Lis 262023
 

Ženský co nic neporazí!!

Střídá se to. Kamarádka Janička mne zavrhla, znelíbila jsem se jí, ale znovu se mi objevila v životě spolužačka Stáňa. To je ta z té nedávné chatičky. Občas se setkáme, občas se prozvoníme a zjišťujeme postupně, že jsme v něčem stejné. Milujeme třeba se vší vervou sekáče a staré časy. Jsme takové staromilky. Tuhle jsme se šli s Em projít a nahoře nad městem mne zastihla nějaká zprávička v mobilu.

Doma na to koukám a jsem unesena.

Baba 87 let a její dýně … Píšu Stáně… to je ale Amazonka, tu chci poznat! Stáňa volá zpět a já sdílím své nadšení a dozvídám se o té na první pohled podivuhodné ženě víc. Jogínka, bylinkářka, celý den venku ji udržuje zdravou, spí v té kupě dek v pozadí, má 5 malých psů, králíky, slepice, včely, kačeny a občas holá morčata na prodej… a jakou má prý páru, to jen my hekáme kde všude nás bolí… ocitla se v nelehké životní situaci… takových je víc, dala chalupu na zástavu a dotyčný ji zadlužil a zmizel… do konce života bude splácet… ale snad po novém roce se nastěhuje zpět na svoji starou roubenku… na setkání jsme se domluvili. A nic na tom nemění, že Stáňa se opravila – je jí teprve 78, ha!. Jsem si ještě vzpomněla, že Stáňa jí dodává i svoje úlovky ze sekáče.

A ještě jeden zážitek z týdne. Naprosto autentický. To si nechám na zítra, už mám unavený zrak (píšu obřady). To bylo naživo, ale bez fotek, říkám si doteď… nezdálo se nám to?? Znáte ten film Pošli to dál? Tak doufáme, že se nám ten dobrý skutek někdy vrátí. Napnula jsem vás trochu? Tak se těšte, doufám že se k tomu blogu dopoledne dostanu, že se zase něco nešustne a nebude nic. Teď jdu do hajan. zuzi

Jsem tu. Ten podivný zážitek, to setkání před několika dny ve mně ještě rezonuje. Stalo se to vlastně v ten samý den, kdy mi nad městem cinkla zpráva od Stáni. Vraceli jsme se domů a stavili jsme se nakoupit v Penny. Pomalu se stmívalo a na posledním přechodě se proti nám těžce kulí menší starší paní s hůlkou poutající pozornost. Sundává těžce z chodníku naditou tašku na kolečkách obepnutou z každé strany balíkem s prošívanou přikrývkou na spaní. Ta paní má jisté charisma, připomíná mi typem cikánku, ale nejsem si jista. Cikány mám ve voku z ulice už řadu let. Tohle je něco krapet jiného.. ale co?? Je menší obézní, kudrnaté delší vlasy, ač je zima má rozepnutou bundu a pod ní svetr s hlubším výstřihem. Něčím je vyzývavá. A tak nějak přisprostlá, řekla bych. To už ale předcházím. Zpět.

Nakoupeno máme a jdeme zpět. Čeká nás velký výstup podél Botany, pak chvíli po rovině a závěrem zase výstup. Na náměstí. Cca 20 minut rychlé chůze. Za křižovatkou vidíme před sebou tu paní s nákladem. Za dobu co jsme se poflakovali v Penny ušla nanejvýš 80-100 metrů. Koukáme na sebe a je nám jí líto. Paní neznám, vidím ji poprvé. Říkáme si, že jí pomůžeme. Sotva do toho kopce leze.

Za moment jsme u ní, hlásíme se o práci a tážeme se kam jí máme odnést zavazadlo. Je ráda a že prý na náměstí. Bydlíme kousek pod ním tak jdeme na to. Taška je těžká jako čert a Miloš nese ty dvě neforemné peřiny. Jde se těžce i mně. Paní cestou nezavře pusu a za chvíli víme i to co nechceme. Třeba že její kamarádka (znám ji!) má chlapa, ale nic s ním nemá, protože už nemůže.. Na dotaz se dozvídám, že paní bydlí nikoli ve Skutči ale v blízké vesnici, kam by tím svým tempem dorazila tak o půlnoci, si v duchu říkám… Je to vdova a žije sama v baráčku.

Domlouváme se, že naše pěší pouť skončí u našeho baráku a do té vísky paní zavezeme autem… i Miloš souhlasí, ač jinak není na takovou charitu stavěný. Ale jinak to dnes zkrátka nejde.. paní vypráví a vypráví a už víme o ní a její rodině skoro vše a docházíme za tmy.

Paní i s nákupem vsoukáme do auta a podle jejich pokynů jedeme dál. Poslední desítky metrů jdeme spolu samy pěšky, Miloš otáčí auto a já vím zase o něco víc… tentokrát se už ptám cíleně, protože paní je velmi dobře informována a já jsem holka zvědavá. Jen si dávám pozor, abych něco neproflákla sama o sobě :))). To by jelo…

Ta příhoda mi nejde z hlavy… hovoříme o tom s miláčkem Milošem a říkáme si, snad nám to někdo oplatí a myslíme na laskavý a ušlechtilý film Pošli to dál. A jak tak tu situaci rozebíráme, uvědomujeme si, že jsme safra pomohli a pomáháme v poslední době i dalším několika lidem.. Ano, je to tak. Třeba průseráři Luborovi, co se jednou za rok opil a má to dalekosáhlé a nepříjemné důsledky…. Ale pro jistotu bychom jim mohli sdělit, ať to naše dobrodiní oplatí někomu zase jinému – To je princip toho “Pošli to dál”.

Dnes mě napadlo zavolat bráchovi, který býval kdysi s tou vsí pracovně propojen. Ta paní mně zajímá, baráček má pěkný, to nebude cigoška.. BINGO! Věděla jsem příjmení, a tak bylo vše jednodušší! Brácha se hned chytil a protože dokonce pracoval s jejím příbuzným je slušně zpraven. Je to tak, paní není cigoška, ale pochází z rodu komediantů, kolotočářů. Tak jsme doma. Něco mají společného. Jistou vychytralost, mnohomluvnost a vyzývavost. Umět na sebe upozornit. Svým způsobem.

Mám ráda samorosty a tyhle dvě baby k nim patří. Vzpomněla jsem si na knihy rozhovorů spisovatele Aleše Palána… vydal letos u nakladatelství Host Brno knihu Muž který sází borovici blatku. ( ?! Paralela ke známé knize Muž, který sázel stromy). Jsou tam 4 příběhy naivních malířů; dnes se této kategorrii říká – brutart. Ještě jsem ji nečetla stejně jako i tu o Miloslavu Nevrlém. Náčelník se jmenuje.

 Posted by at 20.24

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

css.php
Tvorba webových stránek: Webklient