a neměla bych si přejmenovat blog???
Nepřejmenuju! Co kdyby??! A pak zase znovu přejmenovat?? Ne, zůstanu u tradice. Rozvedena blokuje/bloguje. – 1. 11. 2025 jsme se vzali a 8. 11. vyrazili na svatební cestu. Tak jsme ten výlet symbolicky nazvali. Nic jsme dlouho neplánovali. V Hranicích na letišti na nás něco malého čekalo, a tak jsme si pro to zajeli. Bez povinnosti skouknout hangár a přívěs, osekat trávu. Jen zajet a zase zpátky a být celý den spolu a vedle sebe.
Do Hranic ze Skutče se jede zase o něco lépe. Před Olomoucí se cesta zkrátí tím, že se šikovně vyhne olomouckému Globusu a je to sakra znát. Je ale fajn, že svatého Kryštofa s Ježíškem nemineme a můžeme jim zamávat jako obvykle.
Ale Globus nám chybí, jsme záhy zjistili. Rádi se tam zastavíme na něco dobrého a okoukneme sortiment. Takže jsme si ho dali cestou zpět do navigace a doufáme, že se trefíme. Navigace si totiž občas dělá co chce bez ohledu na naše plány a touhy. Nebo za to můžeme my?! Možná :).
Ráno to ještě doma vypadalo na krásný slunečný den. Cestou se ale začalo mračit, pokapávat a v Hranicích už lilo jako z konve. Na letišti mokly natvrdo dvě letadla a bylo mi jasné že stejně jako my se někdo spletl a počítal s něčím úplně jiným.
Martin nám vydal zboží a obracíme na cestu zpět.
Jedeme dál a do Globusu odbočujeme až hodně daleko za Olomoucí. Kdesi u bývalé kultovní restaurace U zlaté křepelky, dnes poblíž parkoviště pro tiráky Skrben. Dostáváme se na původní dálnici a posléze i do Globusu. „Slavnostní oběd“ (pleskavica a brambor, já kuřecí plátek a 2x saláty) a v kavárně káva a zákusek. Dnes výjimečně – nesmím sladký – kvůli svému zdravotnímu stavu. …….. A ještě oblíbený Kaufland v Moravské Třebové a už jsme doma. Tak jsme si to užili? Ano, užili! Ahoj.
Kdoví kdy se tu ukážu a když tak jen na pár vět. Blíží se stěhovací mazec!!
