a naděje – kde je?!
Našla jsem v konceptech … je to hodně starý a už ani netuším co jsem tím chtěla říci, ale co kdybych tomu zapomenutému nadpisu a podnadpisu dala nějaký obsah?
Včera jsem četla něco šíleného.. Pavel Novotný, starosta Řeporyjí, bývalý bulvární novinář, zareagoval na slova poslankyně hnutí ANO Barbory Kořanové, která odsoudila jeho vyjadřování. Je to těžko uvěřitelné… tolik zbytnělého ega, nestoudnosti a ztráty zábran… připomnělo mi to kritika Rejžka, s kterým jsem nedávno diskutovala na jeho deníčku po akci Otakara Duška Svíčka pro Toufara... je to jak podle šablony – odsouzení existence, bez zásluh, drzá, nestojí zato s ní ztrácet čas… jen Novotný si dal více práce, snad aby dokumentoval svou literární šikovnost a bojovou připravenost na budoucí práci v senátu a tak trochu si, když je ta příležitost, zaonanoval. Bezkrevný intelektuál Fiala je určo opět v šoku, ale on to zase skousne, dělá to ODS reklamu. A jak se říká, je jedno jakou, hlavně že nějakou. Jeho příklad svědčí o nemocné společnosti, v té zdravé by se neuplatnil a byl by vymanipulován na její okraj. V nemocné společnosti je celebritou nebo tak alespoň sám sebe nazývá.
Musela jsem si pro vyvážení přečíst odpoledne na slunci na zahradě stať z Lidovek o filosofu Hejdánkovi, abych neztratila víru v lidstvo… tak to je.
A možná by to chtělo doplnit něčím z přírody. Přesazovala jsem kytky a přitom vytěžila litr aloegelu, už to bylo přerostlé…
