Téma VOLBY a co na to miláček…

může za to Sunfree, tak se s tím poper…

Text, kterým si miláček rovnal myšlenky po volbách, rozhodli jsme se ho nakonec nepublikovat. A přece k tomu nakonec došlo.

Současné spory o to, kdo měl být prezidentem, proč se jím nestal hodnotím pod vlivem své profesionální deformace. Celou pracovní část svého života jsem působil jako výzkumný pracovník. Tato profese vyžaduje mimo znalostí také odpovědnost. Já jsem ji vždy cítil vůči ostatním spolupracovníkům, kteří spoléhali na to, že svou práci udělám dobře, výsledky mé práce zlepší vlastnosti výrobků, udrží je na světové úrovni a zlevní je. Bez tohoto přístupu by firma neobstála v globální konkurenci a dříve nebo později zkrachovala.

Praxe po vysokoškolských studiích a získání vědecké hodnosti mě naučila, že všechny výsledky výzkumné práce musí být potvrzeny praxí, nemohou se rozcházet s každodenní zkušeností (např. ve výrobě), tedy tím, čemu se říká např. selský rozum, nebo učeněji kritické myšlení. Vždy je nutné zhodnocení, zda daná věc funguje nebo bude fungovat po své realizaci.

Praxe mě naučila, že důležitým nástrojem k porozumění řešených problémů jsou důsledné bilance. Ve výrobě jsme bilancovali hmotnostní a energetické vstupy a výstupy z linek. Výpočty těchto bilancí často trvaly měsíce, rozpory vypočtených hodnot s naměřenými však vždy byla vždy signálem, že v daném procesu je něco v nepořádku a jeho důkladná kontrola odhalila příčinu. Tu pak bylo snadné odstranit.

Letošní prezidentské volby byly, alespoň já to tak vidím, neformálním referendem o ilegální migraci. Miloš Zeman po celou dobu svého prvního prezidentského mandátu prokazoval, že je proti ní. Nebylo u něj zřejmé žádné lavírování ani kličkování. Zanechával jasnou stopu v politickém dění společnosti a jeho názory byly vždy konzistentní. Tuším za ním ono Lutherovo  “Zde stojím a nemohu jinak”. Odlišně se choval Jiří Drahoš. Byli jsme svědky názorových veletočů jejichž vliv na výsledek prezidentských voleb je dodnes diskutován médii. Zde je nebudu rozvádět, shrnul na svém blogu v iDNES Libor Čermák.

Já jsem dal svůj hlas Miloši Zemanovi. Vzhledem ke svým profesionálním zkušenostem souhlasím s jeho postojem k ilegální migraci. Problémy, před kterými migranti utíkají nemůže vyřešit jejich přijímání do EU. Zde se dostáváme k těm zmíněným bilancím. Celý demografický problém Afriky velmi dobře popsal Marian Kechlibar na Neviditelném psu, proto je podrobněji nekomentuji. Vezmeme v úvahu pouze nejdůležitější data. Evropa má 743,1 miliónů obyvatel. Z demografických údajů v uvedeném zdroji vyplývá, že v Africe činí roční přírůstek 50 miliónů obyvatel.To znamená, že kdyby byla Evropa natolik solidární a přijala tolik migrantů, aby alespoň udržela počet obyvatel Afriky na současné úrovni, v následujících patnácti letech by se počet jejích obyvatel zdvojnásobil. Toto čísla jsou pro mě nepředstavitelná. Evropa byla budována po tisíciletí a zdvojnásobení počtu obyvatel během patnácti let je fantazmagorií. Chybí k tomu základní zdroje, jak infrastruktura, tak orná půda a energie. V případě orné půdy to platí jak pro oba případy – že migranti zůstanou v Africe, nebo migrují do Evropy. Celosvětově je orné půdy na osobu i při současném intenzivním zemědělství (dlouhodobě neudržitelném) zhruba dvojnásobek minimální plochy, která stačí o obživě, jak uvádí Václav Cílek. Při populačním růstu, který je v současné době v Africe bude tato rezerva vyčerpána kolem roku 2100. Dalším faktorem je spotřeba energie. Ta se nezastaví ani při (stabilizaci nebo poklesu populace). Odhaduje se, že zdroje  ropy budou vyčerpány během  45 let, zemní plyn po dalších 100 letech a uhlí za 200 až 300 let. Nechápu tedy podporu etnik s vysokou porodností a odůvodňování jejích potřeby v Evropě. Nutně to musí skončit hladomory a válkami. Svět je místem s omezenými zdroji. Čím více lidí na světě bude, tím větší souboj o tyto zdroje budou vést. Zatímco ve většině světa se porodnost snaží nějakým způsobem omezovat, Afrika, která je na tom ze všech kontinentů se zdroji nejhůře, se však nijak neomezuje. Podle průzkumů 37 % mladých lidí ze subsaharské Afriky, a řeč je o desítkách až stovkách milionů lidí, chce odejít do nějaké jiné země, kde budou mít větší šanci. Jenže pokud je k nám pustíme, čeká osud Afriky i nás. Pro svět není řešením, že si bude africkou populaci donekonečna rozdělovat, protože se tím ničemu nepomůže. Populace Afriky bude dál narůstat, zdrojů bude ubývat a miliony mladých Afričanů budou přicházet každý rok. Afrika si své problémy musí vyřešit sama. Musí pochopit, že pokud nelze nakrmit počet dětí, které má, nemůže mít další. Budoucnost Afriky záleží jen na Afričanech. Evropa už udělala dost. K těmto problémům se významné osobnosti vyjadřují jen ojediněle. Jednou z nich je bývalý ředitel CIA Michael Hayden. Ten předpovídá, že Německo a střední Evropa budou zachváceny občanskou válkou před rokem 2020 .

