když jsem ten plastový element přerazila na dva kusy, mohla jsem chodit, hýbat se tak různě jak jsem zkoušela. Ale v úplným pořádku jsem nebyla, to mi bylo jasné hned.
Jak máme my rasáci ve zvyku, pokud to jen trochu funguje, masírujeme a procvičujeme. Mažeme konopnou mastí apod… Tak jsem postupovala i já, ale nijak se to nelepšilo. Spíš se to každým dnem trochu horšilo. A na žádný velký vyskakování to nebylo. V neděli jsme s miláčkem měli naplánovanou akci frgály. Půl dne jsme se s tím zabývali… náplně, drobenka, těsto a závěrečné vyvalování a večer jsem už nemohla. Slabá horečka a únava na padnutí. Zvláštní byla absence modřiny a také, že jsem mohla cvičit takové ty své postelové cvíky na břišáky a bedra. Pokud jsem nerotovala, bylo to bez bolesti.
V pondělí jsem navštívila mého lékaře. Máme nového, bývalého primáře z interny. Tak nejdřív vyloučil kovid (ta horečka) a pak jsem byla důkladně prozkoumána a prohmatána. Musela jsem zaujímat různé polohy a také jsem podstoupila několik lehkých úderů gumovou paličkou do páteře. Prošla jsem zdárně a pan doktor usoudil, že rentgen není potřeba. Je to prý jen pohmoždění páteře nikoli zlomenina. Docela se mi ulevilo, nedávno jsem byla na mamografu. Dostala jsem několik doporučení. Mazat, teplo, klid a Ibalgin a šla jsem domů.
Začala jsem fungovat tak nějak napůl. Psala doma projevy a chodila na smutečku řečnit, ale jinak jsem úplně vypnula. Splnila si krátce svý a šup do postele. Vyměnila jsem konopí za kostival (Traumaplant), mojí věrnou kamarádkou se stala gumová flaška s teplou vodou a dvě přikrývky jsem ještě znásobila třetím kouskem. Tak jsem pilně polehávala a pospávala a všechny povinnosti šly stranou. Jen jsem existovala. Ležela nehnutě na zádech a byla v takovým polospánku, jak říkám – vypnula jsem. Šlo to dobře, byla jsem unavená a večer vždy ta slabá horečka. Od pondělka do středy se nic nedělo, jen ta únava a nával bolesti při neopatrném rotačním pohybu. Proležela a prodřímala jsem každý den tak cca 15 hodin. Byla jsem z toho vývoje docela rozladěná.
Změna přišla ve čtvrtek! Ráno jsem se probudila a hned jsem zaznamenala pořádnou úlevu. Byla jsem nadšena, konečně se to zlomilo a doufám teď už to bude jen lepší a lepší. A je to tak. Dnes je sobota a cítím se mnohem lépe. Ale zatím to nepřeháním s ničím a ten polospánkový režim dodržuji. Cítím, že mi to hodně pomáhá a tak si představuji, že tělo potřebuje všechny síly soustředit na uzdravování. Proto jsem stále taková trochu malátná, pomalá a nanicovatá. Občas sednu na kanape, za záda termofor a kouknu na biatlon nebo vyluštím křížovku, ale jinak si užívám odpočinku a spánku. Víkend je k této činnosti, pardon nečinnosti :), ideální.
A tak šlo všechno, co není spojeno se smutečkou, stranou. Omlouvám se tímto J. (Maštale), knihovně (nečtu) a vůbec všem, kterým jsem něco slíbila a ještě to nedokončila. Zatím to s těmi aktivitami nechci přehánět. Ale dnes jsem se odhodlala o tom alespoň zablogovat. Zjistila jsem, že upadám v zapomnění, návštěv zde ubývá, a tak jsem to zkusila. Jo, baví mě to furt, ale to ležení je teď prosím přednější. Doktor říkal, že jsem měla obrovský štěstí, jsem si vzpomněla, a tak jsem pokorná a doufám na sebe budu dávat lepší pozor. Je to hned ani nevíš jak.
A ještě jedna věc… v pátek jsme měli s M. po strašně dlouhé době krásný den, jakých je v životě jen pár… nemohu to zviditelnit, protože to je tak křehké a osobní a zatím nejisté, ale člověk se má radovat i z maličkosti a užít si jich aspoň na chvíli bez obav z budoucna. A to se nám přihodilo a povedlo. Rodinné vztahy se začínají razantně lepšit. … A já zažila v pátek v kanclu i jednu velkou pochvalu. Tentokrát se to netýkalo smuteční řeči, ale mé vizáže. Jistě proto, že jsem těmi starostmi shodila během týdne ty 3-4 vánoční kila navíc. hahaha… a to se počítá.. a to se zatraceně počítá!!
Tak ahoj! zuzi
