2. den / 26. 4. 2018
Na Smerekoviec! Máme to pouze 1,6 km a nemůžeme minout. Stejně jako ve Zdynii navazuje i tento hřbitov na místní farní a nalézá se u silnice. Klikem mapu oživíte a vše uvidíte.
Vojenský hřbitov Smerekowiec [56.] není velký a svou vizí mi připomíná Wolu Cieklińskou [11.] . Je také velmi malebný a zcela odlišný od toho, co si člověk pod pojmem vojenský hřbitov představuje. Je uzavřeným světem sám pro sebe, ale současně díky své kamenné zídce s rustikální balustrádou, se světu otevírá. Budí ve mně dojem starodávné neohrabané lodi se stěžněm a vykukující nastoupenou posádkou. Na historické fotografii z roku 1917 je to zvláště patrné.
Dominantou hřbitova je jeho kamenná zeď. Poutá na sebe pozornost. I centrální dřevěný kříž, spolu s náhrobky, jsou svými půlkulatými přetaženými stříškami z plechu jakoby “stahovány” dolů, což přispívá s jisté kompaktnosti a uzavřenosti hřbitova. Vejdeme-li však dovnitř, tato iluze zmizí, a z pohádkového hřbitova vzbuzujícího fantazii návštěvníka zůstane pohřebiště.
Původní sloupek s terčíkem upozorňuje na vojenský hřbitov. Zde stojí u hřbitova, jinde upozorňuje, že jsme na na rozcestí.
Boční krytý vstup a železná branka (známe z Krempny).
Půdorys hřbitova převzat z knihy Matúše Dully. Tvar oválný, inspirován barokem (citace Matúše Dully), rohy zdobí Jurkovičovy kubické kříže. Rozloha 177 m².
Hřbitov byl několikrát rekonstruován, naposledy v roce 2004. Pokud mohu soudit, je ve výborném stavu.
Pohled směrem k říčce Zdyniance na karpatské svahy.
Pohled na kříže od vstupní branky: na karpatské svahy se “dívají ” i náhrobní kříže a ústřední dřevěný kříž. Je to pro mne nezvyklé, ale podporuje to “teorii plavidla” – viz výše 🙂
Pohled na kříže zezadu směrem ke vstupu, ústřední kříž splývá se smrkem
Na hřbitově je ve 2 masových a 14 individuálních hrobech pochováno 22 vojáků rakousko-uherské armády a 1 voják ruský. Padli v lednu až dubnu roku 1915.
Na všech křížích jsou emailové medailonky s údaji o mrtvých. Poprvé se setkáváme s takovým množstvím českých jmen. Jsou zde pohřbeni Češi z 10. pěšího pluku zeměbrany z Mladé Boleslavi a 25. pěšího pluku zeměbrany z Kroměříže. (zdroj)
Ústřední kříž s hvězdicovitě doplněnými rameny je velmi zdobný, podobný kříži z Jurkovičovy křížové cesty na Hostýně. Všimněte si detailu – hlava šroubu ve středu kříže je vyrobena ze zápalky dělostřeleckého granátu (zdroj) (foto centrální kříž: Wikipedie)
Nápis na podstavci kříže : Byli jsme jedni z miliónů, kteří vydechli naposled aby zachránili vlast.
******************************************************************************************
Další zastávka byla komplikovanější, vojenský hřbitov Wirchne 61 jsme na první pokus nenašli. Vynechali jsme ho, ale zvláštní náhodou se nám podařilo podle jistých indicií objevit jeho polohu na dálku. Byl to takový malý zázrak – díky Matúši Dullovi a jeho knize!
Fotky na rajčeti https://zuzizuzi.rajce.idnes.cz/Smerekowiec_56._-_Jurkovicovy_hrbitovy_v_zapadni_Halici/
a nezkomprimované fotky si můžete vychutnat zde:
https://www.zonerama.com/521125003/Album/5058236
Prameny:
Matúš Dulla: Vojenské cintoríny v západnej Haliči: Dušan Jurkovič 1916/1917 (ISBN 80-88675-80-4)
http://www.cmentarze.gorlice.net.pl/
http://www.sekowa.info/index.php?go=17&id1=37&ido=201
Mě už u minulého hřbitova ve Zdynii zarazil rozdíl mezi tou dobovou fotografií a fotkami z vaší reportáže.
„Váš“ hřbitov je ve svahu, se stupňovitou zídkou, na černobílém fotu je na rovině a s rovnou zdí.
I když by ta původní zídka byla mnohem blíž ke kamennému památníku, nedovedu si představit jak by mohla být ve svažitém terénu tak rovná.
Tak jsem to pustil z hlavy a teď jí v údivu kroutím zase.
Na dobové fotografii je malý hřbitůvek, který bych odhadl na pár metrů šířky i délky, na vašich fotkách je několikanásobně větší.
Takže to přikládám optickému zkreslení způsobené starou technikou ,ale asi by mi to docela vyrazilo dech ,kdybych tam přišel s takovou dobovou fotografií a v reálu našel něco úplně jiného.
Saule, máš pravdu, My jsme se před cestou soustředili na přesnou lokalizaci hřbitovů a jak je vhodně poskládat, abychom netěkali a byli připraveni na možnost, že se někam nedostaneme a budeme muset improvizovat. Jak hřbitovy vypadaly na starých fotkách jsem nijak neřešila, to až nyní se divím stejně jako ty. Zdynia i Smerekowiec. Je to něco jiného v porovnání se skutečností, a své dělá i černobílá fotografie a stav, kdy bylo vše čerstvé a nové. A terén vyčištěný. Já jsem si vlastně v tom kvantu hřbitovů nic moc nezapamatovala a měla jsem obavu, aby z nich vůbec ještě něco zbylo… několikrát jsme byli šokováni, ať tak či tak…
Přesně tak – u minulého článku svažitější terén, u tohoto hřbitova je zase vidět, že je zeď víc zabořená do země, není zdaleka tak vysoká jako původně, je tam víc hlíny kolem.
Také jsem si toho všimla, je to hutný mokrý terén u řeky.
Safra, snad jsem na nějaký koment nezapomněla..