sobota – autobusový výlet
Oslava CRYTUR pokračovala v sobotu retroexkurzí do Geoparku UNESCO Český ráj.
Před devátou jsme se sešli na parkovišti u společnosti CRYTUR a vedoucí zájezdu nás po kontrole přítomnosti (ZDE!) vpustila do autobusu a každý účastník zájezdu vyfasoval svačinu v pytlíku (bageta, jablko a tatranka). Tato kontrola se pravidelně opakovala na každé zastávce a bez ní se na další bod seznamu nevyjelo – naštěstí nikdy nikdo nechyběl. Byla jsme zkrátka spolehlivá parta a nikdo nedělal vedoucí zájezdu zbytečně potíže.
V plánu jsme měli společně navštívit 5 zatím neznámých lokalit a témata našeho putování byla:
1. Na vrcholu sopky
2. Přívodní paprát sopka
3. Povrchové výlevy lávy
4. Poznáváme svrchní plášť planety Země
5. Drahé kameny ze sopek (zlatý hřeb výletu, ale to jsme ještě netušili)
6. Sopky staré více jak půl miliardy let
Vyjeli jsme a cestou na první zastávku jsme sledovali naučný film Sopka, přírodní peklo. Mnozí již vybalili svačinu.
1. První zastávka byla pod kopcem Zebín u kostela Všech svatých. Výletem nás provázel ředitel geoparku ČR Tomáš Řídkošil a u kostela jsme absolvovali první krátkou přednášku. Další názorné poučení následovalo na vrcholu Zebína u kapličky, kam jsme všichni vylezli velmi příkrou stezkou s řetězy. Nádherný výhled a jako na objednávku si to zrovna supěl pod kopcem do Jičína parní vlak!
Při náročných fyzických aktivitách je nutné uzpůsobovat pitný režim, aby nedošlo k dehydrataci. Po nebezpečném sestupu (jeden z vědců ho komentoval slovy: “Adheze je tu velmi nepatrná”) jsme proto dostali možnost doplnit tekutiny do těla. Postaráno o nás bylo dobře. Nabízela se káva, čaj, minerálka, kola, několik druhů piva v různém obalu a nechyběl ani rum. Všichni jsme se občerstvili podle svého gusta, a tak se to opakovalo na každé zastávce. I přes tuto nabídku jsme zachovali až do konce výletu dekorum a nikdo z účastníků zájezdu se neopil tak, že by bylo nutno použít lékárničku první pomoci.

První zastávka u kostela Všech svatých pod kopcem Zebín. Na jižním úpatí kopce stojí kostel Všech svatých zbudovaný ve 14. století. Jeho současná podoba vznikla úpravami v 17. století. Během nich byla v jeho blízkosti postvena dřevěná zvonice s osmiúhelníkovým půdorysem s šindelovou střechou. S přilehlým hřbitovem jde o jediné dochované stavby zaniklé vesnice Zebín.

Zebín, čedičová kupa, je přírodní památka. Na jejím vrcholku stojí barokní kaple sv. Maří Magdaleny z roku 1700. V roce 1968 si kapli vybrali jako vhodné místo pro svoji vysílačku sovětští vojáci, kteří ji později také používali jako terč při střelbách z bývalého vojenského prostoru pod Zebínem. Kaple byla po revoluci opravena a znovu slavnostně vysvěcena 22. července 2006. Nazývá se ekumenickou kaplí (pro všechny věřící bez ohledu na vyznání).
2. Z autobusu jsme vystoupili v obci Těšín, součásti větší obce Železnice. Po utajených neznačených stezkách jsme byli zavedeni ve formaci dlouhého hada na vrch Železný, kde nám byl ukázán na dvou místech aparát sopky. Čedič byl na vrcholu sopky lomaři odtěžen a zůstala jen tzv. babina (hlušina). Náš průvodce s nadšením vyprávěl o Českém ráji, jak je zde vše geologicky po ruce, sice v malém měřítku, ale právě proto velmi šikovně se zde dá vědecky bádat. Moc rádi sem prý jezdí američtí profesoři a jeden z nich se zde chystá strávit dokonce celý rok svých vědeckých prázdnin (tak to mají v Americe zařízeno, že po 7 letech mají vysokoškolští profesoři rok prázdnin na načerpání nových vědomostí a vůbec na načerpání nové energie do dalších pracovních let).
3. Povrchové výlevy lávy jsme zkoumali na vrchu Kozákově, kde nás zaujal, jako ostatně všude, kde jsme se dneska s naším zájezdovým autobusem ocitli, hlavně výhled do dáli, na Trosky. Krása nesmírná. Samozřejmostí byly i informace v autobuse při přejezdech. Pan Řídkošil nás upozorňoval na různé šutry u cesty, to zejména, ale také místopisné zajímavosti měst, kterými jsme projížděli, nám nezůstaly utajeny. Lomnice nad Popelkou, lázně Železnice… ale dnes žádné rozptylování, jede se za poznáním sopek. Všechno máme s sebou, pivo, bagety, kafe a rum, zastavovat není třeba.

