„jen“ doma, ale..
Nějak se to stalo pravidlem.. Ráno se brzy (před pátou obvykle) probudím, dojdu se vyčůrat, chvilku se zasním a pak už se mi nechce spát. Třeba to i zkusím přitulit se k prohřátému spáči vedle mne, ale stejně mě ani ta jeho milá blízkost neukolíbá, tak vstanu a jedu. Celej den snáším do krabic a vařím, abych ulehčila mrazáku a doplnila si zásoby zeleninových jídel, které teď konzumujeme, abychom jedli zdravě v tom mým zdravotním problému, o kterém ještě zatím nic moc konkrétního nevím. Ano, lze namítnout, že zelenina je nejlepší syrová, ale já ty mrkve a další zeleniny pořádně nerozkoušu. Mám sice něco už na jedné straně nasazenýho napevno, ale nesžila jsem se s tím jak jsem očekávala, tak furt vyplachuju a čistím zuby a studuju mezizubní kartáčky. Kupuju vzorky a řeším.
Celej domek je plnej naplněných krabic a pytlů a plastových přepravek, a tak občas ráda zmizím na čerstvý vzduch a zajdu nakoupit tu zeleninu. Když nejsem v kanclu nebo na smutečce. A to někdy jsem a jindy zase ne. Zrovna tento týden není nic. Minulý týden se neumíralo. Vydrží ten trend ještě chvíli? Byla bych ráda.
V sobotu jsem vstala kolem páté jako obvykle a po ranním šmejdění a hromadění do krabic (30 nebo 40?? IKEA a další desítky z místních zdrojů) jsem po deváté vyrazila do Penny pro mrkev v akci. Včera ji neměli, došla. Ale slíbili že druhý den zase bude. A mimochodem – byla. Ale o to nejde. Jde o tu cestu. Vrátila jsem se domů po více jak 3 hodinách. Zapovídala jsem se se dvěma Botaňáky. S jedním cestou tam a druhým cestou zpět.
Hned za náměstím jsem ve Fortně potkala po dlouhé době bývalého spolupracovníka z výrobního úseku. Měla jsem radost a on také. Usmívali jsme se na sebe, i když jsme si neříkali moc veselé věci. Ptal se mě na zdraví, ale já neměla odvahu mu o svém zdraví říkat. Ale on kupodivu pro mne byl velice upřímný a o tom svém mluvil nepokrytě. O rakovině a ozařování atd… tak jsem se také rozmluvila a povídali jsme si v tom úsměvném tónu hodně dlouho. A nakonec také o chudince Botaně a o tom jak jde všechno do prdele. A potkat dobrého člověka je opravdová vzácnost. Já vím, jsou to jen takové řeči, ale neventilujeme to na potkání, je to v nás a někdy to „vyleze“.
Cestou zpět u COOPU procházel po protějším chodníku Ruda. S tím jsem vyrůstala v jediném skutečském baráku s kulatým rohem a jeho tatínek dělal mistra na poloprovozu. Spolupracovali jsme spolu. Kde dělal Ruda už nevím, možná taky tam, ale vzpomínám se jen na ty „staré“ bardy, unikátní osobnosti, kteří si z mladé modelářky dělali šoufky. Ale v dobrým. S Rudou jsme se zapovídali jak snad ještě nikdy a sedli jsme si k tomu v tý zimě před COOPEM i na lavičku u zastávky autobusu. Nejen že jsme vzpomínali na lidi z Botany (mimochodem vedoucí modelárny pan Scheinpflug, velkej borec!, má 93 let a nedávno přesídlil do Seniorcentra), ale dostali jsme se oklikou k jeho vášni. Miluje stejně jako já omšelé baráky v původním stavu s jejich letitou patinou a historií. Ale on je dál než já. On něco takového sám vytváří na protest a dokonce dva takové „retroareály“ udržuje a chodí si tam občas zapracovat (to v případě zahrádky) anebo v tom „bordelu“ relaxuje – prozradil mi kde a já měla rázem vyřešenu otázku komu patří ten zapomenutý a zarostlý dům cestou ke Skutíčku, kam bych se ráda někdy mrkla. Až Rudu potkám, hned se přihlásím. Teď jsem to nedokázala, byla jsem z těch všech informací trochu v šoku. Je dobrý vypravěč. Ofotím aby bylo jasnější o čem píšu. Jen co se tam dostanu.
Je mi líp. Zotavuju se po operaci a psychicky jsem se sebrala. Jen poránu když se probudím bych měla spíš děkovat že jsem furt tady (jako to dělá ten první Botaňák s manželkou, každý den, říkal) a ne hned propadnout na chvíli pesimizmu. Ale hned jak začnu fungovat je to dobrý! A svědčí o tom i že jsem si kromě mrkve koupila optimisticky kraťasy vel. 40, ve slevě. A hned jak jsem si je doma vyzkoušela, šla jsem je vyměnit za 44. Měli tam poslední tak aby je někdo před zimou nevykoupil. Za regálem jsem si je pro jistotu natáhla. Kabinky nejsou. A akorát!
Včera jsme také putovali po městě a jestli najdu mezeru a vynechám křížovku, ozvu se s novinkami.
