
nemoc trvá, ale už se jí to krátí
Hlavně že už pominul ten vytrvalý hnisotok a úporná bolest při každém zakašlání. Je to lepší a čím dál lepší, jen to mluvení ještě hapruje. Tuším v pátek jsem přestala mluvit skoro docela. Vyrážela jsem ze sebe zvuky, kterým jsem rozuměla jen já. Ale nepochybovala jsem že se to postupně vrátí do normálu. Ta schopnost mluvit a nejen jednu dvě věty. Mluvit dlouho. Což je zatím problém. – Celá „záležitost“ byla ještě okořeněna faktem, že se Em odhodlal konečně něco udělat s protékajícím záchodem. Nebudu to protahovat, táhlo se to cca 5-6 dní. Nebyla to zkrátka žádná živelná akce. Bydlíme v retrostylu a máme jen jednu toaletu na barák. A i když jsme retro neznamená to, že na dvorku máme „sucháč“. To už jsme trochu dál. Ale teď by se hodil. Čůrání by ještě šlo, ale horší to bylo s pevnou složkou odpadu. Nebavily mě ty moje vynálezy co a kam s tím, a tak jsem poslední dny přestala konzumovat. A v závěrečné fázi jsem začala na Ema huhlat. Což ho vyburcovalo k poslední akci které se obával, jak mi později sdělil, jak čert kříže. Uvolnit horkovzdušnou pistolí plastovou manžetu. A vida! šlo to! za chvíli se objevil s radostným úsměvem na tváři a jiskrou v oku a večer už se kakalo do mísy. .. Já mám ale z téhle akce po následné zácpě natrženej zadek. Takže jsem to docela „posrala“. Ale když se léčím „starou valašskou“ svět je tak nějak přijatelnější a veselejší. A to se počítá!
Omlouvám se za tenhle úvod, chtěla jsem mluvit i o jistých kladech této novoroční nečekané záležitosti. Odpočinula jsem si a měla spoustu času na sebe, na nápady, jestli by nešlo ten Svatý rok 2025 vylepšit nějakým osobním růstem, a také na vzpomínky na své blízké mně milé osoby, které už tu se mnou nejsou. Je mi z toho smutno. – Leč, ten čas klidu mi pomohl dát dohromady i moje nohy. Odpočinuly si od neustálého hemžení, které je pro mne typické. Já se prostě nezastavím, furt něco někde šolichám. A najednou jsem si dnes uvědomila, že nepokulhávám, nic nikde netáhne a neomezuje. Stav jako když mi před půlrokem amatérský léčitel opravář televizí dostal nohu na 14 dní do normálního stavu. Tak snad to vydrží!
Několik myšlenek a plánů jak ten ten Svatý rok 2025 neprohospodařit bych měla a svěřím se blogu opatrně, abych to prostě někde zvěčnila, ale dnes Stačilo. Dala jsem si svatou valašskou a energie se vstřebala a jde na mě spaní. Zítra.
Jenom jedno. Zatím. Chci se opět více věnovat kultuře a přestat luštit křížovky. Zvykla jsem si, že mezi tím svým šmejděním po baráku, chci-li se na chvíli uklidnit, zasednu ke křížovce. Jenže jak luštím ty nejtěžší kalibry, bere to současně i dost času. Dám si pauzu.
Mám připravený malý text o mém setkání s poezií. Nějak se to koncem a začátkem roku sešlo. Dvě knihy, další objevená na netu a jedna novoroční báseň, která mne nadchla. Povznesla i rozplakala.