Rozhledna na vrcholu Kozákova.
Kozákov (744 m) je nejvyšší horou Českého ráje a před 6 až 4 miliony let býval činnou sopkou. Ve středověku plály na Kozákově signální ohně. Později se zde shromažďovaly tisícové tábory lidu. Čedičový vrch byl už od pravěku vyhledáván jako naleziště drahých kamenů.
4. a 5. Nejkrásnější zastávka nás čekala v jednom opuštěném lomě, kam je vstup zakázán. Toto byl zlatý hřeb zájezdu. Řidič nás vysadil v zatáčce na silnici a my následovali našeho průvodce, který nesl buřty a chleba, do povrchového lomu Smrčí. Léta se zde netěžilo, a tak se zde vytvořilo jezírko a z náletových dřevin lesík, který ho obklopoval. Část území s kamenitým podkladem však ještě zarůst nestačila. U jezírka nás čekal pomocník pana Řídkošila, který zažehl 3 ohně a měl všechno pro nás poruce. Klacíky na opékání, jednorázové tácky, hořčici a kečup. A tak jsme si všichni dali pěkně do nosu a začali jsme se kamarádit. Vypadalo to na velmi dlouhý piknik, a tak jsme se rozhodli obejít si jezero, což nám bylo povoleno. Jenže pak jsme se rychle vraceli, protože se zase povídalo. Stihli jsme jen konec přednášky, ale podstatný. Můžeme si nasbírat zelené polodrahokamy olivíny, je jich všude kolem pro každého dost. Lépe se prý nacházejí po dešti, ale ani za sucha to prý není marné. A tak jsme všichni sehnuli hřbety a hledali a opravdu nacházeli olivíny. A ti z nás, kdo si dali na kuráž kalíšek, byli velmi čiperní.
Protože jsme se oddělili od davu a neslyšeli podstatnou část aktuálního poučení, domníváme se, že 4. a 5. bod exkurze se odehrával v jednom místě. Ale to nás tehdy netrápilo, zamysleli jsme se nad tím nesouladem zastávek až doma. Nemohli jsme se dopočítat.
6. Poslední lokalitou, kam nás pan Řídkošil zavedl, byla Krkavčí skála s vyhlídkou na hluboký kaňon řeky Jizery. Podél Jizery vede stará naučná stezka, to jsme měli zjištěno předem, a my jsme se právě v této pohnuté chvíli rozhodli, že jí zítra zasvětíme celý den. Měli jsme několik možností a vyhrála právě tato. Trochu paradoxně. Miláček byl v Českém ráji poprvé a my volíme nikoli skalní labyrint či skalní hrad, ale údolí řeky. No, snad ještě něco stihneme. Alespoň Panthenon a Trosky.
Předpokládaný čas návratu jsme dodrželi. Kolem 16. hodiny jsme se rozloučili a další program víkendu byl už jen na nás. Ještě navečer jsme si prošli město. Jak jinak.. kostely, hřbitovy, architektura a okukování klenotů v krámku na náměstí. Vyhlídla jsem si jedny secesní náušnice. Ale o tom zítra.
Koukám, že jste byli v péči toho nejpovolanějšího odborníka… a pohrdli jste …
Nerozumím, čím jsme podle tebe pohrdli? Nepohrdli jsme.
Mě nejvíc zaujalo to jméno – Řídkošil.
Třeba se původně jmenoval Krejčí, ale nebyl jediný krejčí, tak ho odlišili specifikací.
Obdivuju lidi, co takhle někam jedou autobusem se specializovaným zájezdem – že do toho jdou, že se jim to neprotiví předem, ta organizace, prostředí autobusu …
Je to opravdu zvláštní jméno a Řídkošilové jsou j
My jsme spíš sólisti a samotáři. Chodíme sami, jsme tak nejraději. I dovolenou si zařizujeme podle sebe vlastními silami. Ale na tohle jsem se ale oba moc těšili, byla to zvláštní příležitost. Je osvěžující občas vybočit a opustit zajeté zvyky. Bylo to moc pěkné. A také vzdělávací :).
Zřejmě jsem ten závěr špatně pochopil a domníval jsem se, že jste předčasně opustili sopkovou exkurzi. Tak se omlouvám.
Já to beru. Jenom se nám to piknikování už zdálo moc dlouhé, a tak jsme chtěli čas využít k malé procházce spojené s pozorováním biodiverzity biotopu, když se nic podstatného nedělo. Pan Řídkošil je okouzlující vědec, nikdy bychom jeho exkurzi dobrovolně neopustili, to mi věř.