Pro řešení problémů je důležité nalézt jejich kořenové příčiny a ty odstranit, nikoliv zabývat se následky. To co vidíme kolem nás je však řešení následků, které ani nemůže být úspěšné. Nikdo nemá odvahu tento demografický problém ani pojmenovat, natož sdělit Africkým státům, že řešení populační exploze je v jejich odpovědnosti. V podobné situaci byla Čína i Indie a tyto státy svou situaci zvládly samy.

Většina lidí si tyto skutečnosti dohledá na síti, nebo vyčte mezi řádky a zhodnotí selským rozumem jako nežádoucí, škodlivé pro evropskou civilizaci. Otázky, které je napadají a na něž nenaleznou ve veřejném prostoru odpověď, jsou skrývány záměrně. Je pro mě těžko představitelné, že by politici se svými týmy poradců tyto skutečnosti neznali. Je zřejmé, že koncept multikulturalizmu nefunguje. Vždyť jen z Německo ročně opouští  138 000 lidí a Švédsko 50000 lidí, zatím převážně z bezpečnostních důvodů. Problém se zdroji bude narůstat postupně. Je proto zřejmé, že politici podporující ilegální migraci nemají odpovědnost vůči svým voličům, nýbrž vůči jinému subjektu. Zde nebudu spekulovat, který to je. Většina lidí, kteří volili Miloš Zemana (přes některé jeho negativní vlastnosti) si tyto skutečnosti uvědomila. Volili vlastence, což je v současné situaci nejdůležitější. A to bylo hlavním faktorem, který způsobil vítězství Miloš Zemana v prezidentských volbách. Dalším faktorem byla nevěrohodnost jeho protikandidáta. Většinou neprezentoval žádný svůj názor, nýbrž odkazoval na kompetenci jiných orgánů státní správy, nebo sliboval, že o tom povede seriózní debatu.  Až po volbách jsme se dověděli,  že nejdříve vznikla poptávka postavit proti Miloši Zemanovi některého respektovaného vědce. Jiří Drahoš nebyl prvním osloveným byl však prvním, který na poptávku reagoval. Mediální kampaň, která se následně kolem něj rozpoutala byla velmi manipulativní a i sám Jiří Drahoš jí podle svého vystupování podlehl. Po volbách mediální bublina splaskla a naopak se objevují na jeho osobu dehonestující články, jako např. Zoufalec týdne: Jiří Drahoš. Proč to někdo nenapsal před volbami? Já nejsem příznivcem Jiřího Drahoše, toto je však už příliš – je to kopání do mrtvoly, i když v tomto případě jen politické.

Co říci závěrem? V prezidentských volbách zvítězil Miloš Zeman, protože jeho voliči preferovali praktické dopady jeho fungování v prezidentském úřadu. Vzali v úvahu funkčnost jeho idejí a odpovědnost vůči národu.  Prohrál Jiří Drahoš, uměle vytvořený politik s nevyhraněnými názory. Byl představitelem politického proudu prosazující nepoužitelné iluze a podsouvající voličům zástupné, méně podstatné problémy (slušnost). Navíc tvůrci jeho kampaně i voliči podlehli způsobu myšlení, kterému se říká  skupinová hloupost. Vždyť posuďte sami kolik z osmi příznaků uvedených v odkazu tato skupina vykazuje.

Volby do senátu nás čekají v tomto roce, možná i mimořádné parlamentní. Doufám, že se voliči poučí z těch prezidentských a nebudou volit po mediální masáži (ta jistě bude předcházet) v rozporu se svými zájmy.

A ještě dodatek ohledně lúzy.. a víš co je to Dublin 4?